Technologie v diabetologii. Diagnostické využití senzoru
Pro zopakování stručně připomenu, co je to senzor. V diabetologickém kontextu senzorem (pro kontinuální monitoraci koncentrace glukózy, tj. CGM – continuous glucose monitoring) myslíme tenkou elektrodu potaženou enzymem glukózooxidázou zavedenou do podkožní tkáně. Na konci chemických dějů probíhajících na elektrodě vzniká proud elektronů, který může být změřen. Koncentrace glukózy je tak převedena na elektrický signál.
CGM může pracovat v otevřeném módu (též RT – real time) čili v reálném čase, kdy informace o koncentraci glukózy a o trendu její změny je pacientovi k dispozici. K tomu musí být na senzor nasazen transmiter (vysílač) a člověk musí disponovat přijímačem. Tím může být samostatný přístroj (může jím být i mobilní telefon) nebo inzulinová pumpa. Elektrický signál je přepočítán na koncentraci glukózy v mmol/l a každých pět minut je zobrazována aktualizovaná hodnota. Senzor podle typu vydrží cca týden. Pacienti systém kalibrují podle svých osobních glukometrů (pokud možno při stabilní a normální glykémii). Zobrazená hodnota ze senzoru není pravou glykémií, ale je koncentrací glukózy v podkoží.
Pacientům je potřeba vysvětlit konsekvence, aby chápali, že pokud se neshoduje údaj na přijímači s údajem při kontrolním přeměření, nutně to neznamená závadu systému. Máme-li ale hovořit o diagnostickém využití, na první místo bych dala zaslepenou variantu. Je to vlastně jakýsi glukózový holter. Na našem trhu je k dispozici přístroj od jediné firmy, která zároveň nabízí i RT variantu. Pro RT‑CGM jsou na našem trhu dostupné systémy dvou firem. Zaslepený CGM systém vypadá podobně jako otevřená varianta, jen s tím rozdílem, že pacient nemá přijímač. Sběrač dat nasazený na senzor má stejný vzhled jako vysílač v RT variantě.
Systém není pro pacienta nijak obtěžující, senzor se zavádí opět podobně jako u RT‑CGM verze, nejčastěji buď do podkoží na břiše, nebo na paži. Data jsou pak vyhodnocena zpětně (pacient si během doby sledování dle pokynů měří i glykémie a pro získání dat ze sběrače je nutný speciální interface). Informace z jakékoli formy CGM jsou nesmírně cenné. Nelze srovnávat výpovědní hodnotu glykemických profilů a CGM dat. I při provedení tzv. velkého glykemického profilu má člověk k dispozici 8 hodnot za 24 hodin. Z CGM je to za stejné časové období 288 údajů.
Pokud ještě pacient s RT‑CGM nemá dost zkušeností, má obvykle tendenci neustále situaci řešit a výpovědní hodnota záznamu díky jeho arteficiálním zásahům (dojídání, dopichování) není velká. Proto je pro diagnostiku (například zjištění příčin neuspokojivé hodnoty glykovaného hemoglobinu) jednoznačně lepší verze zaslepená. Ani ta samozřejmě zcela neodpovídá obvyklé situaci. Pacient ví, že je monitorován, a má tendenci být vzorný. Zaslepené CGM nám může účinně pomoci nejen u pacientů s diabetem 1. typu, ale i u pacientů s diabetem 2. typu, například když váháme s radikálnější změnou léčebné strategie (přidání prandiálního inzulinu apod.).
Význam RT‑CGM je ale vlastně též diagnostický. Pacient si doslova v „přímém přenosu“ může ověřit (diagnostikovat) dopad konkrétního jídla či pohybové aktivity na svoji glykémii. Lékař mu pak může pomoci analyzovat typický průběh glykémií v jednotlivých fázích dne a díky tomu lépe nastavit léčbu. Pro správné hodnocení všech CGM záznamů (zaslepených i RT) je potřeba, aby pacient dodal pokud možno informace o pohybové aktivitě a jídle během monitorovaného období. Všechny RT‑CGM systémy umožňují nastavení hypo‑ i hyperglykemických alarmů. Proto může pacient významně zvýšit čas strávený v normoglykémii, a to bez nebezpečí většího rizika hypoglykémie.
Zdroj: MT
