Takovou komplikaci jsem u ženy nezažil a doufám, že nezažiji
Jaký je z pohledu porodníka hlavní rozdíl mezi gorilou a lidskou pacientkou?
Asi ten, že gorily s námi na rozdíl od žen nespolupracují. Pokud jde ale o anatomii, jsou lidem až neuvěřitelně podobné – pro porodnické účely by se skoro dalo říci, že jsou identické. Jediným patrným rozdílem je jejich vyvinutější svalstvo.
MT: Jakou pomoc můžete jako humánní porodník veterinárním lékařům nabídnout?
V případě komplikovaného porodu je mou úlohou záchrana velkého zvířete, pro mládě se toho mnoho udělat nedá. Můžeme nabídnout diagnostiku a pomoc při zvládání porodnických komplikací, včetně provedení císařského řezu z indikace záchrany matky.
MT: Co je hlavním limitem při péči o tyto primáty?
Právě to, jak omezené možnosti kontaktu s nimi máme. Bez celkové anestezie na sebe nenechají sáhnout. Anestezie přitom je pro ně podstatně rizikovější než pro člověka. Tato skupina je zvyklá žít kompaktně, už násilné oddělení od ostatních pro samici představuje riziko. Celý proces přitom není možné mít pod kontrolou tak, jak jsme zvyklí v humánní medicíně – anesteziologické konzilium, předoperační vyšetření, premedikace, nic z toho není možné. Anestezie je proto u těchto zvířat jen velmi hrubá.
MT: Jak je anestezie pro takové zvíře nebezpečná, bylo vidět i poté, co v půlce dubna neúspěšně rodila samice kamba. o co v jejím případě šlo?
U Kamby došlo k typické klasické porodnické komplikaci – porušení držení plodu při poloze koncem pánevním, kdy se porod zastavil po porození trupu, hlavička zůstala v malé pánvi a ručka byla vztyčená. Brzy bylo jasné, že plod je mrtvý a my jsme jej museli poměrně obtížně vybavit v celkové anestezii. Během ní došlo k zástavě a samici bylo nutné resuscitovat. Dostat plod ven jsme se snažili několik desítek minut. Už jsem si myslel, že se nám to nepodaří, hlavně kvůli té vztyčené ruce.
MT: Viděl jste něco podobného ve své běžné praxi?
Neviděl. Tuto komplikaci jsem v humánní medicíně nezažil a doufám, že nikdy nezažiji. Při dnešní úrovni porodnické péče se to snad ani stát nemůže. Musela by za tím stát souhra více nepříznivých okolností. Jednoznačně bychom to označili jako zanedbaný porod koncem pánevním. U Kamby ale o žádné zanedbání nešlo, tam prostě nebylo možné udělat více. Otázka, proč jsme nezasáhli dříve, je bezpředmětná. Nebylo jak zasahovat. Navíc jsme neznali přesné stáří těhotenství, kdybychom byli příliš aktivní, hrozilo, že porodíme nezralé mládě, o které se nedokážeme postarat. A když pak Kamba začala rodit spontánně, mládě mohlo být mrtvé už na samém začátku porodu.
MT: Má kamba šanci znovu otěhotnět?
Šanci určitě má. Ovšem riziko, že se poloha koncem pánevním bude opakovat, je docela značné. Situaci navíc komplikuje fakt, že Kamba má v dolním děložním segmentu submukózní myom. Je taková idea, že pokud otěhotní, necháme ji hrát si s ultrazvukovou sondou, ona si na ni zvykne a my ji pak snáze vyšetříme. Nejsem si ale jistý, zda na to přistoupí. Kdyby se dopředu vědělo, že jde znovu o konec pánevní, řešili bychom otázku, jestli skutečně není lepší k císařskému řezu aktivně a co možná plánovaně přistoupit a primárně se snažit zachránit i mládě. Nedořešený je ovšem průběh pooperační péče. Nevíme, jak takové zvíře přesvědčit, aby si ránu nerozdrásalo.
MT: Už dříve jste se pokoušel pomoci k těhotenství i další z goril nížinných, samici Shindy. Ta ještě ve svém dřívějším domově v australské Zoo žila ve skupině s otcem, a tak jí veterináři v roce 1999 implantovali antikoncepční tělísko – stejné, jako se používá u žen. Před stěhováním se jí je pokusili odstranit, ale marně. Jak hodnotíte její šance na otěhotnění?
Začínám být v tomto směru skeptický. Tělísko jsme se snažili najít za pomoci nejmodernější ultrazvukové techniky, ale australské kolegy jsme nepokořili – prostě jsme je nenašli. Snad by je bylo možné zobrazit na magnetické rezonanci, ale na tu by Shindy musela do zahraničí a hlavně by to zase muselo proběhnout v celkové anestezii, což by opět znamenalo neúměrné riziko. Necháváme tomu proto volný průběh. Firma deklaruje tříletou účinnost tělíska, ale je možné, že bude koncepci bránit ještě deset nebo patnáct let. To nikdo neví.
MT: Můžete být jako humánní porodník užitečný ještě u jiných zvířat než u primátů?
Asi jen velmi omezeně. Zkoušel jsem vyšetřovat tygra a to mi moc nešlo. Musel jsem konstatovat, že kočky neumím, a nechat to na veterinářích.
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 20/2007, strana C8
Zdroj: