Syndrom z vysazení selektivních inhibitorů zpětného vychytávání serotoninu

Sedmapadesátiletý muž z Bostonu cestuje se svou ženou do Barcelony. Má v anamnéze depresi, hypertenzi a diabetes mellitus 2. typu, užívá paroxetin, metoprolol a metformin. Když dorazí do Barcelony, je zásoben léky na dva týdny a během celého pobytu se těší svému obvyklému zdraví. Let zpátky do Bostonu se opozdí o 14 hodin, takže musí s manželkou strávit v hotelu jednu noc navíc. Následující den ráno v letadle jej začne bolet hlava a pociťuje úzkost, neklid, tupost a parestezie rukou a obličeje. Tyto příznaky přetrvávají do chvíle, kdy po návratu do Bostonu vyhledá lékařskou pohotovost, ovšem výsledky jeho běžných vyšetření neodhalí nic neobvyklého. Příznaky z vysazení SSRI bývají mírné a krátkodobé. Jak ovšem ukazuje výše uvedený příklad, může být tento fenomén mylně považován za příznak interního či neurologického onemocnění (např. za infarkt myokardu, plicní embolii nebo transitorní ischemickou příhodu), popřípadě za relaps deprese, a může některé pacienty podnítit k vyhledání drahé akutní lékařské péče s indikací nikoli nezbytných vyšetření. Jakmile je stanovena diagnóza syndromu z vysazení SSRI, mohou zdravotníci většinu nemocných ujistit, že jejich příznaky vymizí po návratu k užívání antidepresiva.
Selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu jsou považovány za léky volby u řady psychiatrických onemocnění, jako je deprese, úzkost, posttraumatická stresová porucha, bulimie, premenstruační dysforie, obsedantněkompulzivní porucha, dysthymie, ale i další obtíže např. typu dráždivého tračníku. Do této skupiny léčiv patří fluoxetin (Prozac), paroxetin (Seroxat), fluvoxamin (Fevarin), sertralin (Zoloft) a citalopram (Seropram, Citalec). Hlavním důvodem obecné obliby a častého užívání SSRI je jejich bezpečnost a dobrá snášenlivost v porovnání se staršími antidepresivy, hlavně tricyklickými, která se vyznačují anticholinergními nežádoucími účinky a při předávkování často vedou k úmrtí (v důsledku hypotenze, srdečních arytmií či záchvatů). Často přehlíženým problémem spojeným se SSRI je však právě syndrom z jejich vysazení, tedy soubor příznaků v některých případech provázejících nepravidelné užívání léku, náhlé ukončení léčby a vzácněji i pomalé snižování jeho dávek.
...

Komentář

Autor: MUDr. Ivan Tůma, CSc.

Skupina antidepresiv, označovaná podle svého hlavního mechanismu účinku jako selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SSRI), reprezentuje v pořadí třetí generaci antidepresiv. V porovnání s předchozími generacemi působí selektivněji. Přestože je skupina SSRI složena z látek s různou chemickou strukturou, všechny jsou účinnými inhibitory vychytávání serotoninu ze synaptické štěrbiny zpět do presynaptického zakončení. Kromě tohoto hlavního farmakodynamického účinku v různé míře ovlivňují i další neurotransmiterové systémy (noradrenergní, α1-adrenergní, histaminový nebo muskarinový), ale v mnohem menší míře, než je tomu u antidepresiv první a druhé generace. Farmakodynamické vlastnosti jsou důvodem rozdílů v profilu nežádoucích účinků oproti antidepresivům první a druhé generace. Nízký anticholinergní potenciál patří k hlavním důvodům relativní bezpečnosti při předávkování preparáty SSRI. Výhodou antidepresiv ze skupiny SSRI je jejich jednoduché dávkování – obvykle stačí podávat jednu denní dávku. Dávkování při udržovací léčbě je obvykle stejné jako v akutní fázi, to je výhodou zvláště při léčbě depresivních poruch. Nástup účinku při léčbě depresivní poruchy lze očekávat do 3–8 týdnů. Serotonergní účinek umožňuje užití antidepresiv SSRI nejen v léčbě deprese, ale – jak uvádí Ditto – také v indikacích úzkostných poruch (obsedantně kompulzivní prucha, panická porucha, fobické poruchy, generalizovaná úzkostná porucha, posttraumatická stresová porucha, úzkostně depresivní projevy poruchy přizpůsobení). Podávání SSRI se doporučuje také při premenstruační dysforické poruše, při léčbě poruch příjmu potravy a tato antidepresiva mohou být účinná při léčbě bolesti (diabetická neuropatie). Snížená serotonergní aktivita mozku je spojena s některými osobnostními rysy, jakými jsou impulsivita, hněv, hostilita, agresivita. To je další indikační oblast, která je experimentálně ověřována.
...

Plnou verzi článku najdete v: Medicína po promoci 3/2004, strana 49

Zdroj: