Syndrom badman batman: numismatik, pragmatik, machiavellista

Čeština je záludný, nezřídka dvojsmyslný jazyk, bohatý kouzly nechtěného. Kdekdo teď bojuje s korupcí. Nejsem pro boj s korupcí. Doporučuji boj proti korupci. Ve skutečnosti se obé prolíná. Halasný boj proti korupci spolu s korupcí. Není úplně absurdní otázka, zda lze zkorumpovat i samotný boj proti korupci. Česká cesta se nepochybně najde, možná už našla.

Za plýtvání silami však pokládám i boj proti korupci. Vysvětlím. Kampaň nové doby rozpoznává korupci jako příčinu mnohých nešvarů a neúspěchů, deficitů ekonomických i morálních. Korupce a rozličné nápady, jak ji likvidovat, jsou barvitě líčeny. Korupce tak nabývá bezmála personalizované podoby. V myslích upřímně doufajících tak třeba už připomíná bájnou Polednici, o níž však pouze víme, že se kdesi zjevila pod plachetkou, hnáty křivé, s hlasem podoby vichřice. Žádala dítě, co u lavice stálo a z plna hrdla křičelo. Že by i nyní snad žádala také děti našeho reformního snažení, tedy poplatky, doplatky, záplatky, úplatky? Polednice i korupce týrá především ty bezbrannější. Odporný obraz korupce teď povinně zmiňuje skoro každý, kdo chce veřejně zaujmout či zdůvěryhodnět. Zároveň však mnozí tuší, že obraz korupce je pestrý, nezřídka vábivý. Korupce tak může klidně vypadat jako pravnučka Polednice, odzbrojující sličná dívka v plavkách, laskající se s mobilem pod slunečníkem někde na Mallorce. Boj proti korupci samotné asi cestou vpřed není. Cestou vpřed je boj proti korupčníkům. Korupce není perzóna, je pouhým produktem činnosti korupčníka. Zajímavější než korupce je zajisté korupčník. Korupce korupčníků drobných a příležitostných sice nahlodávají morálku, ale jejich ekonomické dopady jsou relativně malé. Zajímaví jsou profesionální korupčníci, s celoživotním korupčním talentem a velkým potenciálem dosáhnout v této činnosti významných výsledků. Poznat je však není snadné, neboť jsou často vzdělaní, pohlední, sympatičtí, dvorní. Nezřídka i kulturymilovní a filantropičtí. Být altruistou, mecenášem či filantropem z nakradeného není totiž těžké.

V medicíně platí, že snaze o léčbu má předcházet přesná diagnóza. V současné době příliš spoléháme na sílu rozličných léků a málo úsilí věnujeme diagnostickému pozorování nemocných. Diagnostika profesionálních korupčníků pozorováním a popisem společných příznaků se ovšem vyplatí; byť člověk ani nechce být investigativním protikorupčním agentem, ale chce‑li se včas korupčníkovi vyhnout. Studovat rysy korupčníků usvědčených a jatých v žalářích u nás možné není, neboť se nedaří či nehodí je lapit. Korupčník tedy musí být studován jako zdánlivě úctyhodná osoba ve svém přirozeném prostředí jen na základě zkušenosti či intuice, tiše a bez veřejných prohlášení. Označený profesionální korupčník totiž hravě z nařčení vyvázne a zaútočí zpět žalobou pro újmu na cti, vyzbrojen podporou spolustraníků nebo spolupachatelů. Studovat korupčníky lze jen tímtéž způsobem jako tornáda: všímat si míst a podmínek jejich vzniku, chování a důsledků, zároveň však předpokládat směr jejich pohybu a nezamotat se do vzdušných vírů v epicentru. Ovšem i takto zpovzdálí se dá poznat a zaměřit mnohé. Aby obraz profesionálního korupčníka nebyl příliš abstraktní, nabízím jeho hollywoodsky pochopitelný obraz. Třeba jako netopýřího muže čili batmana, což se jaksi vbízí. Prostý lid odedávna přistupoval k netopýrům s nejistotou. Obávaný druh řádu letounů upír byl dokonce mytizován vysloveně negativně; že totiž vysává. Moderní společnost má netopýry za chráněné; že jsou pozoruhodní, jak dobře se v temném prostředí orientují. Hollywoodský obraz batmana je dokonce pozitivní. Netopýří muž po nocích nešvary napravuje. Přesto bych se držel moudrosti předků. Batmana vidím jako tvora nejistého; že je netransparentní a neleze na světlo. Hodí se pro jistotu ještě přídomek badman, špatný člověk, aby pouhý batman nezaváděl dobrotou filmovou též v reálných věcech korupčních.

BB syndrom (BBS, angl. Badman batman syndrome) sdružuje tři příznaky: rysy chorobného numismatika, vulgárního pragmatika a školeného machiavellisty. Jeden ani dva znaky k rozvinutí syndromu nestačí. Pouhý chorobný numismatik, tedy nikoli zájmový sběratel starých mincí, nýbrž v přeneseném smyslu člověk nadměrně zaměřený na sběr platných měn, je sám o sobě škodlivý jen málo. Je molièrovsky roztomilý. Je neštěstím spíše sám pro sebe jsa celoživotně ochuzen o nadhled a trápí se. Pouhý vulgární pragmatik směřuje racionálně k momentálnímu cíli, zpravidla efektivně, vyhlíží akčně a moderně. Sám o sobě je také roztomilý. Chybí mu však vize smyslu a po dosažení svých drobných cílů se trápí také. Pouhý machiavellista čili člověk oslovený návodem knížky Vladař renesančního pozorovatele stavu věcí Machiavelliho je zdatným technologem moci, hravě smění bazální lidskou morálku za dosažení a držení vládnutí. Je sám o sobě také roztomilý, byť poněkud nemocný jako každý mocný. Ve skutečnosti však neumí mít přátele a trápí se také. A protože moc má zpravidla háček, problém udržení moci se po řadě úspěšných let promění na problém udržení moči.

Když se však tyto tři charakteristiky vlivem genetiky i podmínek prostředí spojí, vzniká skutečně profesionální, úspěšný, celoživotní korupčník. Nový typ komplexní bytosti složený z numismatika, pragmatika a machiavellisty, chorý BB syndromem. Hledejme tedy podle těchto znaků a najdeme. Ostatní záležitosti kolem činnosti korupčníka jsou už jen nudnými technikáliemi, jimž se mají věnovat orgány činné v trestním řízení, investigativní novináři, bdělá veřejnost nebo často také nikdo. Leč poznávat svět, přírodu, tvorstvo i své bližní v celé jejich rozmanitosti se má; byť jen tak, pro pouhou radost z poznání, o níž tolik věděl už Aristoteles. Že se pak ví.

                                                                                               Prof. MUDr. Jan Žaloudík, CSc.

Zdroj: Medical Tribune