Sympozium s tradicí, které umožňuje pracovní diskusi

Koncem listopadu proběhly v pražském hotelu Olympik Artemis dvě úzce propojené akce – 23. onkologicko‑urologické sympozium a 19. mamologické sympozium. O tom, proč tato edukačně zaměřená setkání mají pevné místo v onkologickém kalendáři, hovoří prof. MUDr. Jitka Abrahámová, DrSc., prezidentka obou konferencí. Spolu s ní se této funkce ujali prof. MUDr. Marek Babjuk, CSc., a doc. MUDr. Jana Prausová, Ph.D., MBA.

| Odborných akci s onkologickou tematikou jsou desítky. V čem jsou sympozia pořádaná vaší klinikou specifická?

Určitě svou tradicí, dvě desetiletí není málo. Ještě důležitější ale je, že jde o skutečně multidisciplinární setkání zacílené na konkrétní téma. A není úplně velké, letos jsme měli dvě stě účastníků. To ještě umožňuje úzkou a pracovní diskusi.

| Urologické sympozium se z větší části týkalo karcinomu prostaty. Mohla byste okomentovat tuto část programu?

Mimo jiné jsme měli možnost seznámit se s aktuálními epidemiologickými daty. Zde je podstatné, že se věková hranice výskytu poněkud snižuje. Hovořilo se o posunu chemoterapie do dřívějších stadií, kdy je nádor ještě hormonálně dependentní. U nás je to zatím postup off‑label, příslušné studie ale vyšly velmi dobře. Stejně tak dochází k posunu hormonální terapie směrem k časnějším stadiím. Zabývali jsme se i algoritmem léčby u metastazujícího karcinomu prostaty, který začíná být mimořádně složitý spolu s tím, jak se rozšiřují terapeutické možnosti.

| Je zde nějaké téma, které by se dalo nazvat jako kontroverzní?

Asi pořád je to otázka, zda a v jaké podobě by měl být zaveden screening karcinomu prostaty. Úsilí o časný záchyt smysl určitě má, proti celoplošnému screeningu ale existují relevantní argumenty. U mnoha pacientů hrozí, že je neúměrně zatížíme zbytečnou léčbou. Často je karcinom prostaty náhodně nalezen při pitvě u mužů, kteří zemřeli na jiné onemocnění. Odstranění takového zpravidla neagresivního nádoru by jim žádný prospěch nepřineslo, naopak operace by jim kvalitu života mohla výrazně snížit. Poněkud kontroverzním tématem je nyní radioterapie karcinomu prostaty, respektive srovnání fotonového a protonového záření. Tam jsme se žádného konsensu nedobrali, každá metoda má své zastánce a jejich názory na sympoziu zazněly. Tato stanoviska se zatím nesbližují. Kdo je blíže pravdě, ukáže budoucnost, i když ani to není úplně jisté. V dohledné době určitě randomizovaná studie neproběhne. Naopak podle mého názoru přestává být kontroverzní diskuse, zda je při prostatektomii lepší otevřený, laparoskopický nebo roboticky asistovaný výkon. Tady jsme se přece jen dostali o krok dále.

| Druhým tématem urologického sympozia byly nádory varlat – u nich je asi těžké se posunout, protože už nyní mají v porovnání s ostatními onkologickými diagnózami mimořádně dobrou prognózu. Jaký je zde poslední vývoj?

I zde se rýsuje biologická léčba, i když jde zatím o první data – konkrétně se týkají inhibitoru cyklin‑dependentní kinázy palbociclibu. Tento lék se začíná využívat u karcinomu prsu, jeho velkou výhodou je, že má jen minimum nežádoucích účinků, téměř bez febrilní neutropenie.

| Druhé ze sympozií je věnováno karcinomu prsu. Co u něj vyplývá z prezentovaných epidemiologických dat?

Například to, že se opravdu zvyšuje výskyt nádorů v prvním a druhém stadiu, zatímco incidence třetích a čtvrtých stadií je spíše stabilní. Z velké části to bude zásluhou plošného screeningu. I tady ale narážíme na to, že část populace je k veškeré osvětě rezistentní a na prevenci prostě chodit nebude. Zdá se, že screeningový program dosahuje svého maxima. Mortalita stále klesá, což není jen výsledkem screeningu, ale i lepší léčby. Karcinom prsu je specifický tím, že se u něj nejen prodlužuje přežití nemocných s metastatickým nádorem, ale zvětšuje se i skupina těch pacientek, o nichž si myslíme, že jsou vyléčené – ani u nich ale nemůžeme vyloučit, že za dvacet let nedojde k recidivě.

| Co je nového v terapii karcinomu prsu?

Několik sdělení se týkalo karcinomu prsu u specifických populací – u premenopauzálních žen, v těhotenství, u dětí a adolescentů. Došlo i na nové možnosti léčby pokročilých HER2 negativních a hormonálně pozitivních nádorů – zde má již delší dobu svůj prostor everolimus, nově je to právě palbociclib, u nás zatím podávaný off‑label. Zmíněny byly dlouhodobé výsledky léčby eribulinem, což je mimochodem stále jediný lék, který u velice pokročilého karcinomu prsu vykazuje prodloužení přežití. Velmi přínosná byla přednáška z Nemocnice Na Bulovce o využití brachyterapie u karcinomu prsu. Docela živě se diskutovalo o sdělení, jestli by měla význam léčba protonovým zářením u karcinomu levého prsu u mladých žen z důvodu nižší kardiotoxicity.

| Celý blok sympozia byl zaměřen na neoadjuvantní léčbu. To je asi téma, kde je zatím více otázek než odpovědí…

To ano, ale i tady se začínáme mít o co opřít. Nejvíce nových poznatků je u neoadjuvantní léčby HER2 pozitivních nádorů. Pokud díky neoadjuvanci dosáhneme kompletní patologické remise, má to podle všeho nejen význam pro přežití bez progrese, ale pravděpodobně i pro prodloužení celkového přežití. Jsou tam ale dvě hlavní nebezpečí. Může se stát, že neoadjuvance nezabere, jak předpokládáme, a nádor roste – v takovém případě by samozřejmě bylo lepší jej odstranit rovnou. Druhým rizikem je, že při neoadjuvantní léčbě je nález založen pouze na biopsii, kdy nemusejí být zachyceny všechny parametry nádoru. Když dosáhneme kompletní remise, tak do určité míry ztrácíme běžně užívané prognostické a hlavně prediktivní markery – například máme horší přehled o stavu uzlin.

Zdroj: