SYMPOSIUM: REVMATICKÁ ONEMOCNĚNÍ: Revmatoidní artritida
Revmatoidní artritida je chronické systémové onemocnění s kloubními a mimokloubními projevy. Jejím klíčovým znakem je symetrická zánětlivá polyartritida postihující malé proximální klouby. Charakteristickým laboratorním nálezem je pozitivita revmatoidního faktoru (RF) (cirkulující autoprotilátky proti Fc fragmentu imunoglobulinu G, IgG). U nemocných s vyšším titrem RF narůstá pravděpodobnost výskytu revmatických uzlů, které z histologického hlediska představují typický projev revmatoidní artritidy, ale i mimokloubních projevů, jež se mohou týkat různých orgánových systémů včetně kůže, očí, plic, srdce a cév. Revmatoidní artritida je běžné onemocnění postihující lidi všech etnických skupin po celém světě. V USA se její prevalence odhaduje na 1–3 %. Její incidence bývá nejvyšší ve čtvrtém a pátém decenniu. Podobně jako ostatní autoimunitní onemocnění se častěji vyskytuje u žen než u mužů, a to v poměru 3 : 1. Příčiny revmatoidní artritidy zůstávají dosud neobjasněny, ale existuje k ní genetická predispozice v tom smyslu, že genotypy HLA-DR4 jsou v různých populacích spojeny s její zvýšenou incidencí a závažností. Ačkoli revmatoidní artritida se ve většině případů vyskytuje sporadicky, konkordance u monozygotních dvojčat se pohybuje mezi 15 a 30 %. Diagnóza je založena na typických klinických, laboratorních a radiologických projevech, z nichž většina je shrnuta v revidovaných kritériích pro klasifikaci revmatoidní artritidy vydaných v roce 1987 Americkou společností pro revmatologii (American College of Rheumatology) (tab. 1). V současné době je dostupná řada účinných metod pro léčbu tohoto onemocnění. Protože k významnému poškození kloubů může dojít již během prvních dvou let jeho průběhu, je zásadně důležité, aby diagnóza byla stanovena a léčba zahájena co nejdříve. Moderní léčebná filozofie zdůrazňuje nutnost agresivní léčby kombinací několika preparátů od samého počátku. Cílem terapie je dosažení maximální kontroly nad průběhem onemocnění během prvních dvou let, kdy je diagnóza známa, aby se zabránilo nevratným změnám. Podobně jako revmatoidní artritida se mohou projevovat i jiné nemoci, jako je systémový lupus erythematodes (SLE), artropatie nasedající na infekci parvovirem B19, kryoglobulinémie a dokonce hepatitida B či C – i u nich se můžeme setkat se symetrickou zánětlivou polyartritidou postihující malé proximální klouby. Navíc platí, že žádný klinický ani laboratorní nález nepotvrzuje diagnózu revmatoidní artritidy zcela jednoznačně. Revmatoidní faktor se nachází u 80 % nemocných s revmatoidní artritidou, ale lze se s ním setkat i u řady jiných artritid včetně bakteriální endokarditidy, smíšené kryoglobulinémie typu II a III, Sjögrenova syndromu, SLE a postvirových artropatií. Přesto lze revmatoidní faktor označit za důležitý laboratorní ukazatel revmatoidní artritidy, neboť jeho sérové titry korelují jak s její závažností, tak i s pravděpodobností vzniku jejích mimokloubních projevů.
...
Komentář
Autor: Prof. MUDr. Karel Pavelka, DrSc.
V první části článku autoři zdůrazňují medicínskou a sociální závažnost revmatoidní artritidy (RA). Je zde také podán podrobný přehled tzv. mimokloubních manifestací RA v oblasti kožní, oční, respirační, ledvinové, neurologické, kardiální a vaskulární. Revmatoidní artritida je tedy typicky nejen kloubní, ale systémové onemocnění, s řadou závažných interních komplikací, které také zkracují život postižených o 7–10 let. Jako novinku v diagnostice časné revmatoidní artritidy lze uvést protilátky proti anticyklickému citrulinovanému peptidu. Tyto tzv. ACA protilátky byly nedávno doporučeny jako vhodný diagnostický test pro revmatoidní artritidu americkou FDA. Jejich specificita je 99 %, senzitivita je 80 %. Zatím se nezdá, že by ACA protilátky měly nahradit stanovování revmatoidních faktorů, ale mohou být užitečné především v diagnostice časných a RF negativních forem. Vencovský a spol. také potvrdili prediktivní význam přítomnosti ACA protilátek pro rozvoj erozivní formy revmatoidní artritidy.1 Druhá část publikace se věnuje problematice terapie revmatoidní artritidy. Autoři zdůrazňují fakt, že moderní léčba, založená na časné diagnóze a kombinovaných farmakologických režimech může minimalizovat nebo dokonce odstranit bolest, kloubní destrukce a mimokloubní manifestace. Komplexní léčba revmatoidní artritidy zahrnuje farmakologický program k potlačení bolesti a zánětu, fyzikální léčbu k uchování funkce a chirurgickou léčbu ke korekci deformit, pokud se objeví.
...
Plnou verzi článku najdete v: Medicína po promoci 1/2004, strana 14
Zdroj: