SYMPOSIUM: METABOLICKÝ SYNDROM: Inzulinová rezistence
Inzulinová rezistence je často považována za hlavní složku metabolického syndromu, nyní dobře známého klinického problému, který významně zvyšuje riziko kardiovaskulární morbidity a mortality. Název „metabolický syndrom“ má řadu synonym, k nimž patří i „syndrom inzulinové rezistence“. V tomto článku je uvedena definice a charakteristika inzulinové rezistence, a charakterizovány její základní patofyziologické mechanismy, význam pro praxi a léčebná opatření. Ačkoli není obtížné zhodnotit inzulinovou rezistenci, je-li přítomna v určitých běžných klinických situacích, definice této poruchy je spíše koncepční než přesná. Vzpomínám si, že jako student medicíny jsem se před lety učil, že inzulinová rezistence je přítomna tehdy, potřebuje-li pacient k úpravě glykémií dávku alespoň 100 jednotek inzulinu denně. Nyní je definice častěji vyjadřována v koncepčním slova smyslu, to znamená, že inzulinová rezistence je přítomna, je-li k normální biologické odpovědi zapotřebí abnormálně velkého množství inzulinu (endogenního nebo exogenního). Ačkoli tato definice vede k poněkud subjektivnímu zhodnocení klinické diagnózy, klade důraz spíše na celkovou koncepci než na přesnost. V určitých klinických situacích je inzulinová rezistence velmi pravděpodobná, a vyšetřování její přítomnosti proto nepovede ke změně léčebných opatření. Inzulinová rezistence se například předpokládá u obézních jedinců s hypertriglyceridémií a nízkými koncentracemi HDL cholesterolu. Často – ale ne vždy – je přítomna u obézních osob, i když mají glykémie v mezích normy.3 Tito jedinci mají ve srovnání se štíhlými osobami často dvojnásobně vyšší bazální a postprandiální sekreci inzulinu.
…
Komentář
Autor: Prof. MUDr. Štěpán Svačina, DrSc.
Metabolický syndrom je onemocnění, které zachvátilo celý svět. Pravděpodobně téměř u tří ze čtyř obyvatel průmyslově vyspělých zemí se během života vyvine některá ze složek metabolického syndromu. Řadu let se traduje, že prvotní příčinou metabolického syndromu je inzulinová rezistence. Pojem syndrom inzulinové rezistence se prakticky pokládá za synonymum pojmu metabolický syndrom. V lékařské literatuře se více píše o inzulinorezistenci než o metabolickém syndromu. V evidenci databáze PubMed je k srpnu 2004 asi 12 000 článků o metabolickém syndromu a 21 000 článků o inzulinorezistenci, tedy téměř dvakrát tolik. Jedním z důvodů snad je, že se více bádá o příčině nemoci než o klinice onemocnění. Druhým důvodem je, že se metabolický syndrom rozpadá na mnoho, na první pohled nezávislých jednotek. Obezitolog pak léčí obezitu, hypertenziolog hypertenzi, diabetolog diabetes, lipidolog dyslipoproteinémii a nikdo neléčí onemocnění komplexně. Čím dříve bude tento pohled ukončen, tím lépe pro naše pacienty. V tom je smysl opakovaných seminářů a článků o metabolickém syndromu pro praktické lékaře. Jedině praktický lékař může léčit maximum klinických projevů metabolického syndromu, zejména všechny projevy časné a velkou část projevů pozdních. Článek Wiliama Sivitze je vynikajícím jednoduchým a zcela jasným vysvětlením pojmu inzulinorezistence praktickým lékařům. Ukazuje, jak malý může být rozdíl mezi akademickým a prakticky klinickým pohledem na jedno onemocnění. To, co autor uvádí, platí plně i pro Českou republiku. Všichni lékaři, kteří promovali před více než deseti lety, se učili, že inzulinorezistence je stav, kdy ke kompenzaci glykémií pacienta potřebujeme podat více než 100 jednotek inzulinu. V současné medicíně je pojem inzulinorezistence zcela jiný. Je teoreticky i prakticky málo zajímavý. Inzulinorezistenci lze obtížně měřit a přitom nemá žádný vliv na změnu klinického přístupu k pacientovi.
…
Plnou verzi článku najdete v: Medicína po promoci 5/2004, strana 15
Zdroj: