SYMPOSIUM II: HYPERTENZE: Nové trendy v léčbě hypertenze

Co víme nového o etiopatogenezi esenciální hypertenze? Příčiny sekundárních hypertenzí, jako je například hypertenze renovaskulární, byly již objasněny. Méně však máme jasno v příčině rozhodujícího typu, tj. hypertenze primární, tedy esenciální. Zde hraje úlohu mnoho faktorů, které dovedeme sice stanovit a zhodnotit izolovaně, ale které se plně uplatní teprve v komplexu s vlivy ostatními (polygenní etiologie). Je nanejvýš pravděpodobné, že příčinou esenciální hypertenze je zvýšená aktivita faktorů kontrolujících krevní tlak při jejich polymorfismu, spolu s nepříznivými vlivy zevního prostředí. Mluvíme-li o polymorfismu, bude vhodné tento termín blíže vysvětlit.Nositelem informace o syntéze bílkovin je DNA; každý triplet bází této kyseliny určuje jednu aminokyselinu. Při předávání informace o syntéze více než 100 000 proteinů, ze kterých se skládá lidský organismus, vznikají zákonitě chyby. Závažné poruchy neslučující se s životem jsou eliminovány, jiné, které mění funkci bílkoviny jen méně, jsou předávány dále. Méně závažné odchylky funkce tak mohou být v populaci časté. V našich více než 30 000 genů je známo asi dva miliony takovýchto odchylek v sekvenci bází DNA, které (je-li jejich frekvence v populaci častější než 1 %) označujeme jako polymorfismy. Některé typy polymorfismu, které se mohou objevovat i u desítek procent populace, vedou ke snížené aktivitě proteinů (například enzymů, receptorů či transportních proteinů), vzácněji naopak může být aktivita větší.V etiopatogenezi primární hypertenze hrají polymorfismy důležitou úlohu na různých úrovních. Mohou měnit aktivitu regulačních systémů – osy renin-angiotenzinaldosteron (RAA) či adrenergních receptorů, aktivitu transportních iontových mechanismů v renálních tubulech či v hladké svalovině cévní stěny nebo myokardu. Vedle příčinného vztahu se polymorfismus může významně uplatnit v odpovědi na antihypertenzní léčbu. Hlavní posuny v náhledu na vznik primární hypertenze se objevily na úrovni transportních mechanismů, na úrovni presorických systémů (zejména osy RAA) a depresorických systémů (zejména kalikreinového systému).Jedním z fylogeneticky nejstarších vazopresorických regulačních mechanismů je systém RAA. Když se blíže podíváme na variace v jeho aktivitě, zjistíme, že na téměř všech etážích se můžeme setkat s polymorfismem. Předpokládá se zejména význam variací daných mutacemi v genu regulujícím aktivitu systému (s následným zvýšením nabídky angiotenzinogenu), v mutacích vedoucích ke změně konfigurace angiotenzinogenu, dále s polymorfismy spojenými se vzestupem nabídky angiotenzinu II nebo s mutacemi vedoucími ke zvýšení afinity receptoru AT₁ k angiotenzinu II. Genetickou variabilitu můžeme nalézt též v systému sympatoadrenálním. Takovým příkladem jsou polymorfismy receptorů α, β₁ a β₂, který moduluje citlivost ke katecholaminům a snad i odpověď na beta-blokátory.
...

Plnou verzi článku najdete v: Medicína po promoci 2/2004, strana 17

Zdroj: