SYMPOSIUM II: HYPERTENZE: Hypertenze ve vztahu k renálním onemocněním
Renální (renoparenchymatózní) hypertenze je nejčastější formou sekundární hypertenze (vyskytuje se u asi 5 % pacientů s hypertenzí) a je asi dvakrát častější než hypertenze renovaskulární. Hypertenze se vyskytuje s různou pravděpodobností u většiny chronických renálních onemocnění. Hypertenze je u těchto pacientů s chronickým onemocněním ledvin nejdůležitějším faktorem progrese chronické renální insuficience až do chronického selhání ledvin a u hypertenzních pacientů dále významně stoupá již zvýšené kardiovaskulární riziko. Maligní hypertenze u (zejména neléčených nebo velmi špatně léčených) pacientů s esenciální hypertenzí může být příčinou selhání ledvin (maligní nefroskleróza). Riziko vývoje chronického selhání ledvin zvyšují i lehčí formy esenciální hypertenze vedoucí k méně závažnému poškození ledvin (benigní nefroskleróza). Hypertenze u nemocí ledvin (renoparenchymatózní hypertenze)
Hypertenze je častou komplikací akutních i chronických onemocnění ledvin, zejména onemocnění postihujících renální cirkulaci a glomeruly. Výskyt hypertenze se ale u jednotlivých nemocí ledvin výrazně liší. S progresí chronické renální insuficience výskyt hypertenze stoupá nezávisle na etiologii renálního onemocnění a při zahájení dialyzační léčby je hypertenzních zhruba 90 % nemocných. V patogenezi hypertenze u různých renálních onemocnění zpravidla hraje roli aktivace intrarenálního systému renin-angiotenzin-aldosteron či porucha vylučování sodíku a retence sodíku a vody nebo kombinace obou těchto mechanismů. Nemoci glomerulů jsou často provázeny hypertenzí, výskyt hypertenze je ale u jednotlivých glomerulopatií různý. Rozdíly jsou částečně způsobeny rozdílným výskytem jednotlivých glomerulopatií v různých věkových skupinách. Hypertenze je vzácná u nefrotického syndromu s minimálními změnami glomerulů, vyskytuje se asi u 20–40 % nemocných s membranózní nefropatií, asi u 50 % pacientů s fokálně segmentální glomerulosklerózou a ještě častější je u proliferativních glomerulonefritid, např. membranoproliferativní glomerulonefritidy (hypertenzi má 80–90 % nemocných). U nejčastější glomerulonefritidy IgA nefropatie se hypertenze vyskytuje v době diagnózy asi u 20–30 % nemocných a její výskyt stoupá s progresí onemocnění. Ze sekundárních glomerulonefritid je důležitý zejména častý výskyt hypertenze u lupusové nefritidy. Navození remise glomerulonefritidy imunosupresivní léčbou (např. u lupusové nefritidy) normalizuje krevní tlak nebo alespoň zlepšuje kontrolu hypertenze. Ke zhoršení kontroly hypertenze ale může vést i imunosupresivní léčba (kortikosteroidy, cyklosporin).
...
Plnou verzi článku najdete v: Medicína po promoci 2/2004, strana 28
Zdroj: