SYMPOSIUM I: OBEZITA: Jakou roli mají hrát antiobezitika?

Používání antiobezitik není příliš rozšířeno a lékařům je třeba přiznat řadu oprávněných důvodů, pro které se k nim mohou stavět rezervovaně a skepticky. Za prvé, antiobezitika obecně mají za sebou neslavnou historii slabých účinků a »neočekávaných následků«. Návykovost stimulancií na bázi amfetaminu a nežádoucí účinky postihující srdeční chlopně způsobené dlouhodobým užíváním kombinace phenterminu a fenfluraminu (v USA označované »phen-fen«) v minulosti k vytvoření důvěry v antiobezitika skutečně nenapomohly. Za druhé, obezitě byl teprve nedávno přiznán status »řádné« metabolické poruchy na patofyziologickém a genetickém základě. Dříve se na obezitu pohlíželo jako na sociální jev nebo na charakterovou vadu vyplývající z lenosti či nedostatku vůle, nikoli jako na skutečné onemocnění vyžadující pozornost lékařů – a tím méně se uvažovalo o jakékoli medikaci. Mezi lékařskou veřejností panoval názor, že skuteční lékaři obezitu neléčí. Za třetí, problematika dosahování a udržování správné tělesné hmotnosti se teprve nyní začíná objevovat v curriculu lékařských fakult. Z toho vyplývá, že většina lékařů vykonávajících svou profesi v současné době nebyla nikdy v problematice obezity formálně vzdělána. Mnozí se museli s informacemi o tom, proč a jak je třeba obezitu léčit, seznámit sami. Tato situace se naštěstí již mění a problematice tělesné hmotnosti se během studia na lékařských fakultách i v postgraduálním vzdělávání lékařů začíná věnovat zasloužená pozornost.Pokroky v udržování tělesné hmotnosti
Významný podíl obezity na celkové morbiditě a mortalitě je nezpochybnitelný. Lékaři první linie mohou očekávat, že více než polovina jejich pacientů dosáhne nadváhy potenciálně ohrožující jejich zdraví. V dnešní době trpí nadváhou (BMI 25,0–29,9 kg/m²) či obezitou (BMI 30,0 kg/m² a více) přes 60 % populace USA. Většina lékařů si uvědomuje, že musí otázce hmotnosti svých nemocných věnovat pozornost, a v této souvislosti narůstá poptávka po lepších doporučeních a strategiích. Nové výzkumy výrazně prohloubily znalosti týkající se obezity jakožto geneticky a patofyziologicky podmíněné choroby, která se manifestuje za předpokladu nedostatečné fyzické aktivity a vysokého kalorického příjmu. Byly vytvořeny vědecky podložené směrnice napomáhající lékařům při správné léčbě obezity různými prostředky včetně vhodných léčiv. Nyní jsou dostupné bezpečné a účinné léky, které při vhodném užívání nemají na rozdíl od starších antiobezitik žádné nebezpečné nežádoucí účinky. Ačkoli v budoucnu budou zřejmě vyvinuty přípravky ještě lepší, i ty současné mohou zajistit hmotnostní úbytek postačující ke zlepšení zdravotního stavu a snížení rizika řady chronických onemocnění. Stále častěji je přijímán názor, že chronické a neléčitelné nemoci včetně obezity vyžadují dlouhodobé podávání vhodných léčiv. Poprvé v historii se mnoha lékařům dostává formálního školení o léčbě obezity, onemocnění postihujícího asi třetinu populace USA a vyžadujícího vážný lékařský zájem.
...

Komentář

Autor: Doc. MUDr. Vojtěch Hainer, CSc.

Medicína po promoci přebírá z lednového čísla Postgraduate Medicine velmi podnětný článek, který shrnuje současné názory na farmakoterapii obezity. Dotýká se také některých úskalí, která zpochybňují význam farmak při léčbě obezity. Podobně jako ve Spojených státech představuje obezita i v České republice závažný zdravotní a socioekonomický problém. Řada epidemiologických šetření z poslední doby prokázala, že obezitou či nadváhou v České republice trpí více než polovina dospělé populace. Šetření České obezitologické společnosti ČLS JEP v letech 2000–2001 prokázalo, že nadváha a obezita zvyšuje riziko vzniku cukrovky 3,8krát, hypertenze 3,1krát, ostatních kardiovaskulárních onemocnění 2,6krát, dny 3,4krát, hyperlipidémie 2,7krát a degenerativních onemocnění kloubů a páteře 1,7krát. Z hlediska kardiovaskulárních a metabolických rizik představuje významný rizikový faktor zejména zmnožení viscerálního tuku, které orientačně posuzujeme podle obvodu pasu. Z tohoto hlediska jsou varující výsledky studie MONICA, která zjistila u české venkovské populace vysokou prevalenci rizikového obvodu pasu u 32 % mužů (> 102 cm) a u 48 % žen (> 88 cm). Vzhledem k vysokým zdravotním rizikům, které představují nadváha a obezita, je třeba hledat účinné metody prevence a léčby. Jak zdůrazňují i autoři článku, k účinné prevenci a léčbě obezity je nezbytné adekvátní školení lékařů a zdravotníků. Výuka obezity by měla být součástí jak výukového programu lékařských fakult, tak postgraduálního školení pro lékaře specialisty, praktické lékaře a ostatní zdravotníky. Americká společnost pro studium obezity realizuje edukační program v obezitologii prostřednictvím Center pro výzkum a výuku obezity (CORE). V ČR probíhá již více než osm let každoroční týdenní školení pro obezitology, připravované Českou obezitologickou společností ČLS JEP. Součástí tohoto školení je i komplexní informace o úloze farmakoterapie při léčbě obezity. Nicméně větší informovanost o problematice je třeba zajistit zejména mezi praktickými lékaři, kteří mnohdy obezitu jako nemoc a její léčbu podceňují. Nedostatečné znalosti o obezitě a její farmakoterapii přivádějí nejen laiky, ale i lékaře k vyhledávání alternativních, mnohdy šarlatánských postupů, z nichž je většina neúčinná.

Plnou verzi článku najdete v: Medicína po promoci 2/2004, strana 6

Zdroj: