SYMPOSIUM I: OBEZITA: Boj s obezitou během patnáctiminutové ambulantní návštěvy

Do vaší ambulance se dostaví 46letá žena. Měří 170 cm a váží 85,5 kg. Říká, že chce zhubnout. Dodává, že ví, co by pro to měla udělat, ale že se jí to nedaří. Máte na ni 15 minut, během nichž ji musíte vyšetřit a svůj nález zanést do dokumentace. Co můžete během této doby udělat? Když jí doporučíte, aby méně jedla a více cvičila, ničeho tím nedosáhnete a navíc tím velmi složitý problém nepřiměřeně zjednodušíte na úroveň zdánlivě jednoduchého zákona o zachování energie. Tento článek vám nabízí 15 praktických rad, jak bojovat proti obezitě v rámci hektické klinické praxe.1. Klasifikujte pacientovu hmotnost a zdravotní rizika
K této klasifikaci potřebujete tři ukazatele: body mass index (BMI), obvod pasu a údaj o známých komplikacích obezity (tab. 1). Zvýšená zdravotní rizika (a tedy naléhavější potřeba snížení tělesné hmotnosti) jsou spojena s vyšším BMI, větším obvodem pasu i vyšším počtem komplikací obezity (tab. 2). Například u nemocného s BMI 43 kg/m² trpícího diabetem, hypertenzí a syndromem obstrukční spánkové apnoe je třeba zvážit chirurgickou léčbu obezity, zatímco jinak zdravému pacientovi s BMI 28 kg/m² lze navrhnout jen změnu životosprávy ve smyslu úpravy jídelníčku a fyzické aktivity. 2. Posuďte jeho stávající životní styl
V rámci ambulantního vyšetření lze k tomuto účelu použít čtyř stručných otázek:
● Co si většinou dáváte k snídani, obědu, večeři a ke svačinám?
● Kolik jíte masa, zeleniny a ovoce?
● Jakému druhu cvičení se věnujete a jak často?
● Jakými jinými činnostmi se většinou zabýváte?
3. Posuďte faktory, které v současné době ovlivňují pacientovu hmotnost, dále předchozí pokusy o její snížení a jejich výsledky
Příklady výše uvedených faktorů: sedavé zaměstnání, užívání léků podporujících nárůst tělesné hmotnosti (např. kortikosteroidů), fyzická omezení snižující tělesnou aktivitu, nárazové přejídání a další psychologické jevy. Příklady předchozích pokusů o snížení tělesné hmotnosti: účast ve skupině zaměřené na terapii obezity, užívání dietních doplňků či léků snižujících tělesnou hmotnost, jiné typy diet (např. tekuté proteinové diety, diety s nízkým obsahem sacharidů). 4. Individualizujte svůj přístup k nemocnému
Na základě uvedeného rozboru vyzdvihněte několik dílčích problémů, na nichž nemocný může pracovat. Pokud jde o stravování, můžete navrhnout, aby si nechal servírovat menší porce, aby na oběd nechodil do restaurace, ale nosil si vlastní z domova, a aby jedl více zeleniny. Pokud jde o fyzickou aktivitu, lze zahájit speciální cvičební program, doporučit více procházek nebo jen více běžného pohybu během dne.
...

Plnou verzi článku najdete v: Medicína po promoci 2/2004, strana 14

Zdroj: