SYMPOSIUM I: GASTROINTESTINÁLNÍ ONEMOCNĚNÍ: AKUTNÍ INFEKČNÍ GASTROENTERITIDA V DOSPĚLÉM VĚKU
Odhaduje se, že ve Spojených státech amerických onemocní každý rok akutní gastroenteritidou 211 milionů obyvatel, takže na každého z nich připadne v průměru jedna epizoda ročně. Přestože většina pacientů onemocní pouze mírnou formou a ani nevyhledá lékařskou pomoc, značná část nakonec lékaře navštíví. Aktuální průzkum americké populace prokázal, že každý rok vyhledalo lékaře 12 % (kolem 25 milionů) Američanů s průjmem a dalších 20 % (asi 42 milionů) konzultovalo svůj stav telefonicky. Akutní gastroenteritida má každoročně za následek více než 900 000 hospitalizací a 6 000 úmrtí. Důsledky proběhlé gastroenteritidy zahrnují reaktivní artritidu, Guillainův-Barrého syndrom, septický potrat a hemolyticko- uremický syndrom. U každého pacienta s gastroenteritidou má lékař roli diagnostickou a terapeutickou a na zřetel by měl vzít kromě individuálního případu také význam epidemiologický. Následující text představuje stručný přehled terapie dospělého pacienta s akutní gastroenteritidou.
1. Zhodnocení závažnosti Onemocnění
Základním krokem před zahájením terapie gastroenteritidy je pokud možno co nejpřesnější zjištění ztráty tekutin a odhad, do jaké míry pacient hradil ztráty elektrolytů do stolice. Zvláštní pozornost by měla být věnována starým a chronicky nemocným pacientům, kteří jsou zatíženi největším rizikem komplikací. Stížnosti pacientů na objemné průjmy či neztišitelné zvracení nelze podceňovat. Anamnéza vertiga, nadměrného pocitu žízně, sníženého močení nebo svalových křečí naznačuje, že pacient není s to ztráty tekutin dostatečně hradit. Stav nemocného by měl být rychle objektivně posouzen, vyšetření je nutno zaměřit na známky dehydratace, jako je hypotenze, tachykardie a posturální změny výše krevního tlaku a tepové frekvence. Mezi další příznaky neadekvátního příjmu tekutin patří suché sliznice, snížená vigilita, zapadlé oči a snížení kožního turgoru.
2. Hrazení ztrát tekutin a elektrolytů
U těžce dehydratovaných pacientů je nutno obnovit vodní a elektrolytovou rovnováhu intravenózní rehydratační terapií.
…
Komentář
Autor: Doc. MUDr. Václav Jirásek, CSc.
Text pojednává o obvyklých infekcích postihujících trávicí trakt. Nejde o podání „školní“; výklad je zaměřen vysloveně prakticky. Průjmová onemocnění jsou i u nás velmi častá, naštěstí jen zřídka jde o chorobné stavy se závažným dosahem. Ročně je u nás hlášeno přes 50 000 průjmových onemocnění, více než 20 000 salmonelóz. Bacilární úplavice se vyskytne celkem zřídka. Je však nutno počítat s tím, že velké množství průjmových onemocnění není hlášeno, většina bakteriálních i virových infekcí má epizodický (self-limited) průběh nebo léčení probíhá bez mikrobiologického vyšetření. Zhodnocení tíže postižení je zaměřeno především na ztráty tekutin a deficit elektrolytů. Velmi instruktivně vyznívá rozdělení rehydratační léčby na:
1. Infuzní podání tekutin a elektrolytů u těžkého průběhu (zejména děti, staří a polymorbidní nemocní).
2. Perorální rehydratační roztoky u nemocných se středně těžkým postižením.
3. U nemocných bez známek dehydratace postačují k hrazení ztrát polévky a nápoje pro sportovce. Nevhodné jsou osmoticky působící nápoje (příliš slazené).
Autor neuvádí podrobnější složení těchto roztoků, odkazuje na webové stránky. Princip perorální rehydratační léčby vychází z poznatku, že enterální transport sodíku a glukózy v tenkém střevu je sdružen, glukóza urychluje absorpci solutů a vody. Tento objev byl v časopisu Lancet v roce 1978 označen jako jeden z nejdůležitějších pokroků medicíny v minulém století.
Plnou verzi článku najdete v: Medicína po promoci 4/2004, strana 5
Zdroj: