SYMPOSIUM: EPILEPSIE: Základní diagnostický přístup k epilepsii u dospělých
Pacienti, kteří vyhledali lékařskou péči kvůli tomu, že zřejmě prodělali epileptický záchvat (nedávno u nich došlo k paroxysmálnímu výskytu neurologických příznaků s náhlým začátkem, krátkým trváním a následnou obnovou výchozího stavu) mohou pro praktického lékaře představovat tvrdý oříšek, zejména pokud takto označený stav proběhl beze svědků. Aby lékař mohl zjistit, zda zkoumaná příhoda skutečně byla epileptickým záchvatem, měl by odebrat a zdokumentovat podrobnou anamnézu (od pacienta, popřípadě od svědků) a poté pátrat po podpůrných nálezech fyzikálním a neurologickým vyšetřením, vhodnými laboratorními testy a zobrazovacími metodami. V tomto směru zastáváme kontroverzní názor, že by všichni nemocní s podezřením na proběhlý epileptický záchvat měli v rámci vyšetřování podstoupit vyšetření mozku magnetickou rezonancí mozku, a to zejména jde-li o parciální záchvaty, kde je rozpoznání ložiskových mozkových lézí zásadně důležité. Pokud je třeba zobrazení mozku provést neodkladně a magnetická rezonance není dostupná, zpravidla v této situaci stačí nativní vyšetření výpočetní tomografií (např. k vyloučení intracerebrálního krvácení). Jde o záchvatové onemocnění?
Stanovení diagnózy epilepsie má pro pacienta řadu socioekonomických, fyzických i psychologických následků. Přesná a včasná diagnostika má tedy klíčový význam (obr. 1). Mezi poměrně časté příčiny záchvatovitého výskytu neurologických příznaků patří srdeční onemocnění, synkopy, hypoglykémie či hyperglykémie, migrény, transitorní ischemické ataky, poruchy řízení hybnosti a pseudozáchvaty (rovněž označované jako psychogenní neepileptické záchvaty). Všechny tyto možné příčiny je třeba zvážit v rámci diferenciální diagnostiky. Jakmile je potvrzeno, že proběhlý stav byl epileptickým záchvatem, lze dále rozlišit, zda vznikl v důsledku dysfunkce mozku (při záchvatovém onemocnění) či po úrazu hlavy nebo v rámci systémové poruchy, která mozek ovlivnila druhotně (např. po vysazení dlouhodobě užívané drogy či alkoholu, při infekci nebo při akutním metabolickém rozvratu), přičemž ve druhém z obou případů zpravidla není důvod k podávání antiepileptik.
...
Plnou verzi článku najdete v: Medicína po promoci 2/2006, strana 9
Zdroj: