SYMPOSIUM: DERMATOLOGIE: Pityriasis rosea
Pityriasis rosea je běžné akutní kožní onemocnění nejasné etiologie. Pátrá se po virové či bakteriální příčině, ale k jednoznačným závěrům odborníci zatím nedospěli. Pityriasis rosea postihuje obvykle děti a mladé dospělé. Generalizovaný výsev papuloskvamózního erytému je předznamenán výskytem iniciálního primárního ložiska. Tato mateřská skvrna je často mylně diagnostikována jako ekzém. Dokud nedojde k výsevu malých charakteristických sekundárních ložisek, které sledují Langerovy linie štěpitelnosti kůže, pityriasis rosea se obtížně rozpoznává. Výsev podobný pityriasis rosea mohou způsobit některé léky a diferenciálně diagnosticky je třeba uvažovat o několika dalších chorobách včetně sekundárního stadia syfilidy. Malá kontrolovaná studie uvádí rychlejší ústup exantému po léčbě erythromycinem, ale mechanismus účinku není znám. Zhojení vyrážky lze urychlit léčbou ultrafialovým světlem, jež je však spojena s rizikem vzniku hyperpigmentací. Při svědění se často podávají lokální či systémové kortikosteroidy a antihistaminika.
Pityriasis rosea je časté kožní onemocnění charakterizované iniciální primární skvrnou neboli mateřským ložiskem a pozdějším výsevem lézí rozesetých po Langerových liniích štěpitelnosti kůže. Postižení se častěji vyskytuje u dětí a mladých dospělých. Několik velkých souborů kasuistik z dermatologické praxe nasvědčuje tomu, že incidence pityriasis rosea dosahuje vrcholu u osob od 20 do 29 let, aniž u jednoho z pohlaví důsledně převažuje.
...
Komentář
Autor: Prof. MUDr. Jana Hercogová, CSc.
Pityriasis rosea (pityriasis rosea Gibert) je akutní zánětlivá dermatóza charakterizovaná světle červenými plaky oválného tvaru s šupinami na okrajích, lokalizovanými podélně v čarách štěpitelnosti kůže na trupu a proximálních částech končetin. Onemocnění postihuje hlavně adolescenty a mladé dospělé a v ordinaci dermatologa je diagnostikováno asi u 1–2 % nových pacientů. Poprvé bylo popsáno již v roce 1860, ale etiologie není stále známa a možná nejdéle v historii se zvažuje souvislost s virovou infekcí. Od roku 1997 byla zkoumána role lidského herpesviru 7 (HHV 7), ale recentní studie neprokázaly příčinnou souvislost. Někteří předpokládají, že se může jednat spíše o reaktivaci než primoinfekci virem HHV 7, nebo že se v etiopatogenezi onemocnění uplatňuje více agens.
Klinický obraz zahrnuje vedle kožních změn i nespecifické chřipkové příznaky asi u 5 % nemocných, které předcházejí exantém. Exantém začíná tzv. primárním plakem (herald patch, plaque m`ere, mother patch), což je solitární oválný plak o průměru 2–5 cm, lokalizovaný obvykle na trupu. Typickým příznakem je přítomnost šupin při okraji, připomínající límeček. Někteří autoři jej popisují jako „příznak visící záclony“, tj. po natažení plaku podél osy je vidět tento límeček šupin, který je obrácený dovnitř léze. Nicméně primární plak nemusí být přítomen vždy. Za 5 až 15 dnů dochází k výsevu plaků na trupu a končetinách, někdy může být postižen i obličej a výjimečně i ústa. Tyto plaky jsou menší, obvykle mají 1–2 cm v průměru. Jejich lokalizace podél čar štěpitelnosti na trupu připomíná „vánoční stromek“ (čáry štěpitelnosti kůže na zádech připomínají větve smrku). Ojediněle mají být plaky netypickou podobu vezikul, purpury nebo pustul. Exantém obvykle nesvědí nebo svědí jen mírně. Během 4–6 týdnů dochází ke spontánnímu zhojení, někdy mohou přetrvávat poruchy pigmentace (hyponebo hyperpigmetace, často po expozici ultrafialovému záření).
...
Plnou verzi článku najdete v: Medicína po promoci 1/2005, strana 15
Zdroj: