Sympatický nervový systém a hypertenze
Autonomní nervový systém je hlavním řídícím systémem organismu – zastává jednak funkci regulační (reguluje činnost jednotlivých orgánů), a jednak funkci integrační (koordinuje činnost jednotlivých orgánů navzájem). Kombinací regulačních a integračních funkcí představuje autonomní nervový systém hlavní regulační mechanismus, který udržuje integritu organismu jako celku. Do jeho činnosti se promítá prakticky každá informace z vnitřního a vnějšího prostředí. Autonomní nervový systém je mimo jiné unikátní svou schopností jak okamžité (vteřiny až minuty), tak i trvalé (dny až roky) kontroly krevního tlaku. Porušení rovnováhy autonomního nervového systému hraje klíčovou roli v patofyziologii esenciální i sekundární hypertenze a přidružených metabolických abnormalit. Esenciální arteriální hypertenze představuje jedno z nejzávažnějších onemocnění se zásadními dopady na zdravotní stav populace i ekonomiku hospodářsky vyspělých zemí. Její riziko nespočívá pouze ve zvýšení systémového krevního tlaku, ale zejména v tom, že tento nárůst je provázen změnou regulace krevního oběhu jako celku a současně i narušením neuroendokrinní a metabolické rovnováhy organismu jako celku.
Na esenciální arteriální hypertenzi proto není možné pohlížet pouze jako na „vysoký krevní tlak“ – ten je pouhým projevem narušení homeostázy organismu, ale jako na nemoc, která ohrožuje organismus jako celek.
Arteriální hypertenze svou vysokou prevalencí v dospělé populaci v průmyslově vyspělých zemích (20–50 %) představuje závažný zdravotnický problém. A tak se logicky naskýtá otázka, který z hlavních známých faktorů hraje při jejím vzniku klíčovou roli: genetické faktory, autonomní nervový systém, neurohumorální působky, nebo cévní stěna – zejména endoteliální dysfunkce? Odpověď na tuto otázku je velmi obtížná a nemůže být jednoznačná, neboť zapojeny jsou v podstatě všechny z nich. V tomto sdělení se zaměříme na autonomní nervový systém. Chronický stres a dysfunkce autonomního nervového systému ve vztahu k hypertenzi
Podle současných znalostí se zdá, že zvláště u mladších hypertoniků je hypertenze funkční poruchou, jejíž příčinou je porucha regulačních mechanismů řízení krevního tlaku. Klíčovou roli ve vzniku této regulační poruchy přitom hraje autonomní nervový systém.2 Autonomní nervový systém lze velmi zjednodušeně rozdělit na dvě základní části – sympatikus a parasympatikus (tab. 1, tab. 2). Autonomní nervový systém ovlivňuje činnost hypothalamo-hypofyzární osy a systému renin-angiotensin-aldosteron, a ovlivňuje i metabolismus inzulinu a leptinu. Teoreticky tak lze na základě dysfunkce autonomního nervového systému vysvětlit nejen zvýšení krevního tlaku, ale i přítomnost neurohumorální a metabolické poruchy, která je pro hypertenzi typická. Logickou otázkou je, co způsobuje dysfunkci autonomního nervového systému. Data z výzkumu naznačují, že hlavní příčinou je zřejmě působení chronického stresu. Právě chronický stres je nový fenomén, který se vyskytuje v druhé polovině dvacátého století.
...
Plnou verzi článku najdete v: Medicína po promoci 3/2006, strana 96
Zdroj: