Svoboda početí slaví padesát let
Americký Úřad pro kontrolu potravin a léků (FDA) dal svolení uvést na trh první perorální antikoncepci 23. června 1960. Svůj záměr však zveřejnil již 9. května 1960. Proto se v těchto dnech na celém světě bilancuje, co lidstvu přineslo padesát let více či méně dostupné kontroly početí. Zdaleka přitom nejde jen o medicínské téma, tato diskuse má široký přesah i do oblasti psychologie, sociologie, politologie či etiky.
Snaha zabránit nechtěnému početí začíná okamžikem, kdy si naši praprapředkové uvědomili souvislost mezi pohlavním stykem a těhotenstvím. Historické antikoncepční metody dnes budí úsměv, je však za nimi nutno vidět zoufalou snahu žen vyhnout se neřešitelné životní situaci. Ve španělské Córdobě se za časů chalífátu v 11. století, kdy byla na špici vědeckého světa, ženám radilo, aby po pohlavním styku prudce skákaly nahoru a dolů a pak devětkrát poskočily pozadu, což možná skutečně spermiím poněkud ztížilo cestu správným směrem. Avšak jiné přístupy už nemohly fungovat ani hypoteticky - plivnutí do žabí tlamky, polykání včel, nošení varlat z lasičky, drcená granátová jablka či listy akácií, vymačkaný citron, hovězí žluč, nebo dokonce krokodýlí trus, nic z toho nedokázalo zabránit nechtěnému těhotenství, které v mnoha kulturách pro ženu znamenalo katastrofu. Určitý zlom jistě přinesly prezervativy. Po stoletích experimentování s nejrůznějšími živočišnými zdroji jako jehněčí střívka či rybí měchýře konečně v 19. století dokázal průmysl nabídnout v praxi použitelný, byť ne vždy zcela spolehlivý výrobek. Stále však ženy byly odkázány na počínání svého partnera - špatně padnoucí pesary s vysokým rizikem vzniku infekce rozhodně nepředstavovaly koncepční řešení.
Příběh antikoncepce je mimo jiné i ságou o tom, jak se dostat k informacím. Reklamy na cokoli, co mohlo udržet velikost rodin pod kontrolou, pomáhaly udržovat solventnost novin - ať už šlo o kondomy nebo prostředky na výplach pochvy po styku.
Například v USA společnost jménem National Syringe nabízela model stříkačky s vyměnitelnými hubicemi, takže jejich výrobek mohl být používán jak ke kontrole porodnosti, tak k zalévání květin. Avšak co ženy skutečně neměly, byla možnost zjistit, co doopravdy funguje. Až příliš mnoho vlivných zástupců lidu věřilo, že jedinou vhodnou metodou kontroly porodnosti je celibát.
"Nemohou použít sebekontrolu?" ptal se Anthony Comstock, známý americký iniciátor kampaně za pohlavní čistotu. "Anebo musejí klesnout na úroveň zvířat?" Comstockovi se podařilo přimět úřady New Yorku, aby mu přiřkly pravomoc zatýkat či cenzurovat ty, kdo poskytnou ženám radu či pomoc v oblasti antikoncepce. Vychloubal se, že za tenhle přečin poslal do vězení 4 000 lidí, a zdálo se, že zvláštní potěšení čerpá z faktu, že 15 z nich spáchalo sebevraždu.
Jedním z jeho terčů se stala Margaret Sangerová, zakladatelka Americké ligy pro kontrolu porodnosti. Tato zdravotní sestra mimo jiné psala sexuálně vzdělávací sloupek What Every Girl Should Know (Co by měla vědět každá dívka) pro newyorský levicový list The Call. Když Comstock zakázal její sloupek o pohlavních chorobách, otiskl deník prázdné místo s titulkem: "Co by každá dívka měla vědět: Nic, z nařízení úřadu amerického cenzora." Sangerová byla první, kdo zveřejnil přehled a zhodnocení všech dostupných forem antikoncepce. Odměnou jí bylo obvinění z kriminální obscénnosti. Aby se vyhnula soudu, uprchla do Evropy; před soudem se ale objevil její manžel, kterého zadržela policie při šíření jednoho z jejích letáků. Dostal 30 dní vězení. Traduje se, že Anthony Comstock u téhož soudu dostal zápal plic, na nějž zemřel. Nakonec to ale byly právě soudy, které daly ženám nejen právo přístupu ke kontrole porodnosti, ale také k informacím o tom, jaké formy jsou dostupné a jak je používat.
S nástupem pilulky začalo ubývat dětí
Skutečným zlomem však byl až nástup kombinované hormonální antikoncepce. Prvním schváleným zástupcem této lékové skupiny byl Enovid. Jedna jeho tableta obsahovala 150 mikrogramů mestranolu a 9,58 miligramu norethynodrelu. Přípravek byl sice omezeně dostupný už od roku 1957, ale jen jako lék na poruchy menstruačního cyklu. Jako antikoncepce mohl být v USA využíván od roku 1960, o rok později byl schválen i ve Velké Británii. Z trhu byl stažen v roce 1988, spolu s ostatními léky první generace kombinované hormonální antikoncepce s vysokým obsahem estrogenů, přesto znamenal průlom. Už v roce 1966 užívalo ve světě hormonální antikoncepci deset milionů žen, půlka z nich v USA, dnes je jich asi desetkrát více. V Evropě uvedla na trh první kombinovanou hormonální antikoncepci (Anovlar) na trh firma Schering v západním Německu v červnu 1961.
V bývalém Československu byl prvním takovým přípravkem Antigest v roce 1965. Až do začátku devadesátých let se zde tato nabídka příliš nerozšířila - kromě Antigestu připadal v úvahu ještě Neogest a Biogest. Současná situace je diametrálně jiná. Hormonální antikoncepci nyní užívá přes milion českých žen. Podle statistiků je to téměř 54 % Češek mezi 15 až 49 lety. Mohou si vybírat z více než 40 přípravků, které jsou nejen pro perorální užití, ale také ve formě náplastí, podkožních implantátů, vaginálních kroužků či nitroděložních systémů. Během uplynulých dvou dekád však zároveň v České republice prudce klesla porodnost.
Nabízí se otázka, do jaké míry za to může právě široce dostupná antikoncepce. Není daní za svobodu žen fakt, že se nenarodí mnoho dětí, jež byly sice neplánované, ale posléze přijaté a vyrůstaly zcela normálně v rodinném prostředí? "Je to velmi složitá věc. Na tomto tvrzení je samozřejmě něco pravdy. Z výzkumů však vyplývá, že naprostá většina nechtěných dětí se v regionu střední a východní Evropy stejně nenarodí. Důsledkem dostupné antikoncepce tedy není ani tak propad porodnosti jako snížení počtu interrupcí.
A v České republice šlo o snížení skutečně dramatické. Od roku 1989 klesl počet interrupcí na pětinu. V tomto směru se u nás stal skoro zázrak, v němž nás nebyla schopna následovat žádná jiná postkomunistická země," říká prof. MUDr. David Cibula, CSc., gynekolog, který má k problematice plánovaného rodičovství blízko již proto, že byl v letech 2004 až 2008 prezidentem Evropské společnosti pro antikoncepci a reprodukční zdraví.
Spolehlivé zabránění nechtěnému těhotenství se už u hormonální antikoncepce pokládá za samozřejmé. Při volbě konkrétního přípravku se tak dostávají do popředí další aspekty. "Je pravda, že dnes mnohdy používáme antikoncepci primárně jako léčbu a samotné zabránění početí je jen sekundární efekt. Využíváme její příznivý vliv na pleť, především na akné a seborrhoeu. Může mít pozitivní vliv na obtíže spojené s menstruací, ať už jde o bolest, intenzitu nebo nepravidelnost cyklu. Používáme ji k prevenci tvorby ovariálních cyst. Má svůj význam při ovlivnění bolesti a dalších symptomů spojených s endometriózou. Mohl bych pokračovat, ten výčet je skutečně dlouhý " říká prof. Cibula.
Kromě přínosů má však hormonální antikoncepce samozřejmě svá rizika. Tím hlavním, dnes velmi akcentovaným, je podle prof. Cibuly tromboembolická nemoc. "Provádět u všech žen screening na vrozené trombofilní stavy nemá cenu, o to vyšší pozornost je třeba věnovat sběru anamnézy. Druhou skupinou jsou ženy, u nichž se kumulují rizikové faktory pro ischemickou chorobu srdeční - tedy ženy starší, obézní, kuřačky, hypertoničky. U těch se snažíme zvolit jinou než hormonální metodu."
Česká republika patří mezi země, kde se o otázkách antikoncepce vede poměrně otevřená diskuse, což není úplně běžné ani ve všech vyspělých státech. Přesto zde zůstávají některé antikoncepční metody méně dostupné, než by podle odborníků bylo vhodné. Příkladem je postkoitální antikoncepce, konkrétně přípravek Postinor, který je stále vázán na lékařský předpis.
"Jsme poměrně liberální a sekulární společnost, ale zrovna v přístupu k tomuto přípravku jsme zůstali výrazně pozadu. Postkoitální antikoncepce, pokud není dostupná rychle, ztrácí smysl. Spolehlivost této metody s časem rychle klesá. Má sice svůj význam do 72 hodin po styku, ale měla by se aplikovat do dvaceti čtyř hodin. V momentě, kdy musí žena čekat na svého gynekologa třeba do pondělí, tak už to neudělá. Ze zkušeností z jiných zemí víme, že uvolnění postkoitální antikoncepce žádná zvláštní rizika nepřináší," uvádí prof. Cibula. Dalším příkladem může být sterilizace - ta je v západní Evropě využívána mnohem častěji než v Česku. Určitě zde hraje svoji roli česká legislativa, která v tomto směru příliš liberální není.
Zdroj: Medical Tribune