Světový den ledvin cílil na akutní stavy

Světový den ledvin (WKD) si každoročně připomínáme druhý čtvrtek v březnu. Jeho cílem je zvýšit informovanost zdravotníků a zejména laické veřejnosti o nemocech ledvin, možnostech jejich časného záchytu, prevence a léčby. Letos bylo jeho hlavním tématem „akutní poškození ledvin“. Pro Medical Tribune je komentuje prof. MUDr. Ondřej Viklický, CSc., přednosta Kliniky nefrologie IKEM a předseda České nefrologické společnosti.

V posledních letech, napříč medicínskými obory, bezpochyby přibývá různých Světových či Mezinárodních dnů. Proč tomu tak je? „Lékaři zaměřeni na jednu činnost se snaží v konkurenci ostatních oborů nějak zaujmout a každá globální oborová kampaň má jednu dlouhodobou strategii, kterou je získání většího objemu finančních prostředků pro léčbu nemocných. Nefrologie je mladý (a malý) obor a po dlouhá léta byla vnímána pouze v souvislosti se selháním ledvin a jeho dialyzační či transplantační léčbou. Poslední léta se ale výrazně posouváme do oblasti prevence, zajímá nás, proč vlastně a jakými mechanismy ledviny selhávají a co s tím můžeme dělat. Právě prevenci tohoto velmi závažného onemocnění je třeba věnovat mimořádnou pozornost,“ vysvětluje na úvod O. Viklický a připomíná, že strategickým cílem je permanentní přesvědčování veřejnosti a plátců zdravotní péče o tom, že chronické selhání ledvin znamená mimořádný socio‑ekonomický problém spojený s extrémními nároky na financování: „Nemalé finanční prostředky jsou nadále utráceny pro léčbu nemocných s nezvratným selháním ledvin (komplexní léčba chronicky nemocných ledvin, včetně přídatné terapie a řešení komorbidit, stojí asi milion korun ročně) a mnohem lepší by bylo, kdyby k selhání ledvin docházelo později nebo – což je zatím utopie – vůbec. Proto je důležité připomínat si rizika podílející se na nezvratném selhání ledvin.“

Proč právě akutní poškození ledvin?

Čísla spojená s chronickým postižením ledvin jsou skutečně hrozivá – podle mezinárodních údajů trpí každý desátý občan (nikoli nemocný!) vyspělých zemí chronickým onemocněním ledvin, o kterém většinou nemá tušení. „Nejčastějšími civilizačními chorobami rozvinutých států jsou vysoký krevní tlak a diabetes mellitus, které při dlouhodobě nedostatečné či nesprávně vedené terapii pozvolna poškozují ledviny. Toto postižení nemusí být na první pohled až tak markantní, za určitých okolností ale mohou být nemocní ohroženi progresivní nefropatií, která končí selháním,“ uvádí O. Viklický. Jedním z faktorů, jež mohou vést u vnímavých jedinců k progresivním nefropatiím, je právě akutní poškození ledvin (acute kidney injury; AKI). O co se vlastně jedná?

Typickým případem je pacient, který přichází na koronární bypass, má diabetes a hypertenzi a jeho vstupní sérový kreatinin je normální. Je napojen na mimotělní oběh a při operaci je zatížen určitou hypoperfuzí splanchnické oblasti. Po operaci může přechodně stoupnout kreatinin k dvojnásobku normálních hodnot a tomuto přechodnému zhoršení nemusí být věnována patřičná pozornost. I když při kontrole v ambulanci mohou být všechny rutinní testy normální, ve skutečnosti bylo uvedené akutní poškození ledvin na počátku vzniku chronického onemocnění. „Právě tady dochází k ,bodu zlomu‘. Pokud je tento nemocný predisponován (například nefrosklerózou) a proběhlo u něj AKI, pak v následujících dekádách existuje nemalé riziko, že jeho ledviny začnou pomalu selhávat. Čeká jej pak výrazně zhoršená kvalita života, v budoucnu dialýza a náklady na jeho léčbu budou vysoké. Jiným případem může být dehydratovaný senior dlouhodobě hospitalizovaný na interních či chirurgických odděleních – i ten je ohrožen AKI. Akutní poškození ledvin ale může postihnout i naprosto zdravého, mladšího člověka, především v souvislosti s nějakým mimořádným chirurgickým výkonem spojeným s dlouhou hypotenzí, umělou plicní ventilací, intoxikací a při podobných komplikacích, při kterých jsou postiženy mimo jiné i ledviny,“ podotýká O. Viklický. Jak se této hrozbě účinně bránit?

Pozor nejen na toxické kombinace léčiv!

O. Viklický míní, že nejlepší prevencí a obranou proti AKI ze strany lékařů je dostatečné povědomí o anamnéze nemocného, stavu jeho hydratace, dlouhodobě užívaných lécích a jejich možných toxických kombinacích s přípravky, které jsou během hospitalizace indikovány.

Typickým příkladem jsou diuretika v kombinaci s některými antibiotiky a současným vyšetřováním kontrastní látkou – tato kombinace je pro ledviny doslova „maligní“. „Faktem je, že mezi ostatními obory mohou tyto důležité nefrologické informace poněkud zapadnout, přitom se týkají řady specializací. V dnešní době asi nejvíce nemocných s AKI vidí intezivisté a záleží především na nich a na praktických lékařích, aby se nemocný po prodělaném AKI k nefrologovi vůbec dostal. Přitom AKI představuje riziko vzniku chronického selhání ledvin,“ míní O. Viklický a upozorňuje, že 40 % nemocných, kteří přicházejí do nemocnice s nezvratným selháním ledvin, o svém chronickém onemocnění vůbec neví: „U případů nemocných s AKI by měly být optimálně jednou ročně vyšetřeny ledvinné funkce, ať už na nefrologii či u praktického lékaře. Na podobné pacienty by se nemělo zapomínat, protože jsou potencionálně ohroženi a musejí být dlouhodobě sledováni. Neměli by být zbytečně podrobováni vyšetřením s kontrastní látkou, zásadní je u nich optimální kontrola krevního tlaku, glykémie a správně vedená kombinační farmakoterapie a měli by být edukováni o pitném režimu. Na druhé straně by měli sami nemocní o sobě více přemýšlet a měli by svým lékařům klást otázky, protože se řadě komplikací dá zabránit. To všechno by mělo být smyslem kampaní spojených se Světovým dnem ledvin.“

Zdroj: Medical Tribune