Svět podle VZP aneb Všechno je (trochu) jinak!

Na stránkách magazínu Infoservis VZP, který je informačním kanálem pro smluvní partnery Všeobecné zdravotní pojišťovny, byl 26. dubna uveřejněn článek „Preskripce inkontinenčních pomůcek bude pro lékaře i pacienty přehlednější“. Všeobecná zdravotní pojišťovna v něm informuje o změnách v preskripci inkontinenčních pomůcek a důvodech, jež jí k tomu vedly. Jak se na tyto změny dívají dodavatelé a výrobci inkontinenčních pomůcek, přibližuje v rozhovoru MUDr. Miroslav Palát, prezident sdružení CzechMed.

Ráda bych požádala o reakci na článek z dílny VZP. K podobnému článku se vyjadřovala asociace CzechMed již minulý týden a zdálo se, že VZP žije ve vlastním virtuálním světě a přitom realita je malinko jinde. Nyní tady máme jeden srozumitelný praktický příklad, který si můžeme rozebrat. VZP tvrdí, že chce předepisování pomůcek pro inkontinentní jednak zpřehlednit a zjednodušit, jednak přizpůsobit správný zdravotnický prostředek pro konkrétní stupeň inkontinence a postižení pacienta, a hlavně chce těmito opatřeními a za třetí podporovat léčbu těch typů inkontinence, které lze léčit i vyléčit. Co je na tom špatně?

V zásadě nic kromě toho, že VZP chce touto iniciativou především ušetřit než co jiného. A potřebuje to balit do zdánlivě chvályhodných důvodů, jimž nelze nic vytknout. Při podrobnějším pohledu však změny, které jsou před námi, neplní ani jeden ze tří deklarovaných důvodů. "

Můžete být konkrétní?"

Začněme záměrem VZP přizpůsobit správný zdravotnický prostředek pro konkrétní stupeň inkontinence a postižení pacienta. Ten se jeví jako nejvíce vypovídající. Nemám informaci, že by si jakýkoli pacient stěžoval, že v současné době má problém si vybrat takovou pomůcku, která by jemu – nebo jí – vyhovovala vzhledem k závažnosti a typu postižení. To je dáno tím, že v současnosti existuje poměrně homogenní nabídka různých dodavatelů, v níž se pacient orientuje a má již zkušenost, jak si má pomůcky pro sebe pro různé situace či denní a noční období „vyskládat“. Takže není zde nějaká potřeba toto zásadně řešit. Rozsah úhrady je potom zabezpečen zákonem – limitem kusů a peněz na měsíc.

Z jakých důvodů tedy pojišťovna vůbec tuto kapitolu otevírá?

Protože v tom má v zásadě chaos. Pojišťovna nemá přehled, zda jsou pomůcky předepisovány ve správném limitu podle závažnosti inkontinence. Pojišťovna neví, zda všechny poukazy, které proplácí jakoby na inkontinenční pomůcky, jsou opravdu využívány na inkontinenční pomůcky anebo na něco jiného atd. Některé její kontrolní mechanismy prostě selhávají a skončí u toho, že se za pomůcky pro inkontinentní vydává 1,3 miliardy korun ročně. Avšak nikdo neví, kolik z těchto peněz se vydává neadekvátně, na základě špatných předpisů atd. A to číslo samotné pojišťovnu straší.

Plánované změny v předepisování pomůcek to mohou vyřešit?

Když pojišťovna předělá nabídku inkontinenčních pomůcek podle nového klíče – blíže se k tomuto klíči vyjádřím později –, budou se přesně konkrétní výrobky předepisovat na konkrétní závažnost inkontinence. Zde máte v kostce řečeno, v čem bude mít pojišťovna více jasno. Avšak v zásadě chce „následkem měřit příčinu“. Místo aby měla jasno v tom, zda lékaři správně předepisují a lékárníci správně vydávají, nutí dodavatele přeskládat portfolio do daleko rigidnější podoby, než v jaké je dnes. V zásadě to není nic jiného než „vrtěti psem“.

Jak je to s oním propojením – adekvátní pomůcka podle míry a typu postižení? V čem je to nové?

Pojišťovna přichází se zvláštním klíčem. Míra inkontinence se dělí na tři pásma, chcete‑li kategorie, které nemají medicínské ratio. Jedná se jen o metodiku pojišťovny z devadesátých let. Jednotliví výrobci udávají savost svých výrobků, což je technický parametr, který udává, kolik, když pomůcku namočíme do kapaliny, nasaje. Pojišťovna nyní usiluje o to, aby pacienti s různě závažným stupněm inkontinence mohli dostat vždy jen výrobek s adekvátní savostí. To na první pohled zní logicky, ale potíž je, že je to celé jeden velký nesmysl. Pojišťovna totiž limituje situaci tak, že když udává výrobek větší savost, nesmí se použít na nižší stupeň inkontinence. Krok má asi takovou logiku, jako kdybyste s autem, které dokáže jet stopadesátikilometrovou rychlostí, nesměli jet po okresce padesátkou.

Co další plánovaná opatření, např. předepisování pouze na jeden měsíc. Co je zde špatně?

Zdánlivě nic. Avšak nyní může lékař předepisovat na jeden, dva anebo tři měsíce. Samozřejmě, že dodržuje množstevní i finanční limity. S odkazem na přesnější sladění potřeby a předepisování pojišťovna trvá na tom, že předepisovat lze pouze na jeden měsíc. Pikantní je na tom argument, že kdyby došlo k razantnímu vývoji stupně inkontinence z měsíce na měsíc, tak by v tom dalším období pacient nedostával adekvátně to, co potřebuje. Tato domnělá „prudká změna“ v míře inkontinence je z medicínského hlediska nesmysl. Spíše jde o zástupný problém.

Pojišťovna argumentuje, že prý zamýšleným opatřením dojde ke zjednodušení preskripce a větší srozumitelnosti nabídky pro pacienty. Jak to bude fungovat v praxi?

Jak již bylo řečeno, v současnosti existuje poměrně homogenní nabídka pomůcek, z níž si jak předepisující lékař, tak pacient vyskládá to, co potřebuje. Tzv. zjednodušení tkví v tom, že nyní bude přesně v číselníku napsáno, jaká kombinace výrobků bude hrazena, a žádná jiná. Horký brambor se přitom hází na výrobce a dovozce, aby sami tyto „balíčky“ vytvořili. Představte si, že přijdete do samoobsluhy a tam zíráte na kombinace, které vám vytvořil obchod. Chcete párek a dostanete k němu jen šlehačku nebo k jogurtu jen kečup. Trochu s nadsázkou můžeme říci, že jsme zpět u centrálního plánování. Rozkošná je ještě ta okolnost, že VZP tímto textem vyvolává dojem, že to jsou vlastně výrobci, kdo vymýšlí tyto „balíčky“. Tedy pokud „balíčky“ nebudou pacientům vyhovovat, tak jde o chybu výrobců. Jaká nehoráznost!

Dobře, ale jde o vydání z veřejného pojištění. Nemá pojišťovna mít jaksi „navrch“, že hradí to, co sama uzná za vhodné?

Teoreticky ano, ale i v úhradě pomůcek z veřejného pojištění musí existovat určitý trh, protože trh nejlépe reguluje nabídku, poptávku a cenu. Koneckonců i věstník ministerstva zdravotnictví nahlíží na potřebu regulace cen pouze v tom případě, že je narušena konkurence. A ta zde narušena není.

Jaké očekáváte následky zmíněných opatření?

Selským rozumem se dá odhadnout následující. Pokud z doposud homogenní nabídky různými opatřeními a restrikcemi uděláte řešeto, tak samozřejmě, že než se s tím vypořádají předepisující lékaři i pacienti, přejde nějaká doba. Ryzí efekt může být, že z celkového hrazení pomůcek se škrtem pera utne 30 až 40 procent. Po skončení roku se pak můžeme podívat na data o spotřebě a říct si, zda pojišťovna usilovala o šetření, anebo o něco jiného.

V článku jste upozorňoval ještě na nepravdivá tvrzení, která to jsou?

U mnoha věcí se můžeme přít o interpretaci – o tom i tato polemika v médiích přece je. Mimoto tam je i vyložená lež, a sice, že „VZP tuto změnu už od ledna projednává s výrobci, aby se na ni dokázali připravit“. To je nesmysl, který může asociace kdykoli doložit černé na bílém, a sice pomocí vzájemně odsouhlasených zápisů z jednání s VZP. Změny podle tohoto klíče, o němž zde hovoříme (propojení stupně inkontinence a savosti výrobku), se výrobci poprvé dozvěděli 24. března. Pro pořádek uveďme jeden příklad. S tím, že mají svoje portfolio přizpůsobit do sedmi (!) kalendářních dnů a že změny začnou platit od 1. května, takže žádná postupná jednání od ledna! S čím VZP nepočítala, je skutečnost, že kolem asociace CzechMed se organizují i dodavatelé, kteří v tuto chvíli nejsou členy asociace. Dokážou se však s postojem asociace ztotožnit a o členství uvažují. Díky společnému postupu členských i nečlenských společností se daří to, že se momentálně o zmíněném modelu ještě jedná. V tomto směru Infoservis VZP vlastně předběhl dobu a prezentuje původní záměr VZP jako hotovou věc veřejnosti. Je to v zásadě propaganda VZP o jejich představách o světě.

Nejsou vyjádření na adresu VZP poněkud přísná?

Jistě, souhlasím. Ale reagujeme pouze na veřejná prohlášení pojišťovny VZP – čím určitě publikace v jejich Infoservisu je. Co se týká postojů pojišťovny a jejích reprezentantů, není asi účelem ve veřejném prostoru rozporovat to, co bylo řečeno na jednáních. Reagujeme pouze na to, co prohlašuje pojišťovna veřejně a co je v rozporu se skutečností a jejím jednáním. Rád bych upozornil ještě na jednu zajímavost, která je uvedena v Infoservisu VZP – cituji: „Obrátíme se také na příslušné odborné společnosti a požádáme je, aby o chystaných změnách informovaly své členy“ (MUDr. Taťána Soharová). Skutečnost, že se uvedené změny nediskutují s dodavateli, bych zpočátku možná chápal. Není to dobře, ale sdružení dodavatelů usiluje o to si tuto diskusi vynutit. Ale skutečnost, že odborné společnosti jsou ve „světě podle VZP“ postaveny do role statistů, kteří pak „mají informovat své členy“, je přinejmenším pozoruhodná. Pouze pro připomenutí – odborné společnosti dosud nebyly ani informovány o nadcházejících změnách, neřku‑li že by se jich někdo ptal. Na otázku, kdo je tedy odborným zázemím VZP v souvislosti s podobnými změnami úhrad zdravotnických prostředků, odpověď zní: pojišťovnou placení zdravotničtí experti. Bezejmenní.

Tolik svět podle VZP.

Mgr. Petra Ulrichová, MBA

Zdroj: Medical Tribune