Svět léků v pohybu
Na otázku, co považuje za rozhodující charakteristický rys současnosti i nejbližší budoucnosti v globálním měřítku, odpovídá Dr. Class, že jím je výrazné zpomalení růstu tzv. rozvinutých či vyzrálých trhů, tedy trhů v průmyslově nejvyspělejších částech a zemích světa, a naopak zásadní akcelerace na trzích teprve se rozvíjejících, k nimž patří nejen země jako Čína či Indie, ale též např. Mexiko, Turecko, Korea a další. Podíl druhých v porovnání s podílem prvních se proto stále zvyšuje. Protože však v těchto zemích neexistují potřebné tradice a zavedené postupy ve schvalování a kontrole léčiv, jakož ani v odborných a etických standardech obchodování s nimi a jejich zavádění do klinické praxe, je třeba právě tomu věnovat největší pozornost. Přitom nelze počítat jen s mechanickým přenášením standardů platných např. v USA či jiných vyspělých zemích, kde se podobné standardy zavádějí a posilují již od konce 2. světové války, neboť je třeba respektovat i místní tradice, kulturní odlišnosti apod. Navíc se zde dostávají do rozporu velké a stále více si uvědomované zdravotnické potřeby na jedné straně a omezené vlastní kapacity k jejich uspokojení.
K tomu pak přistupuje fakt, že ve výzkumu, vývoji i produkci nových léčiv jsou v řadě oblastí tradiční malé molekuly chemických léčiv nahrazovány velkými molekulami léčiv označovaných jako biologika, tedy léčiv vyráběných obdivuhodnými, ale také velmi drahými biotechnologiemi. K nim dnes patří nejen nejrůznější proteiny, ale také vakcíny, jež pronikají i do zcela nových oblastí, jako je např. onkologie. Potenciál těchto nových léčiv k tzv. cílené, individuálně definované terapii klade opět vyšší nároky i na regulátory, kteří musí vždy co nejpřesněji definovat pacientskou populaci, jimž mohou pomoci.
A konečně třetí důležitý fakt – výzkum, vývoj i výroba moderních léčiv jsou stále náročnější a složitější, delší a nákladnější, a snižovat tyto náklady je v současnosti prakticky nemožné. Má-li se zajistit jejich co nejširší dostupnost, nezbývá tedy než usilovat o snížení nákladů na regulační a schvalovací procesy a také o to, aby se na financování vývoje a výzkumu nových léčiv podílely všechny země, které je v léčbě svých občanů využívají. Nelze předpokládat, že se tyto náklady budou promítat do cen pouze v některých státech, zatímco jiné budou svou politikou usilovat rok co rok o ceny co nejnižší. Za takových podmínek by se nezbytný proces inovací ne-li zastavil, tak alespoň významně zbrzdil.
USA – místo partyzánské války hledání konsensu
Situace v USA je v současnosti mimořádně zajímavá, neboť s nástupem nové administrativy se odstartovává i nové kolo diskusí o zdravotnických reformách. Dr. Class ovšem tyto diskuse nevidí jako fanatickou záškodnickou válku jednotlivých účastníků, nýbrž jako hledání jejich konsensu. Do těchto diskusí se zapojují jak American Medical Association jako reprezentantka poskytovatelů péče, tak představitelé zaměstnavatelů a pojišťoven jako plátců i odborové svazy či jiné občanské organizace a iniciativy reprezentující dobře informované a poučené pacienty, připravené o svém zdraví a alternativách léčby spolurozhodovat. Snahou je nejprve nalézt optimální model financování s rozšířením pojistného a poté zajistit jeho trvalou udržitelnost. Úspěšnost takových diskusí a jejich závěrů nelze hodnotit jen z finančního hlediska, nýbrž především z hlediska výsledného zdravotního stavu populace jako celku i každého jednotlivého občana.
Evropa
Některé z výše uvedených principů budou podle Dr. Classe muset – ať chtějí nebo ne – postupně akceptovat i evropské země, byť řada jejich vlád v současné době sází pouze, nebo především na úspory. Bude je k tomu bezpochyby nutit i stále vzdělanější a informovanější obec pacientů a občanů. Organizátoři zdravotnictví, regulatorní orgány i plátci zdravotní péče budou muset více přemýšlet o tom, jak hodnotit nové léky a jejich inovativnost a jak zabezpečit jejich dostupnost pro populaci. I zde platí, že důležitější než finanční výsledek je výsledek v podobě zlepšeného zdraví.
Zdroj: