Svaz pojištěnců protestuje proti čekacím dobám

Svaz zdravotních pojištěnců (SZP) se ostře vymezil proti čekacím dobám v nemocnicích. Učinil tak v době, kdy jsou čekací doby na zákroky či vyšetřování zveřejňovány na internetu. Tento krok je podle SZP přínosný, ale pouze proto, že ukazuje nedostatky současného systému poskytování zdravotní péče.

„V současné době nemáme nijak právně upravené čekací doby – to však neznamená, že by měly nějaký zákonný základ, že by byly povolené nebo že by to snad bylo něco správného. Naopak, pokud není v právu nějaká lhůta stanovena, pak se má za to, že se má výkon plnit bezodkladně, řádně a včas,“ říká JUDr. Ondřej Dostál, Ph.D., LL.M., odborník na zdravotní právo. Čekací doby odmítá už z principu a jejich zveřejnění je podle něj důkazem, že je zde něco špatně.

„Pokud fakultní nemocnice zveřejnily žebříčky čekání na zákroky, tak je to samozřejmě dobře – zatím byly známy pouze neformálně a byly kolem nich pochybnosti. Existenci právě čekacích lhůt vnímáme jako nežádoucí a právně problematickou zejména tehdy, když v několika zdravotnických zařízeních, jež jsou reálně dostupná pro pacienta, je čekací doba nepřiměřeně dlouhá ve vztahu k jeho lékařské potřebě,“ myslí si Dostál. Čekání na zákrok je podle něj především zátěží pro pacienta – ekonomickou i existenční.

„Čekat na zákrok masivně přes rok je pro člověka, pro kterého je ten zákrok existenčně nutný, ekonomická tragédie. Je to naprostý nesmysl i pro stát z hlediska daňových odvodů – uzdravený člověk by operaci zaplatil dvakrát třikrát. Je to sice nesmysl, ale přesto ho zde máme jako nařízení vlády ve schvalovacím procesu,“ tvrdí Ondřej Dostál a dodává: „Toto je veliký problém z hlediska ústavnosti, protože nám nemůže dost dobře vymezovat dostupnost zdravotní péče a zejména ne tak, aby to hraničilo s právem na ochranu zdraví.“

Hrozí ústavní stížnost

Problém pacienta s čekacími lhůtami může nakonec vést k soudním sporům a v krajním případě až k ústavní stížnosti, což je podle SZP jediná cesta k systémové změně. „Dá se očekávat, že pokud se najde kdokoli, kdo se bude soudní cestou domáhat svého práva, mělo by to vést ke zrušení vyhlášky nebo k úpravě čekacích lhůt,“ říká Mgr. Michaela Filipová, prezidentka SZP.

„Obecně se však pacienti neradi soudí, protože se bojí – raději si počkají, než by přišli do konfliktu. Většinou vše ale stejně dopadne tak, že jakmile člověk začne vyhrožovat soudy a obracet se na vyšší místa, tak se termíny změní a místo se najde,“ stěžuje si Filipová a zároveň varuje: „Ale takto se vyřeší třeba jen jeden případ – ti ostatní, kteří se neozývají, jsou na tom biti.“

Případným úspěchem v soudním sporu je si Dostál jistý. „Pokud se podaří najít někoho, koho se tyto změny dotknou, je to na ústavní stížnost a my jsme připraveni tuto osobu a případ podpořit. U ústavního soudu bychom měli šanci,“ říká. Michaela Filipová zkouší vyzývat pacienty k větší aktivitě, ale zatím marně. „V podstatě na to čekáme a vyzýváme pacienty, aby se na nás v této věci obraceli. Bohužel, v momentě, kdy do ní vstoupíme, vede naše aktivita k tomu, že se případy vyřeší samy,“ přiznává.

Úspora jen v případě smrti

Současný systém tarifů a plateb pojišťoven přináší podle Dostála úspory jen v jediném případě – když pacient před léčbou zemře. „V podstatě neexistuje zdravotní důvod pro čekací doby – jde o čistě ekonomické opatření a řekl bych, že jedno z nejstupidnějších úsporných opatření, která existují. Jediná varianta, kdy se systému tento postup vyplatí, nastává v případě, že dotyčný člověk zemře. To je skutečně jediný případ, kdy je výhodnější prodloužit čekací dobu,“ myslí si Ondřej Dostál. Podle něj je na vině především špatně vytvořený a nastavený systém plateb pojišťoven.

„Upozorňujeme na to, že se snižuje počet akutních lůžek pro přebytečnou kapacitu, ale současně se zveřejňují čekací doby na operace, což naopak značí, že nemáme na operace kapacity. Jde o záměrný protimluv, který je logicky možno vysvětlit jedině tak, že nemocnice nejsou přetížené, ale zdravotní pojišťovny nasmlouvávají péči paušálně a nemocnici se pak vyplatí ji neposkytovat a nechat raději lidi čekat,“ upozorňuje Dostál a chce spravedlivější systém.

„Proto vyzýváme pojišťovny, aby nasmlouvávaly korektně, a nemocnice, aby takto nasmlouvanou péči poskytovaly,“ tvrdí.

Pojištěnec by měl být v případě čekacích lhůt podle Dostála stejně nekompromisní k nemocnicím, jako jsou nemocnice k němu. „Co může dělat pojištěnec? Pokud je odmítnut s odkazem na čekací seznam, pak by si měl vyžádat příslušný dokument od nemocnice, který popíše jeho zdravotní stav, potřebu péče a důvod, proč jej nemocnice odmítla přijmout do své péče. V podstatě jsou přijatelné pouze dva: ‚nemáme smlouvu s pojišťovnou‘ nebo ‚máme přečerpanou kapacitu lůžek‘.

Pokud se však objeví jakýkoli jiný důvod, tak nebude pravděpodobně právně přípustný. Pojištěnec by se měl obrátit s dokumentem na zdravotní pojišťovnu, která udělá kontrolu důvodů odmítnutí pacienta. K tomu však bohužel často v praxi nedochází,“ uzavírá Ondřej Dostál.

------

autor: šf

Medical Tribune

Zdroj: Medical Tribune