Studie prokázaly efektivitu denosumabu
Denosumab signifikantně snižuje riziko vzniku vertebrálních a nevertebrálních zlomenin i fraktur proximálního femuru. Klinická odpověď je rychlá, slibná se jeví i adherence k léčbě. Terapii lze hodnotit z dlouhodobého i krátkodobého pohledu jako velmi bezpečnou. Všechny zmíněné údaje pocházejí ze tří velkých klinických studií.
Multicentrická, dvojitě zaslepená studie DECIDE sledovala během 12 měsíců zhruba 1 200 postmenopauzálních žen, jejichž T skóre bylo nižší než ‑2,0. Denosumab byl porovnáván s bisfosfonátem alendronátem v týdenním dávkování. Pacientky také dostávaly kalcium a vitamin D. Šlo o ženy typicky postmenopauzální, spíše mladší, průměrný věk se pohyboval kolem 64 až 65 let.
Měly pouze mírně pokročilou osteoporózu. Ve studii byl denosumab ve sledovaných parametrech signifikantně účinnější v porovnání s alendronátem. „Denosumab byl efektivnější v případě vzestupu kostní denzity, a to ve všech sledovaných lokalizacích, ať už v oblasti proximálního femuru, páteře, trochanteru či krčku. Na radius mají bisfosfonáty opačný efekt, někdy můžeme zaregistrovat i pokles denzity, zatímco v případě denosumabu tomu bylo opačně, došlo k jejímu vzestupu.
Terapeutický efekt jsme mohli pozorovat nejen na denzitě, ale i na kostních markerech – došlo k jejich výrazné supresi, dokonce větší než u alendronátu,“ říká prof. MUDr. Juraj Payer, CSc., přednosta V. interní kliniky Univerzity Komenského a Fakultní nemocnice s poliklinikou v Bratislavě.
Studie STAND a FREEDOM
Další, velmi významnou studií je STAND. Účastnily se jí ženy s osteoporózou, předléčené před zařazením do studie déle než šest měsíců alendronátem (v průměru šlo o tři roky). Tyto ženy buď dále pokračovaly po dalších 12 měsíců v terapii alendronátem jednou týdně, anebo byly převedeny na denosumab podávaný podkožně jednou za šest měsíců. Studie hodnotila, zda je denosumab účinný také u pacientek, které byly předtím léčeny alendronátem.
Šlo o rizikovější skupinu nemocných než v případě studie DECIDE: byly o něco starší, ve věku kolem 67, 68 let, měly početné osteoporotické zlomeniny. „Z pohledu denosumabu byly výsledky velmi příznivé, největší efekt v nárůstu BMD oproti alendronátu byl zaznamenán v oblasti proximálního femuru a bederní páteře – u ní byl rozdíl dokonce až tři procenta. Víme, že distální část radia se k bisfosfonátům chová jinak, takže zde byl rozdíl nejevidentnější.
Při porovnání skupiny pacientek léčených denosumabem a skupiny léčených alendronátem v průměru celkem čtyři roky se ukázal stejně signifikantní rozdíl i v oblasti krčku femuru,“ uvádí prof. Payer. V případě alendronátu byly markery suprimovány už před vstupem do studie a zůstaly konstantní. U denosumabu pacientky reagovaly dalším poklesem kostních markerů, větším než u alendronátu, ale po šesti měsících došlo k vzestupu, což je známkou reversibilního účinku denosumabu.
Základní registrační „anti‑fracture“ studií u denosumabu je prospektivní multicentrická, placebem kontrolovaná studie FREEDOM, která prokázala potenciál denosumabu snížit riziko zlomenin v celém skeletu. Do této tříleté studie bylo zařazeno 7 868 žen s T skóre odpovídajícím nejčastěji léčené populaci: od ‑2,0 po ‑4,0 (v průměru ‑2,8). Pacientky byly ještě starší než v předcházejících studiích (v průměru jim bylo 72 let), zhruba čtvrtina prodělala v anamnéze vertebrální zlomeninu.
Polovina byla léčena denosumabem v dávce 60 mg subkutánně jednou za půl roku po dobu 36 měsíců, zároveň kalciem a vitaminem D, druhá část dostávala placebo.
Primárním endpointem studie byly nové vertebrální zlomeniny, sekundární endpoint zahrnoval nevertebrální fraktufraktury a zlomeniny kyčle. Po třech letech došlo u pacientek léčených denosumabem k 68% relativní redukci rizika vertebrálních zlomenin (už po jednom roce to bylo 60 %), dále k 20% relativní redukci rizika nevertebrálních zlomenin a 40% relativnímu snížení rizika zlomenin proximálního femuru.
Už po podání první injekce byla odpověď kostních markerů stoprocentní – u všech pacientek byly kostní markery suprimovány.
„To je raritní, neboť v medicíně málokdy vidíme, že by něco bylo na sto procent,“ podotýká prof. Payer. Terapie byla mimořádně dobře tolerována, výskyt nežádoucích účinků byl srovnatelný s placebem.
Jediným rozdílem byl počet hospitalizací kvůli celulitidě, avšak její výskyt nebyl v porovnání s placebem signifikantní. „Efektivní léčba musí být účinná, pohodlná, s jednoduchým dávkováním a bezpečná, tyto požadavky léčba denosumabem nepochybně splňuje,“ uzavírá prof. Payer.
Zdroj: Medical Tribune