Studie INVEST na sjezdu ACC
Design této studie pochází již z první poloviny devadesátých let. Jejím cílem bylo tehdy objasnit výhody volby různých tříd antihypertenziv u pacientů se stabilní ischemickou chorobou srdeční a hypertenzí.
Nejvíce užívanými léky v té době byly beta‑blokátory a diuretika. Studie už v roce 2003 na více než 22 000 pacientech prokázala, že efekt podávání kombinací beta‑blokátor (atenolol) + diuretikum (hydrochlorothiazid) a kalciový blokátor (verapamil SR) + inhibitor ACE (trandolapril) je z pohledu snižování krevního tlaku stejný, rozdíl mezi sledovanými skupinami byl však v tom, že kombinace kalciový blokátor a inhibitor ACE byla metabolicky výhodnější.
V letošním roce byly na sjezdu ACC předneseny další výsledky vztahující se ke studii INVEST, tentokrát ze sledování subpopulace 6 400 hypertoniků s ICHS, kteří trpěli diabetem 2. typu bez analýzy typu léčby. Tito pacienti byli náhodně rozděleni do tří skupin podle cílové hodnoty krevního tlaku. V první větvi byli nemocní s těsnou kontrolou podle guidelines se systolickým tlakem pod 130 mm Hg, ve druhé skupině byli pacienti s cílovým systolickým tlakem 130 až 140 mm Hg a do třetí větve byli zařazení diabetici s nekompenzovanou hypertenzí a tlakem nad 140 mm Hg. Primárním cílem studie bylo sledování nefatálního infarktu myokardu, nefatální mozkové příhody a úmrtí z kardiovaskulární příčiny. Průměrná doba sledování byla 4,7 let. Tato část studie byla provedena proto, aby se jasně zjistilo, zda má u diabetiků s hypertenzí smysl snižovat TK pod 130 mm Hg.
Z výsledků vyplývá, že nejhorší prognózu (nejvyšší kombinovanou kardiovaskulární mortalitu po pěti letech sledování) měli pacienti, u nichž se nepodařilo snížit systolický tlak pod 140 mm Hg. Naopak nejnižší mortalitu (téměř o polovinu) měli diabetici s vysokým normálním tlakem, tedy s cílovým tlakem 130 až 140 mm Hg, a to i v porovnání s nemocnými s dosud doporučovanou těsnou kompenzací tlaku pro 130 mm Hg.
Výstupy pro praxi
Ze studie vyplývá, že by měly být změněny cílové hodnoty léčby TK u diabetiků na hodnoty 130 až 140 mm Hg systolického tlaku, další pokles pod 130 mm Hg je již rizikový. Snížení pod tuto mez má zřejmě smysl jen u pacientů s rizikem CMP (viz tabulku), je však při tom třeba počítat s možnými nežádoucími příznaky.
Zdroj: Medical Tribune