Studie Easyhaleru u pacientů s CHOPN

Volba inhalačního přístroje je důležitou součástí léčení pacientů trpících CHOPN.

K dispozici jsou dva typy přenosných inhalátorů: tlakové aerosolové (pMDI) a práškové (DPI). Práškové inhalátory mají oproti MDI sice kolísavý vnitřní odpor a vyžadují dostatečný vdechový průtok, nicméně je jejich použití jednodušší, neboť není nutná koordinace mezi spuštěním a inhalací. Mezi tento typ inhalátorů patří také Easyhaler užívaný pro aplikaci salbutamolu, formoterolu, budesonidu nebo beclomethazon dipropionátu.

Cílem zmíněné studie bylo především prověřit maximální průtok dosažený na vrcholu nádechu přes inhalátor Easyhaler (PIFEH) u pacientů trpících CHOPN s různým stupněm obstrukce dýchacích cest tak, aby se vyhodnotila schopnost pacientů přístroj účinně použít.

Několik dřívějších studií vyhodnocovalo schopnost pacientů trpících CHOPN používat různá inhalační zařízení. Ukázaly, že pacienti s těžkou CHOPN mohou mít při použití práškového inhalátoru problémy dosáhnout minimálního požadovaného vdechového průtoku tak, aby se dávka léčivého přípravku dostala k dýchacím cestám. Mnoho těchto pacientů je staršího věku, a mohou tak trpět svalovou únavou. Všechny tyto okolnosti tvoří důvody, kvůli nimž bývá jejich schopnost dosáhnout dostatečně silného vdechového průtoku oslabena.

Design studie

Studie se zúčastnilo postupně celkem 93 pacientů s již dříve diagnostikovanou CHOPN, zařazeni nebyli pacienti s exacerbujícím onemocněním. Pacienti měli povoleno používat svoji pravidelnou medikaci v den vyšetření. Průtokově-objemová spirometrie byla provedena podle doporučení ATS/ERS11 a zahrnovala zaznamenání nativního maximálního průtoku dosaženého na vrcholu nádechu (PIF).

Maximální rychlost PIF byla zaznamenána pomocí prázdného inhalátoru Easyhaler (PIFEH) připojeného k pneumotachografu. Pacienti byli vyzváni, aby pomalu vydechli (na úroveň funkční reziduální kapacity) a poté se rychle a co nejdéle nadechli přes inhalátor. Tento inhalační manévr provedli třikrát a z toho byla zaznamenána tři po sobě jdoucí měření PIFEH. Spirometrie a měření PIFEH byla provedena v náhodném pořadí, aby byla kompenzována možnost matoucího efektu svalové únavy.

Výsledky studie

Střední PIFEH byl 54 l/min (rozmezí 26 až 95 l/min) s variačním koeficientem u jednoho pacienta 7,4 % (rozmezí 0,9 % až 40,7 %) ve třech za sebou jdoucích inhalacích. Z 93 pacientů (98 %) bylo 91 schopno vyvinout PIFEH ? 28 l/min a 271 inspiračních manévrů přes inhalátor z celkově 279 zaznamenaných vykazovalo průtokovou rychlost ? 28 l/min. Nativní PIF měl nejsilnější asociaci s PIFEH, a to jak v absolutních hodnotách (l/min), tak v procentech predikujících normálních hodnoty (r = 0,54; p < 0,0001 a r = 0,37; p = 0,0003).

Signifikantní korelace byla pozorována mezi věkem a PIFEH (p = 0,004). Ženy měly signifikantně nižší PIFEH (p = 0,004) než muži. PIFEH byl také významně závislý na výšce a váze, ačkoli korelační koeficienty byly malé. Jednorozměrné statistické závislosti PIFEH s FEV1 a vrcholové exspirační průtokové rychlosti byly statisticky signifikantní (r = 0,30; p = 0,004 a r = 0,32; p = 0,02, v tomto pořadí). FEV1 však jako procento predikovaných normálních hodnot, tzn. FEV1 přizpůsobený věku, pohlaví a výšce subjektu, nebyl signifikantně závislý na PIFEH. Věk a pohlaví byly signifikantními prediktory PIF při inhalaci přes inhalátor. Ostatní proměnné dosazené poté do modelu, jako FEV1, výška a váha, neměly signifikantní efekty.

Diskuse ke studii

Studie prokázala, že většina pacientů s CHOPN (91 z 93 pacientů) má dostatečné inspirační úsilí nutné k vytvoření inspiračních průtoků přes testovaný inhalátor, což by mělo vést k léčebnému přínosu při použití inhalátoru naplněného léčivem. Skupiny pacientů představovaly široké rozmezí závažnosti onemocnění a obstrukce dýchacích cest, a výsledky jsou proto použitelné pro většinu pacientů s CHOPN.

Dříve byly údaje o charakteristikách inspiračního průtoku přes práškové inhalátory u pacientů s CHOPN omezené. Studie týkající se přístroje Turbuhaler ukázala, že všichni pacienti s CHOPN byli schopni generovat PIF přes inhalátor velikosti 28 l/min, s variabilitou podobnou, jako zjistila studie s Easyhalerem. In vitro testy však prokázaly, že optimální dávkování s tímto inhalátorem by vyžadovalo průtoky alespoň 40 až 60 l/min.

Přestože PIF přes inhalátor vykázal významnou souvislost s FEV1 v litrech a nativním PIF, tato studie se nezaměřovala na zkoumání účinku stupně poškození plicní funkce (vyjádřeno jako predikované procento FEV1) nebo jiných faktorů, jako byl věk nebo pohlaví.

V další studii provedené Broedersem et al byly srovnávány inhalační profily inhalátorů Turbuhaler a Diskus u astmatiků a pacientů s CHOPN. Ve skupině s těžkou CHOPN vykazovalo sedm až 19 % pacientů suboptimální průtoky těmito inhalátory.

Bylo zjištěno, že PIF přes inhalátor koreloval s dalšími parametry inspirační kapacity, jako je nativní PIF nebo maximální inspirační tlaky, což je ve shodě se studií s Easyhalerem.

Nicméně účinek dalších faktorů, jako je věk nebo pohlaví, nebyl zařazen do jejich analýz. Janssens et al studovali inspirační průtoky v různých úrovních rezistence, odpovídajících různým typům práškových inhalátorů u starších pacientů s CHOPN.

Tato studie ukázala, že u starších pacientů je schopnost generovat dostatečné inspirační průtoky mezi jednotlivými práškovými inhalátory narušena, ale vzhledem k tomu, že byli zařazeni pouze pacienti starší 70 let, je obtížné dojít k závěrům, zda věk, stupeň obstrukce dýchacích cest nebo jiné mechanismy jsou hlavními determinantami pro inspirační průtoky.

Současná studie je první specificky navrženou studií, která vysvětluje relativní vliv těchto faktorů, jako je věk, stupeň obstrukce dýchacích cest apod., a také funkci inhalátoru Easyhaler u pacientů s CHOPN. Zahrnovala pouze pacienty se stabilní chorobou, a proto mohou být výsledky napadeny v případě, kdy je inhalátor použit v situacích vnímaných jako tísňové.

Také zahrnovala širokou škálu závažnosti choroby a obstrukce dýchacích cest, což umožnilo lepší použitelnost výsledků u většiny pacientů s CHOPN.

Závěry studie

U vysokoodporových práškových inhalátorů je inspirační průtok přes inhalátor určen zejména odporem inhalátoru a je méně ovlivněn variabilním odporem dýchacích cest pacienta, který může vést v konzistentnější emisi dávky. Inhalátor Easyhaler je příkladem inhalátoru s relativně vysokým vnitřním odporem a konzistentní aplikací dávky v širokém rozsahu inspiračních průtoků.

Je třeba říci, že věk a pohlaví u pacientů s CHOPN jsou důležitější determinanty inspiračního průtoku přes práškové inhalátory, než je stupeň výdechové obstrukce dýchacích cest. Většina pacientů s CHOPN s různým věkem a závažností je schopna generovat inspirační průtoky inhalátorem Easyhaler, které dostačují pro optimální dodávku léku do dolních cest dýchacích.

Zdroj: Medical Tribune