Struktura psychiatrické péče v ČR vyspělým státům nejvzdálenější

Připravovaná reforma tuzemské psychiatrické péče vzbuzuje v profesní obci vášně. Někteří psychiatři obhajují současný stav a volají pouze po vydatnějším financování. Varují před hlasem odborníků, kteří v souladu se Světovou zdravotnickou organizací (WHO) propagují postupnou náhradu léčeben sítí komunitních psychiatrických služeb. V diskusi mají přitom mnohdy navrch ideologické proklamace.

Výzkumníci z Psychiatrického centra Praha/ Národního ústavu duševního zdraví vypracovali unikátní srovnávací analýzu, která se snaží vnést do probíhajícího sporu věcnější tón. Pro tento účel se spojili s firmou QED GROUP, která vyvinula sofistikovanou matematickou metodu nazvanou sociomapování, s jejíž pomocí lze zjistit skryté podobnosti ve složitých systémech. „Sociomapování bylo původně vyvinuto jako nástroj pro předpovídání vývoje vztahů mezi posádkou simulovaných dlouhodobých vesmírných letů v rámci projektu Evropské vesmírné agentury. Lze jej ale použít kdekoli, třeba při analýze vztahů na pracovišti, nebo porovnání zdravotních systémů různých států,“ uvádí autor metody dr. Radvan Bahbouh. Na základě údajů z WHO, Světové banky a Evropské rady mozku vědci porovnávají tuzemský systém psychiatrické péče s dalšími 30 státy Evropy. Výstupem předkládané analýzy je mapa, která vyjadřuje podobnost jednotlivých modelů psychiatrické péče v Evropě.

„Nechtěli jsme ukázat, kdo je ‚lepší‘ či ‚horší‘, to jde jenom stěží. Zjišťovali jsme, jaké země jsou nám uspořádáním psychiatrické péče nejbližší, tedy do jakého klubu evropských států patříme a jaké jsou trendy,“ poznamenává dr. Petr Winkler, autor srovnávací analýzy.

„Ze studie vyplývá, že struktura psychiatrie v ČR je svým charakterem nejblíže zemím bývalého Sovětského svazu a Balkánu. Nejvíce se v tomto směru podobáme Bulharsku, Rumunsku, Gruzii, Černé Hoře a Lotyšsku,“ sděluje dr. Filip Španiel, spoluautor studie, a doplňuje: „Neradi bychom označili naši skupinu za nejzaostalejší v Evropě, je ale fakt, že okruh zemí, do kterého patříme, je v sociomapě od vyspělých států nejvzdálenější.“

Pokud se ČR hlásí k evropským hodnotám a trendům a pokud se skutečně chce přiblížit vyspělým státům, je podle analýzy jasné, co je zapotřebí udělat: je nutné méně soustřeďovat péči ve velkých psychiatrických léčebnách, naopak je zapotřebí budovat komunitní formy psychiatrie a do oboru investovat více peněz.

Potěmkinova vesnice, nebo obrat k lepšímu

V čem vlastně spočívají hlavní přínosy komunitní péče? „Jedná se o široký soubor služeb, programů a zařízení, jehož cílem je pomoci lidem s duševní poruchou žít co nejvíce v podmínkách běžného života, subjektivně co nejuspokojivějším způsobem tak, aby mohly být co nejvíce naplněny jejich zdravotní, psychologické a sociální potřeby. Mezi postupy komunitní péče patří kromě léčby i podpora sociálních rolí, zejména v oblasti práce, bydlení a sociálních kontaktů, a podpora vztahů s rodinou, přáteli a dalšími lidmi,“ vysvětluje dr. Španiel. Cílovou skupinou komunitní péče jsou přitom jak pacienti s duševní poruchou, tak i další členové komunity, kteří jsou podporováni, aby pomoc mohli poskytovat.

„Reforma rozsáhlých systémů je ale velmi svízelná a příklady ukazují, že může vyústit v pouhé administrativní změny. Jinými slovy, lze vyhlásit, že naše parní lokomotivy jsou ve skutečnosti elektrické, a pak se pochlubit moderní železniční dopravou,“ poznamenává prof. Cyril Höschl, ředitel PCP/NUDZ. Jsou nějaké náznaky, že by něco podobného hrozilo i modernizačním snahám v české psychiatrii? Ministerstvo zdravotnictví promění do konce roku škrtem pera drtivou většinu tuzemských léčeben v psychiatrické nemocnice. Existují navíc snahy koncentrovat komunitní péči, která má v souvislosti s reformou vzniknout, právě do takto zformovaných institucí. „Podobný veletoč by znamenal totální ovládnutí české psychiatrie přejmenovanými léčebnami. Komunitní péče v léčebnách je navíc protimluv, podobně jako nemůže být poskytována domácí péče v nemocnicích. Nevěřím, že to tak dopadne. Jednalo by se totiž o nesmyslnou Potěmkinovu vesnici, a takovou pseudoreformu bychom, pochopitelně, nedokázali obhájit před poskytovatelem dotace, jenž má celý proces financovat,“ dodává prof. Jiří Horáček z Psychiatrického centra Praha.

Zdroj: Medical Tribune