Stav nesentinelových lymfatických uzlin u pacientů s kožním melanomem: výsledky prognostické studie ve více zařízeních

S O U H R N

Cíl

Zjišťovali jsme, zda stav nesentinelových lymfatických uzlin (NSLN) pacientů s melanomem zvyšuje prognostickou přesnost používaných rysů stagingu; poté jsme navrhli zařazení stavu NSLN do současného systému stagingu melanomu.

Pacienti a metody

Provedli jsme retrospektivní sběr klinickopatologických údajů 1 538 pacientů s pozitivním stavem sentinelových lymfatických uzlin (SLN), kteří podstoupili v devíti italských centrech doplňující disekci lymfatických uzlin (CLND). K určení nezávislých prognostických faktorů byla použita mnohorozměrná Coxova regresní analýza přežití. Ke shrnutí dostupných důkazů o prognostické hodnotě stavu NSLN u pacientů s pozitivní SLN byla provedena metaanalýza publikovaných studií.

Výsledky

Metastáza v NSLN byla zjištěna u 353 pacientů (23 %). Po sledování mediánové délky 45 měsíců byl stav NSLN nezávislým prognostickým faktorem specifického přežití z hlediska melanomu, poměr rizik (HR 1,34; 95% CI 1,18–1,52; p < 0,001). Stav NSLN umožnil účinnou stratifikaci prognózy pacientů s dvěma až třemi pozitivními lymfatickými uzlinami (n = 387; HR 1,39; 95% CI 1,07–1,81; p = 0,013), a to nezávisle na dalších rysech stagingu. Rešerše literatury ukázala, že tato podskupina pacientů byla zkoumána ve dvou dalších studiích. Po sdružení výsledků těchto studií (n = 620 pacientů; 284 mělo negativní NSLN a 336 pozitivní NSLN) jsme zjistili, že stav NSLN je vysoce významným prognostickým faktorem (sumární HR 1,59; 95% CI 1,27–1,98; p < 0,001) u pacientů se dvěma až třemi pozitivními lymfatickými uzlinami.

Závěr

Zjištěné výsledky podporují nezávislou prognostickou hodnotu stavu NSLN u pacientů se dvěma až třemi pozitivním lymfatickými uzlinami, což svědčí pro správnost použití těchto informací při rutinním stagingu pacientů s melanomem.

J Clin Oncol 32:935-941. © 2014 by American Society of Clinical Oncology

ÚVOD

Pětileté přežití pacientů s melanomem a metastatickým postižením lymfatických uzlin (lymph node, LN) se pohybuje v rozpětí od průměru 43 % u pacientů, kteří přicházejí s klinicky evidentním onemocněním uzlin, do 67 % u pacientů s průkazem metastázy do LN pomocí biopsie sentinelové lymfatické uzliny (sentinel lymph node biopsy, SLNB).¹ Pacienti, kteří podstoupili po pozitivní SLNB doplňující disekci LN (completion LN dissection, CLND), mají výrazně heterogenní prognózu, s 5letým přežitím od 15 % v případě většího počtu pozitivních LN do 90 % v případě malé metastatické léze v sentinelové LN (sentinel lymph node, SLN).^2-13

U těchto pacientů je přítomnost metastázy melanomu do jiné LN než SLN (nonsentinel lymph node, NSLN), která se zjistí po CLND, snadno dostupným a reprodukovatelným prognostickým faktorem, který naznačuje, že všechny LN určité lymfatické oblasti nemají stejný prognostický význam, protože metastáza melanomu do LN omezená na SLN je spojena s lepším klinickým výsledkem než metastáza, která postihne NSLN.^7-15 Není dosud jasné, zda velmi špatná prognóza pacientů s metastázou do NSLN odráží pouze prognostickou hodnotu většího počtu pozitivních LN, nebo zda souvisí s odlišným biologickým chováním metastáz do LN za SLN. Pokud by platila druhá z těchto možností, nebyl dosud proveden dostatečný výzkum, podle kterého by bylo možno určit, jak zahrnout stav NSLN do TNM systému stagingu American Joint Committee on Cancer (AJCC) s cílem zlepšit stratifikaci rizik pacientů.

V této studii jsme ve velké sérii 1 538 pacientů zkoumali, zda může prognostická hodnota stavu NSLN zlepšit přesnost rysů stagingu používaných v současné době; kromě toho jsme formulovali návrh zařadit stav NSLN do stagingu pacientů s pozitivní SLNB se dvěma až třemi pozitivními LN a provedli jsme metaanalýzu literatury s cílem shrnout prognostickou hodnotu stavu NSLN u těchto pacientů. Nakonec jsme se věnovali diskusi o translačních důsledcích přítomnosti onemocnění LN omezeného na SLN (tj. negativní NSLN při CLND).

Celý článek najdete v časopisu Journal of Clinical Oncology číslo 2/2014 na straně 140-146.

Zdroj: Journal of Clinical Oncology