Společná elektrofyziologická laboratoř – vyhrávají všichni
Na založení společného experimentálního pracoviště se podílely Nemocnice Na Homolce (NNH), Fyziologický ústav 1. LF UK a II. interní klinika 1. LF UK a VFN. „To, jak se tyto subjekty dokázaly domluvit na něčem, co je užitečné pro všechny tři, je v kontextu českého zdravotnictví a vědy mimořádné,“ říká přednosta II. interní kliniky prof. MUDr. Aleš Linhart, DrSc.
Nemocnice Na Homolce je specifická svou orientací na technologicky náročné obory. „Ne vždy se však lze při přebírání nových technologií a postupů spoléhat na zkušenosti ostatních pracovišť či informace od výrobce. Na stupni vývoje, kterého jsme dosáhli, se ukazuje, že potřebujeme zázemí v podobě experimentálních laboratoří. Zahraniční zařízení srovnatelná s naší nemocnicí je běžně mají. I my potřebujeme před vstupem do praxe nové metody ověřit a optimalizovat na zvířecím modelu,“ říká doc. MUDr. Petr Neužil, CSc. z Oddělení kardiologie NNH. „V situaci, kdy bojujeme o každý čtvereční centimetr, ale nebylo reálné, že bychom něco takového vybudovali přímo v nemocnici,“ dodává.
Prostory poskytla fakulta, přístroje nemocnice
Vhodné prostory se ale našly ve Fyziologickém ústavu. Vybavení dodala NNH. Jde o vyřazené, ale stále velmi dobré přístroje, dříve používané na pracovišti intervenční kardiologie – RTG s C ramenem, katetrizační stůl, anesteziologický přístroj, monitory a záznamové zařízení, do budoucna se počítá i s mapovacím zařízením. Při financování této iniciativy nebylo zapotřebí žádných zdrojů zvenčí. V laboratoři působí jak lékaři NNH, tak studenti a jejich školitelé z 1. LF UK. Všichni společně se mohou podílet na řešení zcela reálných klinických problémů. Od listopadu proběhlo šest standardních pokusných projektů. „Vidíme, že je to životaschopný program. Nástup nových postupů do praxe se jednoznačně zrychluje. Můžeme tu odzkoušet nové technologie a metody na zvířecím modelu, konkrétně pracujeme na praseti. Šlo například o zkoušení adhezivní elektrody pro epikardiální stimulaci, endoskopické zobrazení síňového septa a podobně. Nejde ale jen o zadání přímo orientovaná na praxi, můžeme rozvíjet i vlastní vědeckou práci, například teď se věnujeme zkoumání vlivu stimulace na brániční nerv,“ říká doc. Neužil.
Podle prof. Linharta toto pracoviště má jistě potenciál pro získávání nejrůznějších grantů. To by umožnilo jeho další rozšíření. „Prostory použitelné pro tento účel tu ještě máme, již dnes vidíme, že by bylo přínosné, kdyby zde zvířata mohla také po nějakou dobu po zákroku přežívat, což zatím není možné,“ uvádí přednosta Fyziologického ústavu prof. MUDr. Otomar Kittnar, CSc.
Homolka poroste, spokojená bude i univerzita
Tyto kontakty jsou také příležitostí pro větší zapojení postgraduálních studentů do programů NNH. „Naše nemocnice je exkluzivní klinické pracoviště, není však koncipována jako akademická instituce. Vidíme kolem sebe perspektivní témata a zajímavé soubory pacientů. Kvůli obrovskému náporu nemocných je ale nejsme schopni zpracovávat a dotáhnout k publikaci, zatímco na fakultě se nosná témata vždy uplatní. Pro postgraduální studenty je zde obrovský prostor. Formálně je už vyřešeno, aby se mohli po NNH pohybovat a pracovat tady. Homolka poroste a spokojená bude i fakulta,“ uzavírá doc. Neužil.
Spolupráci s NNH fakulta vítá, i pokud jde o pregraduální výuku. „Jak se omezuje počet lůžek a zkracuje doba hospitalizace, stále ubývá vhodných pacientů, u kterých by se mohli medici učit. Navíc je jednoznačným trendem výuku maximálně individualizovat a zmenšovat studijní skupiny. Prostor, který se nám na Homolce otevírá, rádi využíváme. Lékaři, kteří se zde na práci se studenty podílejí, mají samozřejmě otevřenou cestu k habilitačnímu a jmenovacímu řízení,“ uvedl děkan 1. LF UK prof. Tomáš Zima, DrSc.
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 6/2008, strana A8
Zdroj: