Splněný sen české vynálezkyně

Zvláštní cena poroty projektu Česká hlava (2004), European IST Prize Winner (2006), Zlatá medaile Mezinárodního strojírenského veletrhu (2006)… Mnoho tuzemských i zahraničních ocenění již obdrželi tvůrci systému I4Control z Katedry kybernetiky Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze v čele s Ing. Marcelou Fejtovou. Jejich několikaletá práce však byla nakonec završena pro vědce možná tím nejdůležitějším – našla své uplatnění v praxi.

Systém I4Control (viz MT 10/2007), který je od 10. září k dispozici na českém trhu, představuje nový typ počítačové periferie pro motoricky handicapované uživatele – např. s paraplegií, mozkovou obrnou, svalovou dystrofií apod. Umožňuje jim prostřednictvím očních pohybů či pohybů hlavy ovládat počítač. „Systém je navržen tak, že zcela emuluje počítačovou myš. Základem je kamera uchycená k brýlové obrubě, jež z bezprostřední blízkosti snímá oční pohyby uživatele – nezávisle na pohybu hlavy,“ vysvětlila M. Fejtová. „Získaný videosignál se přenáší do řídicího modulu, z něhož jsou data vedena prostřednictvím USB konektoru a videokabelu přímo do počítače, kde jsou následně zpracována. Výstupem je pohyb kursoru na monitoru počítače.“

Doprovodný software umožňuje handicapovaným efektivněji ovládat instalované aplikace. Mají k dispozici softwarovou českou klávesnici, pomocí níž mohou pracovat nejen s textovým editorem, ale rovněž psát e-maily, aktivně surfovat na internetu či spouštět různé programy ovladatelné myší.

Míříme i na zahraniční trh

 „Máme také několik objednávek ze zahraničí – zejména ze skandinávských zemí, kde je podpora handicapovaných hodně rozšířena. Připravujeme tedy různé jazykové mutace, aby byl systém I4Control od ledna příštího roku dostupný i v zemích Evropské unie,“ uvedl Ing. Vratislav Fabián ze společnosti Medicton Group, která bude kompenzační pomůcku prodávat a zajišťovat servis.

Celková cena systému, včetně všech modulů, je 38 900 Kč. „Komerčních zařízení existuje v zahraničí celá řada, většinou jsou ale pouze jednoúčelová a další softwarové aplikace si musí klient dokoupit. Jejich ceny se pohybují od 5 000 € výše. Myslím si tedy, že náš systém je i finančně dostupný,“ doplnila M. Fejtová.

V současné době začínají jednání se zdravotními pojišťovnami o možném budoucím částečném či plném hrazení této kompenzační pomůcky.

M. Fejtová: Když neděláte práci do šuplíku, snažíte se jinak

Co bylo hlavním impulsem, který vás přivedl na myšlenku využití okohybných svalů pro ovládání počítače?

Asi před pěti lety jsem četla odborný článek o tom, že při určitých typech svalového postižení zůstávají okohybné svaly jedněmi z posledních, které může handicapovaný vědomě ovládat. To mě inspirovalo k tomu, proč vlastně nevyužít oko jako další nestandardní periferii pro handicapované klienty.

Od nápadu ke skutečnému výrobku je ale ještě dlouhá cesta. Jaké další kroky tedy následovaly?

Nejprve jsem hledala na internetu, zda už někdo podobný přístroj nevyrábí a zda je vůbec možné projekt realizovat. Když jsem se rozhodla, že se o to pokusím, začala jsem shánět peníze na sestavení prvního prototypu. Podařilo se nám získat interní grant ČVUT v Praze a zařízení bylo během roku 2004 na světě. Ale řekla bych, že nejvíce projekt dotovali všichni kolegové především svým osobním nasazením. Když člověk vidí, že nedělá jen práci do šuplíku, tak se snaží jinak…

Poté bylo třeba najít někoho, kdo by byl ochoten prototyp testovat. Kontaktovali jsme tedy Jedličkův ústav a ve spolupráci s jejich klienty jsme začali systém upravovat, aby co nejvíce vyhovoval handicapovaným. Během dvou let se postupně vylepšoval nejen z hlediska hardwarového a softwarového, ale i z hlediska funkčnosti.

Ovšem než se z prototypu stane komerční produkt, je v případě zdravotnického prostředku proces přece jenom komplikovanější, nemám pravdu?

Samozřejmě. Poslední prototyp musel být do jisté míry přepracován, aby splňoval normy pro zdravotnické přístroje. Hardwarové a softwarové úpravy pro sériovou výrobu provedla firma Medicton Group. Systém postupně prošel certifikačním řízením v Elektrotechnickém zkušebním ústavu v Praze, klinickým hodnocením ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze a také byl proměřen Českým metrologickým institutem. Přístroj poté získal označení CE, a lze ho tedy distribuovat i do zemí EU.

Jak jste zvládala skloubit bádání, shánění peněz a administrativu? Co bylo hlavní motivací?

To jsou věci, které jsem si na začátku vůbec neuvědomovala a nenapadlo mě, že něco takového bude nutné. Vždycky jsem si myslela, že když se navrhne a vyrobí určité zařízení – prototyp, máte z devadesáti procent hotovo. To byl ale fatální omyl. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že fungující přístroj představuje asi desetinu toho, co člověk musí udělat pro zdárné dokončení své myšlenky. Pak právě nastávají nejrůznější byrokratické úkony… Zejména když sama sháníte financování a zajišťujete veškeré doprovodné aktivity – propagaci, web apod.

Samozřejmě strašně záleží na tom, jaké lidi si získáte do týmu, protože takový projekt je i časově náročný. Sama jsem na něm strávila všechny víkendy i dovolené od roku 2003. Je to opravdu srdeční záležitost. Ale hodně velkou motivací jsou právě handicapovaní. Už jsem dost často byla unavená z věčného papírování, ale když jsem potom přišla za klientem a viděla, jak je šťastný, že sám dokáže ovládat počítač, dodalo mi to novou energii a přesvědčilo, že musíme pokračovat.

A co vás, resp. I4Control, čeká dál?

Rozhodně jsme neusnuli na vavřínech a snažíme se přístroj postupně rozšiřovat o další periferie – joysticky či tlačítka – pro klienty, kteří mají zbytkovou motoriku. V budoucnu bychom chtěli handicapovaným umožnit také ovládání jiných technických zařízení, jako jsou zásuvky, světla, televize či rádio.

Zdroj: