Špičkoví dětští traumatologové navštívili Prahu

Praha v polovině září hostila výjimečnou odbornou událost. Od 17. do 19. září se sjeli do hotelu Four Seasons na mezinárodní kongres s názvem Prague International Symposium on Children’s Fractures (PISCF 2014) představitelé několika zahraničních odborných společností zabývajících se problematikou dětských zlomenin a světové špičky v tomto oboru. Sympozium se konalo při příležitosti desátého výročí Nadačního fondu Kolečko, který pracuje ve prospěch sítě dětských traumacenter.

Akce byla výjimečná nejen svým zaměřením a strukturou odborného programu, ale hlavně skladbou hostů, kteří na sympozium dorazili. Pozvání hlavních organizátorů prof. MUDr. Petra Havránka, CSc., a doc. MUDr. Jiřího Chomiaka, CSc., přijali mj. prof. Flynn, prezident Pediatric Orthopaedic Society of North America (POSNA), prof. Lascombes, prezident European Pediatric Orthopaedic Society (EPOS), prof. Tolo, šéfredaktor‑emeritus The Journal of Bone and Joint Surgery Am (JBJS), což je jeden ze tří nejvýznamnějších ortopedicko‑traumatologických časopisů, prof. Cassiano Neves, prezident Evropské federace ortopedických asociací (EFORT), a autoři největší a nejznámější monografie o dětských zlomeninách, o níž se hovoří jako o bibli dětských traumatologů, profesoři David L. Skaggs, James H. Beaty a také John M. Flynn, který do Prahy přijel současně jako zástupce POSNA. „Pokud bychom návštěvu těchto odborníků přirovnali k politice, tak je to podobné, jako kdyby do Prahy na jedno setkání dorazili Barack Obama, Angela Merkelová, David Cameron a François Hollande,“ popisuje význam osobností dětské traumatologie, jež Prahu navštívily, Linda Jandová, předsedkyně správní rady Nadačního fondu Kolečko, který tuto odbornou akci pořádal ve spolupráci s Českou pediatricko‑chirurgickou společností ČLS JEP, Českou společností pro ortopedii a traumatologii a Českou společností pro úrazovou chirurgii ČLS JEP.

Dětské zlomeniny představují společensky velmi významnou problematiku, byť se péči o dětské pacienty se zlomeninami různého druhu věnuje hned několik odborností, i když každá jen z části svého záběru. Na druhou stranu zlomeniny představují naprostou převahu v operativě dětských traumat. Pro vysvětlení je dobré dodat, že v různých zemích je tím hlavním ošetřujícím odborníkem, který se stará o dětské zlomeniny, někdo jiný a také se poněkud liší používané léčebné postupy. V anglosaském světě léčí tyto pacienty primárně dětský ortoped (ošetření zlomenin však u něj tvoří cca osminu jeho odborných aktivit), ve střední Evropě se této problematice věnuje část dětských chirurgů (ti se ovšem také dominantně věnují jiné problematice, hlavně léčbě vrozených vad, nádorů či hrudních onemocnění).

V Německu, Rakousku a také v ČR se léčbou dětských zlomenin zabývají úrazoví chirurgové, také u nich však nepředstavují hlavní odborné zaměření, dětská klientela tvoří jen asi 15 % pacientů na úrazové chirurgii. Z uvedeného je patrné, že specialistů na dětské zlomeniny mnoho není a že se jedná o relativně mladý obor. Z pohledu dětské medicíny je však velmi významný, protože v 94 % operačních výkonů u poraněných dětí se jedná právě o operaci fraktur.

Vedle vyzvaných řečníků dostali prostor i mladí lékaři

A nyní zpět k samotnému odbornému sympoziu. Odborný program byl rozdělen do šesti sekcí (bloků) a každá z nich ještě do tří částí. První tvořila slavnostní přednáška vyzvaného řečníka, která měla podobu State of the Art Lecture. Témata těchto přednášek byla volena s ohledem na aktuálnost dané problematiky, ale i osobu přednášejících. Této role se ujaly opravdové kapacity svého oboru, jak z řad představitelů uvedených zahraničních odborných společností, tak dalších uznávaných odborníků, kteří prezentovali nejen své bohaté osobní zkušenosti z dané oblasti, ale umožnili také porovnání různých přístupů v péči o daný typ zlomeniny, které se mohou lišit v závislosti na demografických, incidenčních i finančních možnostech různých zemí a regionů.

Hovořilo se například o organizaci péče o dětské zlomeniny, o tom, jak ošetřovat rizikové zlomeniny a na co si dát pozor při jejich diagnostice. Prof. Lascombes, který stál před lety u zrodu elastického stabilního nitrodřeňového hřebování (tzv. metodika ESIN), se zaměřil na popis indikací či možných komplikací tohoto způsobu osteosyntézy dlouhých kostí. Mnoho zajímavého zaznělo i v přednášce prof. Beatyho a prof. Flynna, věnované zlomeninám dětského femuru, nebo v přednáškách profesorů Cassiano Nevese, Sommerfeldta, Schmittenbechera, Havránka a Trče, věnovaných poraněním dětského lokte, který je při ošetřování považován za nejsložitější lokalizaci dětského skeletu. Velmi aktuální byla také přednáška německých autorů, kteří poprvé na odborném fóru přednesli oficiální návrh na založení Evropské společnosti pro léčbu dětských zlomenin. Po ní následovala bohatá diskuse s komentáři tohoto návrhu a nechyběla ani doporučení, jak postupovat, aby tento záměr mohl být realizován.

Druhou částí každého bloku byla přihlášená volná sdělení. Široké mezinárodní zastoupení řečníků bylo opět zárukou pestrosti a atraktivnosti zvolených témat. Za řečnickým pultem se postupně vystřídali lékaři z USA, Velké Británie, Německa, Rakouska, Belgie, Chorvatska, Portugalska, Číny a pochopitelně také České i Slovenské republiky.

Neméně zajímavá byla i třetí část každého bloku, kterou organizátoři pojali jako prezentaci raritních kazuistik v podání mladých lékařů. Každá přednáška iniciovala následnou bohatou diskusi pléna a svůj komentář přidali i vyzvaní experti. Pro mladé lékaře to byla vítaná zpětná vazba od uznávaných kapacit, pochvalnými slovy k této zajímavé části programu nešetřili ani samotní zahraniční odborníci.

Regionální odlišnosti v léčbě dětského femuru

A která témata nebo které přednášky nejvíce zaujaly jednoho z prezidentů sympozia prof. Havránka? „Jednou z nejpřínosnějších, ale současně nejkontroverznějších oblastí je asi léčba zlomenin dětského femuru. Volba léčebného postupu u těchto pacientů se totiž v různých regionech značně liší. Je všeobecně známo, že v USA je nejdražší částí péče hospitalizace, a proto jsou zde preferované terapeutické algoritmy ovlivněny snahou omezit hospitalizace na minimum s tím, že maximum péče by se mělo odehrávat již na odděleních emergency. Proto američtí lékaři u dětí až do deseti let postupují u zlomenin femuru tak, že kost v narkóze reponují a následně přikládají sádrovou spiku. Následná péče se převážně odehrává v domácím prostředí. Tento postup je ovšem možný i díky dobře organizovanému systému domácích agentur, které přebírají velkou část následné péče o pacienta. V německy mluvících zemích se naopak operují již děti od dvou let s tím, že následná hospitalizace v nemocnici trvá pouze týden až osm dní. Tento postup je veden snahou o co nejrychlejší návrat dětí do běžného života, ke sportovním a školním aktivitám. V České republice volíme poněkud odlišný postup. Velmi často využíváme tzv. trakční metodu, kdy dětem aplikujeme náplasťové nebo, hlavně u starších dětí, skeletální trakce po dobu několika týdnů. Po celou tuto dobu jsou sice děti hospitalizovány, ale paradoxně tento konzervativní postup často vede k tomu, že se navracejí do běžného života rychleji než děti operované,“ vysvětluje prof. Havránek s tím, že odlišné postupy odrážejí různou organizaci péče a její úhradu v různých zemích, ale také finanční možnosti daného státu. Přesto se všude používají rámcově podobná věkově vázaná schémata péče o děti se zlomeninou femuru. V rámci těchto věkových skupin (narození až 2 roky, 2 až 6 let, 6 až 12 let a 12 a více let) je pak možné vybírat v závislosti na regionální organizaci péče většinou mezi dvěma až třemi různými metodami, z nichž každá má své výhody a nevýhody. „A právě pochopení tohoto přístupu, tedy co lze ještě považovat za povolenou variabilitu a který postup už je u daného dítěte za uznávanými hranicemi, je pro mladé lékaře velmi důležité. Proto podobné odborné akce, kterých se účastní zkušení odborníci z celého světa, napomáhají hlavně mladším lékařům k získání potřebného nadhledu,“ dodává prof. Havránek.

S předchozí problematikou také souvisí další zajímavé téma, o němž se na sympoziu hovořilo – problematika odstraňování osteosyntetického materiálu po vyhojení zlomenin. Také v této oblasti panují rozdíly v přístupu odborníků z různých regionů. Například v USA někteří specialisté osteosyntetický materiál vůbec neodstraňují a nechávají ho trvale v těle i u malých dětí, i když také zde panuje variabilita názorů. Nezanedbatelnou roli však hraje opět finanční stránka, protože další operace představuje další náklady, které někdo musí zaplatit. „V České republice naopak kovy odstraňujeme vždy, pokud to nevede k poškození končetiny, ke které by mohlo dojít při porušení jejího růstu. Existují ale i země, které jsou, řekněme, na půl cesty a používají oba tyto přístupy. Nelze však jednoznačně říci, který z nich je lepší. Pro oba existují přesvědčivé argumenty založené na evidence based medicíně,“ říká prof. Havránek a přidává další odborný postřeh: „V poslední době pozorujeme ústup nitrodřeňového hřebování u zlomenin tibie, nárůst těchto výkonů je naopak zřetelný u zlomenin diafýzy předloktí.“

Týmová spolupráce při operaci zlomenin dětské páteře

V několika přednáškách se také mluvilo o dalším zajímavém tématu, kterým je operace zlomenin dětské páteře. Jde sice o relativně raritní případy, ale pokud už je o operačním řešení rozhodnuto, měl by výkon probíhat ve spolupráci se spondylochirurgem. Ten má sice většinou zkušenosti s operacemi dospělých pacientů, protože těchto výkonů je nepoměrně více, ale díky tomu má dokonale zažité různé operační postupy osteosyntézy obratlů. Dětský traumatolog naproti tomu zná dokonale fyziologii a patofyziologii rostoucího dětského skeletu a má větší zkušenosti s péčí o dětské pacienty. Ti tak mohou profitovat ze spolupráce obou těchto specialistů. Podle prof. Havránka se takto v praxi postupuje hlavně u operací adolescentů a podobná týmová spolupráce je uplatňovaná i u operací pánve. Neméně důležitým aspektem této léčby je podle něj také zajištění dětské intenzivní péče.

Součástí společenského programu byla i charita

Kromě odborného programu se účastníci sympozia mohli těšit na bohatý společenský program, na jehož zajištění se také velmi podíleli zástupci Nadačního fondu Kolečko. Společenský večer měl navíc i charitativní rozměr, protože veškerý výtěžek z tomboly putoval na účet nadačního fondu. Díky tomu, že dary do tomboly věnovalo více než čtyřicet firem produkujících nejrůznější tradiční české výrobky, zahraniční hosté si domů odváželi zajímavé suvenýry a Nadačnímu fondu Kolečko se tímto způsobem podařilo vybrat částku 50 000 korun.

Sympozia, jehož příprava zabrala téměř jeden a půl roku, se účastnilo asi osmdesát odborníků, z nichž téměř polovina byla ze zahraničí. Akci měly možnost navštívit i téměř dvě desítky mladých lékařů, kteří od organizátorů obdrželi zvýhodněné podmínky registrace. Pochopitelně nechyběli ani špičkoví čeští a slovenští odborníci, kteří celou akci hodnotili jako nesmírně povedenou a přínosnou, hlavně díky přítomnosti neobvyklého množství zahraničních renomovaných odborníků. Ti oceňovali především výbornou organizaci a přípravu zajímavého programu, který ještě podtrhly půvaby české metropole.

Zdroj: Medical Tribune