Specializace versus integrace

Po předchozích ročnících, zaměřených na evaluaci programů v oblasti prevence rizikového chování (2004) a hodnocení úspěchů a neúspěchů v této oblasti (2005), bylo letošní jednání věnováno dvěma stěžejním otázkám:

- Do jaké míry je vhodné jednotlivé oblasti rizikového chování a jejich prevenci separovat a do jaké míry je možné a účelné je naopak spojovat?

- Do jaké míry je možné v primární prevenci rizikového chování a v hodnocení její úspěšnosti uplatnit zásady medicíny založené na důkazech (evidence based medicine)?

K rizikovému chování se dnes počítá chování závislostní (závislost na návykových látkách, ať již jde o tabák, alkohol či drogy), agresivní i prekriminální, sexuální rizikové chování, poruchy příjmu potravy, rasismus/xenofobie, příslušnost k sektám a rizikové sporty. V současnosti již nikdo nezpochybňuje, že všechny formy rizikového chování mají mnoho společného jak ve svých příčinách, tak ve svých projevech, a to má jednoznačné důsledky i pro preventivní a léčebné strategie. Na druhé straně do jejich vzniku, rozvoje i možnosti je ovlivnit vstupuje množství faktorů, jež jsou úzce specifické právě vzhledem k různým formám rizikového chování.

...

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 39/2006, strana 15

Zdroj: