Specialista na srdeční selhání budoucnosti – od diagnózy až k intervenci
Téma z titulku bylo hlavním mottem kongresu Asociace srdečního selhání (AHF) Evropské kardiologické společnosti – Heart Failure Congress 2013, na němž Kongresové centrum hlavního města Portugalska, Lisabonu, přivítalo ve dnech 25.–28. května více než 4 000 vědeckých pracovníků i kliniků – kardiologů a intervenčních kardiologů, kardiochirurgů, internistů, epidemiologů i kardiologických sester – z celého světa.
Jak uvedl prezident AHF prof. Stefan Anker, dnes jsou (v duchu motta kongresu „Specialista na srdeční selhání budoucnosti – od diagnózy až k intervenci“) v centru pozornosti odborníků na srdeční selhání krom slibných diagnostických a predikčních postupů právě intervenční přístupy, jako je vytváření arteficiálních zkratů mezi levou a pravou síní, renální denervace, ablace pro fibrilaci síní atd.
Ze širokého spektra nejnovějších poznatků základního i klinického výzkumu a výsledků významných klinických studií patřila dále pozornost především:
- možnostem časné diagnózy a predikce rizika, a to především pomocí nových biomarkerů a zobrazovacích metod, včetně zobrazování srdečních struktur magnetickou rezonancí;
- problematice srdečního selhání se zachovalou ejekční frakcí, které postihuje více než polovinu všech pacientů se srdečním selháním;
- novým medikamentózním a nemedikamentózním terapeutickým postupům u nemocných s akutním srdečním selháním a také u pacientů, kteří jsou hospitalizováni pro chronické srdeční selhání; v obou případech jde o jedince se špatnou prognózou;
- nejnovějším pokrokům v léčbě srdečního selhání za pomoci implantabilních kardioverterů – defibrilátorů, defibrilace a resynchronizační terapie (CRT), včetně nových subkutánních implantabilních ICD pro mladé nemocné a nově vyvíjených minipump, schopných zlepšit oběhové selhání;
- chirurgickým postupům, jako jsou objemová redukce či srdeční transplantace;
- poznatkům základního a translačního výzkumu, které ukazují cestu ke zcela novým terapeutickým cílům a biomarkerům, které by umožnily časnější detekci onemocnění.
Využití zobrazovacích metod u srdečního selhání
Velká pozornost byla na kongresu věnována také možnostem využití moderních zobrazovacích metod.
Nové modality echokardiografického vyšetření zahrnují zobrazení levé síně s cílem zhodnocení plnících tlaků levé komory, jakož i stratifikaci rizika pacientů se srdečním selháním. Další oblastí zájmu je analýza dyssynchronie za účelem predikce respondence na srdeční resynchronizační terapii (CRT). Některých echokardiografických parametrů se začíná užívat i k hodnocení kardiotoxických účinků některých léků. Popsány byly rovněž nové echokardiografické postupy k hodnocení anatomie a funkce mitrální chlopně a závažnosti mitrální regurgitace jako významného prognostického markeru.
Důležitým nástrojem pro diagnostiku, etiologickou charakteristiku, stratifikaci rizika a rozhodování o způsobu léčby se stává rovněž počítačová tomografie (CT). Týká se to např. vyšetření koronárního řečiště, včetně kvantifikace velikosti infarktového ložiska, jakož i plánování CRT, TAVI nebo perikardiocentézy, jakož i monitorace v průběhu určitých výkonů. U nemocných s dilatační kardiomyopatií lze za pomoci CT vyloučit ischemickou etiologii.
Srdeční magnetická rezonance (CMR) se ukazuje jako velmi vhodná pro hodnocení objemů srdečních komor, určení etiopatogeneze, volbu terapie a zhodnocení prognózy. CMR rovněž pomáhá hodnotit morfologii, edémy, nekrózu a fibrózu, hodnotit obsah železa v myokardu, hodnotit perfuzi a kvantifikovat průtoky, posuzovat viabilitu tkání a určovat diferenciální diagnózu kardiomyopatie dilatační versus ischemické etiologie. V některých studiích byly pomocí CMR hodnoceny též fibrotické změny stěny levé srdeční komory jako prediktor morbidity a mortality po CRT u neischemické kardiomyopatie, jakož i prediktor arytmií u kardiomyopatie hypertrofické ve vztahu k fibróze.
Možnosti využití pozitronové emisní tomografie (PET) vyplývají z role autonomního systému při kardiovaskulární remodelaci po akutním infarktu myokardu. Umožňuje kvantifikaci denzity beta‑ ‑receptorů a vztahu mezi takto zjištěnou nižší denzitou těchto receptorů a vyšší pravděpodobností rozvoje srdečního selhání.
Zdroj: Medical Tribune