Spánkové laboratoře není nutné se obávat
Náš osmiměsíční syn neusne jinak, než když s ním chodíme po pokoji a nosíme jej v náručí. Je to velmi vyčerpávající, protože jakmile ho spícího uložíme do postýlky, velmi často se okamžitě probudí a začne znovu plakat. Jak z toho ven?
Situace, kdy rodiče vytvoří při usínání rituál, který je později zatěžuje, je velmi častá. V některých rodinách děti usínají v náručí matky, která se pohoupává na fitbolu, setkali jsme se s tím, že rodiče nosili dítě ze schodů a do schodů nebo že k usnutí bylo zapotřebí, aby rodina fénovala dítěti bříško. Jakmile se takový rituál vytvoří, návrat ke správným spánkovým návykům je obtížný. Při ideálním režimu rodič dítě ukládá do postýlky ospalé, ale bdělé. Přechodně s ním zůstane, zazpívá nebo přečte pohádku a odchází. Dítě by se mělo naučit usnout samo, a to za podmínek, které se už během noci nemění. Chápu, že to se snadno řekne, ale hůře v praxi dosáhne. Na odnaučování nevhodných návyků existují různé přístupy v závislosti na osobnosti rodiče a temperamentu dítěte. Někteří rodiče vydrží nechat dítě vyplakat, dokud neusne. Řada z nich to ale neunese. Ti by pak měli k dítěti pravidelně chodit, případně se snažit prodlužovat svou vzdálenost od dítěte v rámci místnosti. Je možné u něj nejprve sedět, ale nebrat je z postýlky, a pak si třeba posunout židli. V každém případě je ovšem potřeba počítat s tím, že při takovém odnaučování se dvě, tři noci v domácnosti nikdo nevyspí.
Náš čtyřměsíční syn má úplně přehozené denní doby. V noci spí maximálně čtyři hodiny, přes den ale mnohem víc. Pro celou rodinu je to dost problém…
Opět je cestou postupné upravování režimu. Záleží na věku dítěte, pokud jde o čtyřměsíčního kojence, tak se s tím mnoho dělat nedá. U staršího kojence je možné zredukovat dobu spánku přes den a čas večerního hlavního spánku posunovat. Velmi často si rodiče neuvědomují, že během prvního roku života rytmus spánku a bdění vyzrává. Při jeho utváření mají vliv nejen vnitřní fyziologické procesy, ale také zevní podněty, které vytváří právě rodina – čas jídla, pravidelné uléhání. Když rodiče dávají roční dítě spát v deset hodin večer, ke správnému nastavení jeho biologických hodin zrovna nepřispívají.
Naše půlroční dítě propláče polovinu noci. Mám strach, aby to nebyl nějaký závažnější problém…
Když nějaký problém s nespavostí trvá déle než měsíc a více než polovinu noci, měl by být důkladně posouzen. Mohou se tak projevovat všechny bolestivé stavy, gastroezofageální reflux, chronická otitida, alergie na kravské mléko, ale i jiné potravinové alergie. K narušenému spánku často vede i ekzém, není to dáno jen svěděním, porucha spánku má v tomto případě komplexnější příčinu.
Jsme už unaveni z obtížného usínání naší roční dcery. Nedalo by se to přece jenom ovlivnit pomocí nějakého prášku na spaní, podobně jako u dospělých?
Farmakoterapie se ve spánkové medicíně dětského věku skoro nepoužívá. Bezpečné hypnotikum pro děti zatím nemáme. Hypnotika třetí generace, jako je zolpidem, používaná u dospělých, se dětem nedávají. Výjimečně se používají po přechodnou dobu antihistaminika, ty však u někoho mohou spánek spíše narušovat. V úvahu přicházejí také benzodiazepiny, ty ale mají řadu nežádoucích účinků.
Naše dvouleté dítě těžko usíná. Nepomohly by mu nějaké bylinky na noc?
Je možné zkusit například meduňku, ale mnoho bych si od toho neslibovala.
Náš roční syn se několikrát v noci budí a neusne, dokud se nenapije. Jak to omezit?
Opět jde o neúčelný rituál, v tomto případě naučenou žízeň bez biologické potřeby. Někdy v této souvislosti hovoříme o syndromu nočního upíjení – to když objem vypité tekutiny přesáhne tři sta mililitrů. Je to poměrně časté, většinou dítě vyžaduje mléko. Je třeba postupně omezovat množství tekutiny a nahradit oblíbený nápoj něčím, co dítěti chutná méně, třeba vodou.
Šestnáctiletá dcera usíná někdy i nad ránem, snaží se chodit spát včas, ale hodiny se převaluje v posteli.
Syndrom zpožděné fáze usínání není mezi dospívajícími vůbec vzácný. Mnohdy si ale stěžují především na nadměrnou denní spavost. Postupné přeřízení doby usínání na „normální“ čas je poměrně svízelné. Pokud jde o skutečně výrazné zpoždění, lze jít i proti obvyklému směru a třeba během prázdnin oddalovat usnutí dopředu, až se dostaneme na normální večerní hodinu. Svůj význam zde může mít vitamin B12 a pak také terapie melatoninem. Ten je nyní v České republice oficiálně nedostupný, je ale možné jej koupit volně v lékárnách v zahraničí, například i na Slovensku. Tento přípravek se používá jako synchronizátor rytmu a podává se přibližně půlhodiny před požadovaným usnutím.
Naše jedenáctiletá dcera má během dne záchvaty spavosti, musí si vždycky jít na hodinu lehnout, žádný z jejích vrstevníků nic takového nemá…
Mohlo by jít o počínající narkolepsii. To není tak úplně raritní problém, postihuje přibližně jedno až dvě promile populace a nejméně u deseti procent nemocných začíná v mladším školním věku. U dětí se neobjevuje jinak typické nekontrolované náhlé upadání do spánku, jako spíše zvýšená denní spavost, která je v této věkové kategorii nápadná. Rozhodně by takové dítě měl vyšetřit specialista.
Syn bývá večer zvláštním způsobem neklidný, nevydrží bez pohybu, pořád musí šoupat nohama, dělá to i v posteli…
Mohlo by jít o syndrom neklidných nohou. O tom se stále častěji mluví u dospělých, ale vyskytuje se i u dětí. Vždy by měl být při těchto obtížích vyšetřen krevní obraz, koncentrace železa a feritinu, protože někdy může pomoci pouhá substituce železa. I takové dítě patří do péče specialisty. K potvrzení diagnózy je nutné vyšetření ve spánkové laboratoři. V terapii se uplatňuje clonazepam, zástupce třídy benzodiazepinů, v zahraničí se objevují zprávy o používání agonistů dopaminu, protože v patofyziologii tohoto onemocnění pravděpodobně hraje roli nedostatek tohoto mediátoru v bazálních gangliích. U dospělých se taková léčba používá běžně. Bohužel tyto potíže v nějaké formě často přetrvávají do dospělosti. Některé studie také potvrzují souvislost syndromu neklidných nohou a ADHD.
Pětiletá dcera se několikrát do týdne budí s pláčem, má ošklivé sny a je velmi těžké ji uklidnit…
Noční můry nebo zlé sny se vyskytují u dětí častěji než u dospělých a většinou samy odezní. Pokud zlé sny přetrvávají a děti se kvůli nim někdy bojí i usnout, je třeba zvážit konzultaci s psychologem.
Několikrát se stalo, že naše dítě v noci putovalo po bytě, aniž by o tom vědělo. Nemůže být náměsíčné? Mysleli jsme, že to patří spíše do filmu…
Náměsíčnost vůbec není nějaká neobvyklá záležitost. U patnácti procent dětské populace se vyskytuje pravidelně, u třiceti procent občas. V období dospívání většinou mizí. Dítě se při ní nedokonale probudí, motorické funkce fungují, nejsou ale pod vědomou kontrolou. V takovém stavu je schopné poměrně komplexních činností, je možné, že například opustí nedostatečně zabezpečený byt. V tomto případě je především nutné vytvořit bezpečné prostředí, aby se omezilo riziko zranění.
Tříletý syn nápadně hlasitě chrápe, je ho slyšet do vedlejší místnosti. Musí se to nějak řešit?
Chrápání je docela časté, deset procent dětí chrápe. Někdy jde o izolovaný problém, který se v podstatě nijak neřeší. V budoucnu by to mohlo být jinak, protože podle zahraničních studií už samotné chrápání může vést k méně kvalitnímu spánku. Doporučujeme ovšem zkontrolovat mandle. Závažnější situace nastává, pokud je chrápání doprovázeno krátkodobou opakující se zástavou dechu. Spánková apnoe postihuje přibližně dvě procenta dětí. Kromě chrápání se projevuje neklidným spánkem, děti se převalují, aby si uvolnily dýchací cesty, zaujímají netypickou polohu, například se zakloněným krkem nebo vkleče, potí se, je zde vyšší výskyt nočního pomočování. Spánková apnoe, podobně jako syndrom neklidných nohou, může vést k tomu, že dítě je ráno obtížně probuditelné a unavené. Nižší kvalita spánku je často příčinou denní hyperaktivity, nesoustředěnosti, a tím i horšího školního prospěchu. U dětí bývá řešením odstranění krčních a nosních mandlí. Před tímto zákrokem by měla být provedena polysomnografie.
Lékař nás s dítětem poslal na vyšetření ve spánkové laboratoři. Mluvil o polysomnografii. Co konkrétně si pod tím máme představit?
Především není nutné se čehokoli bát. Polysomnografie je v současnosti jediný způsob, jak skutečně komplexně vyšetřit spánek. Dítě se jednu noc vyspí v pokojíku v laboratoři za trvalé monitorace pro nás důležitých parametrů. Na hlavě bude mít několik elektrod snímajících EEG a tonus svalů brady. Další elektrody zaznamenávají pohyb očí. Čidlo pro pulsní oxymetrii sleduje saturaci tkání kyslíkem, možná trochu nepříjemné může být čidlo před nosem, které hodnotí proud vzduchu. Pásy kolem hrudníku a břicha registrují dýchací pohyby a také se natáčí EKG. Pokud vyšetřujeme syndrom neklidných nohou, je další elektroda na bérci. Dítě není omezeno v pohybu, může si třeba na posteli sednout. Vše se natáčí na video, ale při infračerveném světle, takže spánek není rušen. Toto vyšetření obvykle děti dobře tolerují. Nejmladší pacient, kterého jsme takto vyšetřili, měl jeden a půl roku.
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 12/2008, strana C6
Zdroj: