Spánková deprivace a narušení cirkadiánní rytmicity

Tým vedený harvardským neurologem Orfeu Buxtonem provedl studii, při které byly detailně sledovány důsledky dosud nejdelší laboratorně navozené spánkové deprivace. Jednadvacet dobrovolníků se účastnilo šestitýdenního experimentu, během něhož jim bylo po tři týdny povoleno spát pouze 5,6 hodiny denně. Pro narušení cirkadiánní rytmicity byl v laboratorních podmínkách zaveden osmadvacetihodinový režim střídání světla a tmy. Osvětlení bylo utlumeno na úroveň typickou pro rozbřesk nebo stmívání. Dobrovolníci uléhali k spánku v různou dobu, podobně jako lidé pracující ve třísměnných provozech.

Výsledky zveřejněné v předním lékařském časopisu Science Translational Medicine odhalily kromě celkově zvýšené podrážděnosti účastníků pokusu i významné fyziologické změny. Došlo ke zvýšení glykémie všech dobrovolníků. U tří dosáhly koncentrace glukózy v krvi prediabetických hodnot. Vzestup koncentrací glukózy v krvi byl vyvolán snížením sekrece inzulinu. Další potenciálně nepříznivou změnou vyvolanou narušením cirkadiánní rytmicity a nedostatkem spánku byl pokles klidového metabolismu asi o osm procent. Autoři studie odhadují, že takový pokles klidového metabolismu může mít v konečném důsledku za následek zvýšení tělesné hmotnosti o 6 kilogramů za rok. Spánková deprivace a narušení cirkadiánní rytmicity se tak ukázaly jako rizikové faktory pro obezitu a diabetes druhého typu.

Během desetidenní rekonvalescentní fáze pokusu mohli dobrovolníci spát deset hodin denně při obvyklém denním režimu a za standardních světelných podmínek. Během této doby se fyziologické parametry dobrovolníků vrátily k normálním hodnotám. Buxton si však není jist, zda jsou stejně reversibilní i následky způsobené dlouhodobou spánkovou deprivací a dlouhodobým narušením cirkadiánní rytmicity.

Sami autoři si uvědomují, že slabinou jejich studie jsou silně arteficiální podmínky experimentu vytvořené v laboratoři. Také kritici studie poukazují na skutečnost, že v pokusu došlo k drastickým zásahům do cirkadiánní rytmicity, jaké nejsou v reálných podmínkách obvyklé. Odborníci nicméně považují výsledky studie za důležité upozornění pro veřejnost, která většinou nevnímá spánkovou deprivaci a narušení cirkadiánní rytmicity jako negativní fenomény.

Medical Tribune     Prof. Ing. Jaroslav Petr, DrSc.

Zdroj: Medical Tribune