Současný stav babyboxů v České republice

Smysl zavádění babyboxů je jasný. Jde o záchranu novorozence, kterého jeho matka odmítá a jako jednu z alternativ, co si v takové situaci počít, zvažuje infanticidu, zabití novorozence. Tento fenomén má několikerý kontext: morálně etický, odborný pediatricko‑psychologicko‑sociální, právní a technický.

Z hlediska argumentů pro či proti babyboxům je možno tuto otázku diskutovat následovně:

- V současnosti zná legislativa ČR (zákon č. 422/2004 Sb.) možnost tzv. utajeného porodu, který znamená zachování anonymity matky se současně poskytnutou standardní péčí a zajištěním novorozence ve zdravotnickém zařízení – zde je tedy argument zastánců schránek stran záchrany života nechtěného novorozence již naplněn v rámci současné platné legislativy ČR. Žena tak v žádném případě nemusí řešit svou situaci s nechtěnou graviditou či potratem. Zkušenosti z okolních zemí (viz dále) ukazují, že zavedení schránek nikterak nesnížilo infanticidu novorozenců v těchto zemích.

- Anonymita matky a porodu. Anonymita matky je však již dnes legálně umožněna tímto „utajeným porodem“, institut schránky tedy nepřináší nic nového. Otevírá však další, a to vysoce závažný problém – anonymnímu vložení novorozence do schránky musí dle logiky věci předcházet anonymní porod, tedy porod někde mimo ústavní zařízení (což navíc současný právní řád ČR neumožňuje), tzn. porod dítěte bez kvalifikovaného medicínského i ošetřovatelského zázemí, kdy tato situace může být zásadně ohrožující pro ev. přežití novorozence s možnými poruchami porodní adaptace, vrozenou vadou apod.

- Zastánci dále argumentují tím, že takovéto schránky existovaly již dříve a jsou zavedeny i v současnosti, a to i v rámci zemí EU. Schránky existovaly samozřejmě již dříve, ale právě existence takovýchto schránek v rámci církevních zařízení evropského středověku bylo vysoce vstřícné gesto v rámci tehdejší společnosti zejména vůči svobodným matkám, tedy ve společenském kontextu, který ženu za takovouto graviditu fatálně ostrakizoval. Znamenal v dané době – mluvíme o středověku! – významnou pomoc ženě v takovéto situaci.

Současná právní situace ČR umožňuje pak dále řešit situaci dítěte, které se narodilo jako nechtěné (možnost náhradní rodinné péče, adopce apod.). To vše ve středověku neexistovalo, proto argumentace „tradicí“ schránek je zcela scestná – srovnáváme nesrovnatelné společensky i legálně. Argument, že tyto schránky jsou zavedeny ve státech EU, je pravdivý – např. v Německu, Rakousku, Francii, a také ve Švýcarsku dnes opět existují. Ukazuje se však, že tamní zkušenosti s nimi nejsou tak uspokojivé, jak zastánci schránek uvádějí: generují „děti bez minulosti“ (viz dále), počet zavražděných novorozenců matkami v těchto zemích po zavedení schránek nikterak neklesl (!), existence schránek se neopírá o legislativu těchto zemí, jsou zde spíše trpěny a snášeny.

Babybox má do ideálu hodně daleko

Další problémy kolem babyboxů lze shrnout následovně: vložení anonymně porozeného novorozence do schránky by z hlediska současné legislativy ČR znamenalo trestný čin opuštění dítěte (§ 212 trestního zákona), existence takovýchto schránek nutně povede ještě k dalšímu snížení odpovědnosti rodičů za dítě, a to za situace, kdy se naše společnost v této oblasti – sociopatologii rodiny – nachází i bez existence schránek v dosti nedobré situaci; ve schránce bude nalezeno dítě bez anamnézy rodinné, osobní, „bez minulosti“, což může představovat velký problém jak z hlediska medicínského, tak právního, ale i obecně lidského, neboť takové dítě je „nalezenec“ bez jakékoli identity, vazeb atd. Tato situace jde navíc proti čl. 7 Úmluvy o právech dítěte („… dítě má právo znát od narození svůj genetický původ…“).

Z hlediska sociálního, právního i technického zde vznikají další okruhy závažných problémů a otázek, jako např. zda bude tato anonymita vratná či nevratná, co když s tímto postupem – tedy vložením do schránky – nebude souhlasit genetický otec dítěte, a to v čase porodu nebo kdykoli v budoucnu, jak zabránit, aby se do schránky nedostalo starší dítě, než je uvažovaný anonymně porozený novorozenec, tedy kojenec, batole apod., jak spolehlivě technicky a organizačně zajistit, aby dítě ve schránce po vložení do ní bylo co nejrychleji objeveno, kde by byly tyto boxy instalovány, u porodnic? A co když do schránky bude vloženo starší dítě, než je novorozenec, jak zajistit, aby do ní nebyl uložen unesený novorozenec, co když bude do schránky vložen mrtvý či zavražděný novorozenec nebo starší dítě, jak zajistit, aby bylo možno do schránky vložit pouze novorozence, nikoli např. zvíře (živé či mrtvé), neotvírá se tím možnost k nezákonným manipulacím s dětmi, včetně obchodování s nimi, obchodování s tělesnými orgány apod., jaký bude další osud těchto „nalezenců“? Odkud čerpají zastánci schránek jistotu, že všechny tyto děti budou v co nejkratší době osvojeny? Vždyť vzhledem k neexistenci jakýchkoli údajů o dítěti a jeho biologických rodičích může klesat zájem o adopci takovýchto dětí bez anamnézy.

Mnohé situace z uvedených protiargumentů skutečně v ČR nebo v dalších státech, kde babyboxy existují, nastaly (umrznutí novorozence kvůli technické chybě schránky, únos dítěte otcem, často je vkládáno starší dítě z důvodů ekonomicko‑sociálních apod.).

Lze tedy shrnout, že babyboxy jsou v mnoha ohledech spíše za hranou zákona, jsou přinejmenším morálně sporným řešením stresové situace matky, babyboxy jsou řešením jdoucím proti zájmu a prospěchu dítěte, podporují tzv. nedovolené manipulace s dětmi, jsou zneužívány k jednostranné nabídce nezvratného řešení pro matku v těžké stresové situaci, což je nemorální.

Otázky rojící se okolo fenoménu babyboxů jsou tedy četné a zůstávají. Je úkolem nejen odborné veřejnosti o jejich řešení opravdu nezatíženě diskutovat.

Zdroj: Medical Tribune