Smluvní svoboda pojišťoven zefektivní veřejné pojištění

To uvedl na březnovém semináři v Národohospodářském ústavu pořádaném iniciativou Zdravotnictví 2.0 ekonom Ing. Miroslav Zámečník. Úhradová vyhláška, kterou stát politickým rozhodnutím určí pojišťovnám, kolik mají za péči platit, by podle něj měla být zrušena. Její zrušení podporují i zdravotní pojišťovny a námitky nemá ani ministerstvo financí, zaznělo v diskusi. MT se zeptala Ing. Zámečníka na podrobnosti jeho návrhu.

• V přednášce nazvané Jak dát smysl pluralitě zdravotních pojišťoven jste uvedl, že dokud nemají zdravotní pojišťovny smluvní svobodu, systém nebude efektivní.

Nejde jenom o smluvní svobodu, jde i o to, že by měla být zrušena úhradová vyhláška, a je nutné také nějakým způsobem dát spotřebiteli cenovou informaci, což by bylo možné udělat prostřednictvím zavedení dvousložkového pojistného tak, aby kromě procentní výměry šla také nominální částka peněz tak, aby to v průměru nebylo pro pojištěnce dražší. Nejjednodušší, kde by se to dalo zavést a odpilotovat, vyzkoumat, jak to funguje, jsou osoby samostatně výdělečně činné, kde už teď nějaký minimální paušál existuje, takže kombinace by byla vhodná.

• Jak konkrétně by spotřebitel získal informaci o ceně?

Ze své roční pojistky. Cena péče je věc, která spotřebitele, protože ji nehradí v okamžiku spotřeby, fakticky nezajímá, on chce dostat co nejlepší péči tak, aby se jeho zdravotní stav zlepšil. Jistě je dobré umožnit lidem, aby věděli, kolik stála péče o ně, ale to je věc zdravotních pojišťoven a jejich smluvní politiky. Ta je kompromitovaná prostřednictvím úhradové vyhlášky, což je hluboce demotivující.

• V ČR působí sedm zdravotních pojišťoven, proč pluralita přináší méně užitku, než se očekávalo?

V ČR neznáme možnost výběru zdravotně pojistných plánů, které se navzájem liší rozsahem hrazené péče, podmínkami jejího čerpání, sítí zdravotnických zařízení, natož pak cenovými rozdíly mezi pojistnými plány. Zdravotní pojišťovny diferencují nabídku jen prostřednictvím doplňkových služeb, jako je očkování, prevence nebo možnost elektronické komunikace, včetně aplikací pro chytré telefony.
Některé služby, které by mohly mít podstatný význam z hlediska kvality a efektivnosti péče, například zvláštní programy pro chronicky nemocné, narazily na bariéry, například vzhledem k absenci třetí vrstvy přerozdělení (podle morbidity), a obecně na malou podporu na ministerské úrovni. Toto přerozdělení má být zákonem zavedeno až od ledna 2018.

• Uvádíte často Nizozemsko jako vzor, kterým by se Česko mělo inspirovat. V čem konkrétně?

Nizozemsko má za sebou dvě desítky let snahy o cílenou podporu konkurence zdravotních pojišťoven, přičemž deset let probíhá již na platformě legislativy, která byla ve své době považována za průlomovou. Podle analýzy respektované nizozemské instituce aplikovaného ekonomického výzkumu CPB zažil trh vysokou dynamiku v podstatě jen těsně po spuštění reformy, přičemž v roce 2006 narostl počet pojišťoven z 21 na 33. Zdravotní pojištění mohly nabízet i komerční pojišťovny a k přestupu se odhodlalo 17,8 procenta pojištěnců.

• V čem by měla spočívat motivace, odhlédneme-li od marketingu při získávání pojištěnců?

V možnosti diferencovat roční nominální složku pojistného. Pojistné je v Nizozemsku dvousložkové, polovina nákladů se hradí formou procentní sazby z příjmu, diferencující je složka komunitní prémie vyjádřená absolutní částkou peněz. Standardní odchylka roční komunitní prémie činila 46 eur při její roční výši 1 037 eur, nešlo tedy ani o pět procent. Nelze říct, že by soutěž pojistky zlevnila – v roce 2015 činila průměrná nominální složka 1 168 eur při standardní odchylce 82 eur. Počet hráčů klesl v důsledku fúzí a odchodů z trhu na 25. Dynamika přestupů klesla, ale ve srovnání s ČR se udržuje na vysoké úrovni kolem sedmi procent ročně.

• Co tedy se pro pojištěnce po reformě v Nizozemsku reálně změnilo?

Změnila se nabídka různých pojistek, jichž je 71, přičemž z nuly na sedmnáct stoupl počet plánů s omezenou sítí poskytovatelů zdravotních služeb, v nichž je 7,5 procenta pojištěnců. Asi 12 procent pojištěnců si vybralo plány s vyšší než minimální povinnou spoluúčastí, která se zvyšovala až na 375 eur ročně v roce 2015. Pod skupinovými kontrakty je 69 procent pojištěnců oproti 53 procentům v roce 2006. Oba tyto typy jsou relativně levnější, oproti individuálním pojistkám asi o 50 eur ročně. Uzavírají je nejen zaměstnavatelé (56 procent), ale i odborové organizace, sportovní kluby, sdružení seniorů i pacientské organizace, které tak získávají možnost ovlivnit konstrukci plánu a vyjednat cenu.

• Zmiňoval jste jako zásadní pro růst efektivity možnost nákupu péče pojišťovnami a kontrakty, které s poskytovateli zdravotních služeb uzavírají.

To nebylo předmětem analýzy PCB. V Nizozemsku se osvědčilo dvousložkové pojistné a management chronických nemocí. Obecně bych chtěl říct, že co racionálního se odehrává v zemích, které jsou pokročilejší než my, to je integrace péče a platba za reálný výsledek. I nejbohatší země se potýkají s tím, že pokrok v medicíně je rychlejší, než je tempo nominálního hospodářského růstu. Země řeší, jak peníze alokovat racionálnějším způsobem. USA pro nás není inspirací, dosahují tam stejného výsledku za několikanásobně vyšší cenu, přitom velká část obyvatelstva péči nedostane.

Zdroj: MT