Směrnice o zdravotnických službách chybí
Smyslem navrhované direktivy je liberalizace služeb, tedy odstranění administrativních bariér pro poskytování služeb v ostatních členských zemích EU. Ve vztahu ke zdravotnictví bylo cílem původního návrhu především poskytnout občanům jednotlivých zemí jasná pravidla pro úhradu zdravotní péče čerpané v jiné zemi, než je země jejich trvalého bydliště. Tato oblast je doposud řešena nejasně a praxe se řídí především judikáty Evropského soudního dvora. Směrnice poprvé jasně odděluje nemocniční a „mimonemocniční“ péči a určuje pravidla, podle kterých bude péče čerpaná v jiné zemi domácí pojišťovnou proplacena. V případě ambulantní péče nepotřebuje občan předem souhlas své pojišťovny; ta mu péči poskytnutou v zahraničí uhradí podle svého sazebníku, tedy v cenách platných pro zemi trvalého pobytu. Naproti tomu před čerpáním plánované nemocniční zdravotní péče v jiné zemi musí občan požádat svou zdravotní pojišťovnu o souhlas. Pokud pojišťovna tento souhlas vydá, uhradí tuto nemocniční péči v cenách té země, kde byla péče poskytnuta. Udělení tohoto souhlasu nesmí být ze strany jednotlivých členských států bráněno, pokud daná péče není v zemi trvalého pobytu dostupná či pokud by na ni občan musel nepřiměřeně dlouho čekat. V obou případech je občan povinen podrobit se všem pravidlům, která se vztahují na občany země, kde péči čerpá, tedy například i uhradit spoluúčast a jiné poplatky.
...
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 16/2006, strana 28
Zdroj: