Skupinový kontrakt posílí
lékaře v jednání s pojišťovnou
„Odhaduje se, že z jednoho eura vydaného na zdravotní péči téměř třetinu spotřebují provozní náklady.“ I tato informace Ing. Martina Bindera ze společnosti ICZ zazněla 20. února v Brně na konferenci eHealth Day věnované možnostem aplikace informačních, komunikačních a monitorovacích systémů ve zdravotnictví.
Podle M. Bindera je jedním z důvodů vysokých administrativních nákladů skutečnost, že zdravotnická zařízení stále používají papírovou dokumentaci jako hlavní nosič informací. „Papírové procesy jsou však velmi zdlouhavé a vyžadují nemalé náklady na provoz i čas. Celosvětově je v nemocnicích digitalizováno přibližně jen deset procent dokumentů,“ dodal M. Binder.
Podle údajů Gartner Group z roku 2006 je 75 až 80 procent faktur v Evropské unii zpracováváno manuálně a čtvrtina je vinou toho zaplacena až po termínu. Zpracování jedné faktury trvá průměrně dvanáct dní a stojí třicet eur. Pokud jsou však faktury digitalizovány, sníží se náklady o patnáct až dvacet procent.
Od informace k procesům
Ing. Binder představil systémy pro řešení správy a řízení provozních dokumentů, které jsou často podceňovaným zdrojem informací v každé firmě. „Data jsou však informací jen tehdy, pokud je máme v pravý čas k dispozici. Nástroje ECM – enterprise content management – představují možnost, jak natrvalo získat přehled o všech typech záznamů a jak využívat nestrukturované údaje z firemní dokumentace,“ vysvětlil M. Binder.
ECM pokrývá pět základních oblastí. První část (capture) se zabývá digitalizací. „Aplikace umožňuje navrhnout strukturu formuláře pro automatické zpracování. Obsahuje rovněž technologie pro rozpoznávání čárových kódů, rukou psaných údajů, tisknutých znaků či různých značek,“ dodal M. Binder. „Obsah formuláře je tedy automaticky načten do systému a digitalizovaný formulář je poté předán do úložiště dokumentů.“ Další oblast – takzvaný document management – je systém, který umožňuje řídit ukládání dokumentů do centrálního úložiště, jejich vyhledávání a zabezpečení.
Records management (spisová služba) pomáhá evidovat významné dokumenty, řídit jejich oběh a zajistit archivaci, případně skartaci. Čtvrtou oblastí je knowledge management. Jedná se o znalostní systém (většinou fulltextový rešeršní systém nebo oborový portál), který umožňuje vyhledávat informace v úložištích. Poslední část je zaměřena na řízení pracovních postupů – workflow.
„Příkladem využití ECM může být agenda doručených faktur. Vytvořený proces musí zajistit, aby byla faktura nejprve evidována a digitalizována. Poté jsou údaje předány obvykle do účetního systému a snímek faktury je odeslán do úložiště. Následuje párování faktury s objednávkou či žádankou a nakonec vlastní schválení a zúčtování,“ uvedl Ing. Binder. Podobně může být vytvořena agenda smluv či agenda interních norem pro řízení jakosti.
Jak využít modelů řízené péče?
Možnosti využití informačních a komunikačních technologií pro projekty řízené péče prezentoval ekonom Ing. Miroslav Zámečník, partner společnosti Boston Venture Central Europe.
„Řízená péče představuje soustřeďování poptávky do speciálně vybrané – selektivně kontrahované – sítě zdravotnických zařízení a poskytovatelů služeb, např. laboratoří či lékáren. Pacient tedy nemá plnou svobodu volby, ale vzdává se jí dobrovolně, výměnou za určitou ekonomickou bonifikaci,“ vysvětlil M. Zámečník. „Smyslem je harmonizace ekonomických zájmů všech plátců, která je založena na sdílení úspor.“ Výhodou je omezení duplicit a zbytečné péče (takzvané úspory I. typu), dále koncentrace výkonů a úspory z rozsahu tím, že vybraná zdravotnická zařízení mají upravenou úhradu, většinou sníženou jednotkovou cenu (takzvané úspory II. typu). Ušetřené náklady jsou sdíleny třemi subjekty – zdravotní pojišťovnou, poskytovatelem péče a pojištěncem. „Z hlediska české demografie je poměrně významné, že neexistuje mnoho lepších nástrojů, které vytvářejí motivovaný tlak na snižování inflace ve zdravotnictví. Nejde jen o to, že se zvyšuje podíl lidí v postproduktivním věku, ale především podstatně dříve nastává finanční napětí v systému – vinou relativně menšího množství přispěvatelů,“ upozornil M. Zámečník.
Podle něj existují dva rozdílné přístupy k řízené péči. „Prvním je plán podporovaný modelem IPA – individual practice association –, společností založenou a ovládanou praktickými lékaři a ambulantními specialisty. Ti si zachovávají nezávislost praxí, ale vyjednávají si skupinový kontrakt se zdravotními pojišťovnami a především mohou vzájemně sdílet informace o pacientech,“ uvedl M. Zámečník. „Lékaři mají pochopitelně větší ekonomickou sílu, ale zároveň musejí například mnohem více debatovat s pojišťovnou o tom, jak budou nastaveny jednotlivé parametry plánu řízené péče.“
Druhý přístup je takový, že plán řízené péče připravuje pojišťovna sama, nebo prostřednictvím najatého subjektu. Podmínkou ovšem je, aby měla v dané spádové oblasti velmi silné postavení na trhu – patnáct až třicet procent. „Myslím si, že lze v České republice očekávat velkou úspěšnost modelů řízené péče, protože mnoho obyvatel bude ochotno se smířit s omezenou svobodou volby poskytovatele zdravotní péče – výměnou za slevu na pojistném. Jsem přesvědčen, že během dvou let by to mohla být až třetina populace,“ konstatoval Ing. Zámečník.
Pro modely řízené péče lze podle něj využít systém elektronických zdravotních knížek IZIP, který umožňuje sdílení zdravotních záznamů o pacientech: „Nicméně je potřeba lékaře ekonomicky motivovat, aby do systému více zapisovali a četli uložené záznamy. Další podmínkou je rozšíření sítě poskytovatelů zdravotní péče, kteří budou IZIP využívat. Neobejdeme se rovněž bez informovaného a dobře motivovaného pacienta – například refundací poplatků.“
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 5/2008, strana B4
Zdroj: