Simulační medicína – místo, kde není hříchem udělat chybu

Simulační medicína se stává klíčovou součástí moderního zdravotnického vzdělávání, neboť umožňuje bezpečný nácvik kritických dovedností bez rizika pro pacienty. Poskytuje zdravotníkům příležitost trénovat komplexní situace, od akutních stavů po náročné komunikační scénáře, v prostředí, kde chyby nejsou hříchem, ale cennou zkušeností pro další růst. Simulační medicína, jakožto inovativní metoda efektivního pregraduálního i postgraduálního vzdělávání zdravotníků, byla jedním z výrazných témat na 48. ročníku Brněnských onkologických dnů.

Simulační medicína představuje inovativní přístup ve vzdělávání zdravotnických profesionálů, který umožňuje bezpečný nácvik praktických dovedností bez rizika pro pacienty. Tento koncept přiblížila v úvodní přednášce tematického bloku MUDr. Tereza Vafková z Ústavu simulační medicíny LF MU, která působí též jako onkoložka v Masarykově onkologickém ústavu.

„Množství informací v medicíně exponenciálně roste. Ale čas na studium zůstává stejný. Cílit pouze na znalosti tedy nestačí,“ upozornila MUDr. Vafková, odkazujíc na článek Petera Densena „Challenges and Opportunities Facing Medical Education“. Tento rychlý nárůst poznatků klade zvýšené nároky na efektivitu vzdělávání. „Pokud chceme vychovat experty v dané oblasti, musíme se v Millerově pyramidě posouvat směrem nahoru. To znamená, že kromě frontální, pasivní výuky musíme zapojit i další výukové metody,“ zdůraznila.

K hlubšímu zájmu o simulační medicínu ji přivedla osobní zkušenost. „Asi dva měsíce po nástupu do Masarykova onkologického ústavu jsem měla sdělit pacientovi špatnou zprávu o jeho diagnóze. Přestože jsem znala teoretický protokol SPIKES a viděla kolegy, jak takové zprávy sdělují, nikdy předtím jsem to sama nedělala,“ svěřila se s tím, že když se před ní pacient rozplakal, cítila se bezradná. „Říkala jsem si, proč tohle zažívám poprvé až na reálném pacientovi? Proč jsem si to nevyzkoušela v bezpečném prostředí, třeba s hercem nebo simulovaným pacientem?“

MUDr. Vafková tak poukázala na nedostatky v současném vzdělávacím systému. „Většina vzdělávání probíhá formou e-learningu a testování. Výsledkem je, že se ověřují převážně znalosti. To však není dostatečné. Potřebujeme také trénovat praktické dovednosti a postoje,“ uvedla. Zdůraznila také, že přestože je zdravotní péče poskytována v týmech, týmová spolupráce se ve výuce často opomíjí. „Sedíme v místnosti, posloucháme přednášky, maximálně na konci proběhne diskuse. Chybí ale to, že bychom trénovali v týmu, tak jak poskytujeme péči,“ popsala nedostatek současného modelu vzdělávání.

Zdravotnické týmy jsou navíc specifické tím, že jejich složení se často mění. „Musíme být schopni zvládat komplexní problémy, sdílet informace a důvěřovat si navzájem. Nemůžeme se spoléhat na to, že budeme vždy pracovat ve stejné skupině s týmiž kolegy. Tento fakt musíme ve vzdělávání reflektovat,“ podotkla.

Co je to simulace a proč má být součástí vzdělávání?

Co tedy nabízí simulační medicína v procesu vzdělávání? Jak už MUDr. Tereza Vafková naznačila, jde o techniku, která napodobuje reálné situace nebo prostředí, a umožňuje tak zdravotníkům zažít případy z praxe v bezpečném prostředí. „Cílem simulace je procvičování, učení, hodnocení a pochopení komplexních systémů a lidského jednání,“ vysvětlila.

Častým mýtem podle ní je, že simulace jsou určeny pouze pro studenty. „Simulace může být velmi užitečná i pro zkušené zdravotnické profesionály,“ upozornila a dodala, že další nesprávnou představou je, že simulace slouží jen k nácviku akutních stavů. „Můžeme simulovat širokou škálu situací, například i komunikaci s agresivním pacientem,“ uvedla příklad.

Je tedy zřejmé, že simulace mají ve zdravotnictví mnohostranné využití. Umožňují testovat nové postupy před jejich zavedením do praxe, vylepšovat existující procesy či se připravovat na krizové situace, jakou byla například pandemie covidu-19. „Simulace nám umožňuje ověřit změny a natrénovat postupy, abychom zvládli tyto bezprecedentní situace,“ vysvětluje Vafková.

Důležitou roli hrají také v zapojování nových členů do týmu. „Můžeme potřebovat zapojit kolegy, kteří dosud nebyli součástí určitého procesu, a simulace nám umožní vyzkoušet si tento proces, než jej aplikujeme přímo na pacientovi,“ vysvětluje. Simulace tak přispívá k lepší koordinaci a efektivitě týmů, které v reálném zdravotnickém prostředí často fungují ad hoc.

Navíc simulace může pomoci identifikovat latentní bezpečnostní rizika či vyjasnit kompetence mezi různými zdravotnickými profesemi. „Simulace může pomoci pochopit, jaké jsou jednotlivé role, a tím přispět k lepší spolupráci,“ zdůrazňuje Vafková s tím, že simulace slouží jako účinný nástroj pro budování týmu a zlepšování komunikace mezi jeho členy. „Situace, které si zažijeme nanečisto a v bezpečném prostředí, mohou přispět k budování důvěry v rámci týmu,“ vysvětluje.

Simulační medicína tedy není jen nástrojem pro vzdělávání studentů, ale klíčovou součástí profesionálního rozvoje všech zdravotnických pracovníků. Pomáhá překonávat mezery v tradičním vzdělávání a připravuje zdravotníky na výzvy současné medicíny tím, že poskytuje bezpečné prostředí pro nácvik reálných situací a rozvoj týmové spolupráce.

Simulace nabízí bezpečné prostředí

Díky simulační medicíně si tedy budoucí i stávající zdravotníci mohou procvičit „nanečisto“  konkrétní situace, se kterými se budou setkávat v klinické praxi. MUDr. Tereza Vafková však zdůrazňuje, že samotný zážitek ze simulace není pro efektivní učení dostačující. „Simulace poskytuje účastníkovi určitý prožitek, ale není možné cílit pouze na zážitek. Jak vidíme na Kolbově cyklu experimentálního učení, konkrétní zážitek je jen na začátku celého procesu,“ vysvětluje.

Nezbytnou součástí simulačního vzdělávání je podle ní následný debriefing. „V rámci debriefingu, který po simulaci následuje, se jedná o facilitovanou reflexi, kde účastník diskutuje o tom, co zažil, a umožní mu to lépe pochopit situaci,“ říká Vafková, podle níž tato fáze umožňuje účastníkům analyzovat své jednání, vytvářet abstraktní koncepty a aplikovat získané poznatky v budoucích situacích. „Například pokud příště sděluje špatnou zprávu a pacient se před ním rozpláče, už bude vědět, jak má reagovat,“ dodává.

Bezpečné prostředí je zásadní pro efektivní učení a ochotu účastníků riskovat. „Mottem našeho simulačního centra je ‚Simulace je místo, kde není hříchem udělat chybu‘,“ říká Vafková a vysvětluje, že toto prostředí umožňuje účastníkům beze strachu překračovat jejich komfortní zóny. „V následné fázi debriefingu mohou otevřeně říct, co si myslí, a jejich kolegové nebo experti jim dají prostor sdílet jejich postřehy bez ponižování či poučování,“ zdůrazňuje.

Připomíná také, že v reálné klinické praxi jsou chyby často spojeny s negativními emocemi, jako je ostuda nebo zklamání, a mnohdy se o nich nemluví. Simulační vzdělávání však tento přístup mění. „Pokud účastníci zjistí, že je možné chyby zpracovávat jiným způsobem—učit se z nich, diskutovat o nich a reflektovat je—a že se jich nemusejí bát, pomáhá to nastavit tzv. feedback culture, tedy kulturu zpětné vazby,“ vysvětluje. Tato kultura pak proniká i do klinického prostředí, kde zdravotníci mají větší motivaci sdílet své zkušenosti a zlepšovat komunikaci v týmu.

„Simulační vzdělávání tedy může přispět k tomu, že se kolegové v týmu budou cítit i v klinickém prostředí bezpečněji a budou schopni spolu lépe komunikovat,“ shrnuje Vafková.

Vzdělávání lektorů simulační medicíny

Klíčovým prvkem efektivního simulačního vzdělávání je nejen bezpečné prostředí pro ty, kteří se vzdělávají, ale také kvalitní lektoři, kteří je procesem provázejí. „Můžeme mít skvěle připravené kurikulum a studenty, kteří jsou na ně dobře připraveni, ale klíčovým faktorem, který rozhoduje, zda bude kurikulum efektivně předáno, je lektor,“ zdůrazňuje MUDr. Vafková.

V Simulačním centru LF MU si uvědomují, že lektorské dovednosti nejsou vrozené a je třeba je systematicky rozvíjet. „Být expert v dané oblasti ještě neznamená, že člověk bude dobrým lektorem. Role lektora není jen o předávání informací,“ připomíná Vafková s tím, že v simulační medicíně lektor působí spíše jako průvodce—facilitátor a mentor, který provází účastníky simulací a podporuje jejich učení.

Aby na svém pracovišti zajistili vysokou kvalitu výuky, vybudovali v Simulačním centru čtyřstupňový systém vzdělávání lektorů. „Naši lektoři začínají tím, že procházejí e-learningem, kde získají základní znalosti o medicínském vzdělávání,“ popisuje Vafková. Důraz je kladen na teorii výuky dospělých, aplikovatelnou na všechny zdravotnické pracovníky.

Následují praktické kursy zaměřené na základní principy simulačního vzdělávání a tvorbu kvalitních scénářů. „Nejde o to, že zažijeme něco zajímavého na službě a okamžitě to přeneseme na studenty. Snažíme se předat základní principy tvorby simulačního scénáře,“ vysvětluje MUDr. Vafková. V dalším stupni se pak lektoři soustředí na trénink debriefingu—fáze po simulaci, kdy dochází k reflexi a hlubšímu pochopení zkušeností.

V poslední úrovni se pak zaměřují na zvládání složitějších situací, jako je například komunikace s komplikovanými nebo náročnějšími účastníky. „V našem vzdělávání lektorů necílíme jen na znalosti, protože to, že někdo bude znát všechny teorie výuky dospělých, nezajistí, že správně předá kurikulum. Snažíme se zaměřit i na praktický trénink a sdílení zkušeností,“ dodává.

Jak tedy správně simulovat?

Po důkladném představení významu kvalitního lektorského týmu se MUDr. Tereza Vafková zamýšlí nad tím, jak efektivně začlenit simulace do vzdělávacího procesu. Zdůrazňuje, že klíčem k úspěchu je dodržení několika zásad, které zajistí, že simulace budou skutečně účinné.

Především je podle ní nezbytné mít jasně definován cíl simulace. „Cíl by měl být relevantní, adekvátní úrovni účastníka a dosažitelný,“ vysvětluje Vafková, podle níž by simulace měla být součástí širšího kontextu vzdělávání a navazovat na předchozí znalosti a zkušenosti. „Simulace nikdy není samostatnou součástí kurikula. Vždy musí na něco navazovat, aby představovala vrchol výuky,“ dodává.

Klíčová je podle MUDr. Terezy Vafkové také pečlivá příprava scénáře. Je zde pravidlo, že by měl být přizpůsoben konkrétní cílové skupině a důkladně otestován. „Nemůžeme použít scénář určený pro lékaře a aplikovat ho na nelékařské zdravotnické pracovníky a naopak – musí být upraven pro konkrétní skupinu. Pokud není simulace pro účastníky relevantní, nebude je to bavit a bude to zbytečné,“ varuje.

Pro efektivní simulaci je ale také potřeba, aby účastníci měli potřebné teoretické znalosti. Jak upozorňuje MUDr. Vafková, simulace neslouží k výuce základních znalostí, ale k aplikaci a prohloubení již nabytých vědomostí. „Simulace není určena k tomu, abychom učili základní znalosti, jako například které léky se podávají při astmatickém záchvatu. Měla by navazovat na pokročilejší cíle, které vycházejí z pyramidy učení,“ vysvětluje

Kvalitní simulace se také neobejde bez dostatku času a pomůcek. To však podle MUDr. Vafkové neznamená, že je nezbytné provádět simulace pouze ve specializovaném simulačním centru. „Možnosti jsou široké a simulace, tak jak si je většina lidí představuje—jako například high fidelity simulace s vysokou mírou věrnosti—nejsou jedinou cestou. Simulace se pohybují na širokém kontinuu a možnosti jsou velmi bohaté,“ uvádí.

Nejdůležitější roli ale sehrává lektor. „Aby byla simulace účinná, musí ji vést lektor, který ovládá metodiku a zná zásady správného vzdělávání. Bez dobrého lektora nebude simulace účinná,“ zdůrazňuje Vafková. Kvalifikovaný lektor dokáže vytvořit podporující prostředí, ve kterém se účastníci nebojí riskovat a mohou se efektivně učit z vlastních zkušeností.

MUDr. Tereza Vafková shrnuje význam simulací pro moderní zdravotnické vzdělávání tím, že zdůrazňuje jejich přínos nejen v pregraduálním, ale i v následném a pokračujícím vzdělávání. Simulace neslouží pouze k edukačním účelům, ale mají také řadu dalších cílů v oblasti zlepšování kvality poskytované zdravotní péče.

Na závěr se pak obrací k samotným lektorům, jejichž kompetentnost považuje za klíčový faktor pro úspěšnou implementaci simulací. „To, že někoho něco učíme, neznamená, že jsme ho to skutečně naučili. Nad tím bychom se měli vždy zamyslet a ověřit si, zda se nám to podařilo,“ uzavřela.