Sexuální rozdíly ve vnímání bolesti

Podobně jako existují rozdíly mezi ženami a muži (a obecněji mezi samicemi a samci), v mnoha oblastech jak somatických, tak fyziologických, a také psychologických, existují rozdíly také v oblasti vnímání a interpretaci bolesti. Víme jistě, že ženy mají rozdílnou percepci a interpretaci bolesti. Jde o rozdíly, které jsou způsobeny fyzikálními faktory, jako tělesná hmotnost, která je u žen obecně nižší, tloušťka kůže, povrchová tělesná teplota a pocení. Samozřejmě existují také fyziologické, genetické a farmakologické faktory. Například jde o rozdíl v neuronální organizaci, v denzitě opioidních receptorů, v metabolismu, v hormonálních koncentracích a podobně. Samozřejmě jsou i další rozdíly, především psychologické, etnické a také transkulturální. Nemůžeme úplně uzavřít, který faktor je nejdůležitější, protože všechny přispívají k rozdílnému vnímání a interpretaci bolesti u mužů a žen. Samozřejmě pochopení těchto všech zákonitostí slouží k tomu, abychom mohli přesněji cílit naši terapii bolesti.

Nejprve si musíme uvést něco o rozdílné epidemiologii mezi pohlavími. Ukazuje se, že je velký rozdíl ve výskytu depresí, která je u žen (přes 9 %) téměř dvakrát vyšší než u mužů (pouze 5 %). Co se týče výskytu chronické bolesti, mnohem častěji se vyskytuje u žen, trpí jí až třetina z nich (33 %). Jde o fibromyalgie, artritidy, a to především temporomandibulárního skloubení, dále revmatismus, bolesti zad a migrény. Ženy mají také daleko vyšší sympatickou aktivaci než muži, a to je vždy spojeno se stresem. Strach z bolesti může také způsobit další psychogenní, psychologické a psychosomatické změny. Ženy jsou na bolestivé podněty senzitivnější než muži. Ze 78 klinických bolestivých stavů je polovina častější u žen a pouze třetina častější u mužů. U experimentálně navozených somatických bolestivých podnětů mají ženy nižší prahy, vyšší schopnost diskriminace podnětů a vyšší bolestivé skó­re a nižší toleranci na bolestivé podněty než muži. Obecně lze konstatovat, že ženy jsou mnohem citlivější na bolestivou stimulaci než muži. Ženy mají vyšší kapacitu diferenciace mezi bolestivými podněty různé intenzity, ale jejich práh bolesti a tolerance je nižší. To se projevuje jak v experimentálních, tak v klinických studiích. Např. u krys je daleko vyšší odpověď na nociceptivní tepelnou stimulaci u samic než samců, přičemž chlad byl daleko intenzivnější stimulus než teplo, zatímco teplo představovalo daleko nepříjemnější stimulaci u samců. Samice mají také vyšší senzitivitu bolesti a nižší senzitivitu na opioidy, například na morfin. To je velmi důležité v přístupech v léčbě, protože ženy by měly užívat kombinaci adjuvantních analgetik, jako je antiepileptikum gabapentin nebo pregabalin a tramadol. Obecně víme, že samci jsou daleko senzitivnější na morfin než samice, což je důsledkem toho, že morfin aktivuje dráhy mezi periakveduktální šedí a rostrální ventromediální prodlouženou míchou. Aktivace této dráhy je daleko výraznější u samců než u samic, a to je důvod, proč je morfiová antinocicepce daleko vyšší u samců než u samic, protože descendentní dráha z přední ventromediální meduly je základní drahou pro antinocicepci produkovanou opioidy. Hlodavcisamci mají větší systémovou antinocicepci způsobenou morfinem než samice, což se ukazuje během jejich estrálních fází. Antinocicepce měřena tailflickem je vyvolána z ventrolaterální periakveduktální šedi během estrální fáze. Antinocicepce byla ....

Plnou verzi článku najdete v: Medicína po promoci Suppl.4/08, strana 32

Zdroj: