Sestra zůstala u lůžka sama
"Naším cílem je, aby sestra samostatně dělala to, k čemu byla vzdělaná, a také za svou práci nesla plnou zodpovědnost. Do ošetřovatelského týmu pak musí přijít další zdravotnický pracovník, který jí pomůže uspokojit všechny potřeby nemocných," říká prezidentka České asociace sester Mgr. Dana Jurásková, Ph.D., MBA.
Je v Česku skutečně nedostatek sester? Například podle údajů Ústavu zdravotnických informací a statistiky pracuje v českém zdravotnictví 81 000 sester a porodních asistentek s odbornou způsobilostí. To je málo?
Pojem nedostatek je samozřejmě relativní. Této databázi ÚZIS příliš nevěřím. Nemocnice údaje o personálu účelově nadhodnocují, protože mají strach, že jim pojišťovny vypoví smlouvy. Z desítek kontaktů, které jako asociace máme, vyplývá, že sestry chybějí v celé republice. Provozovatelé zdravotnických zařízení vědomě nechávají ošetřovatelské jednotky personálně poddimenzované. Pokud ale nechceme sestry, které tam zbývají, ohrozit, těžko s těmito informacemi můžeme pracovat. Zcela jistě víme, že máme mnohem méně sester na jedno lůžko, než je ve vyspělém světě obvyklé. Především ale samotný počet sester, i kdyby odpovídal realitě, nic nevypovídá o skutečném složení zdravotnických týmů. Pokud by sestry dělaly jen svou odbornou práci, vše by možná bylo jinak. Dnešní sestra má sice kompetence k tomu, aby plánovala ošetřovatelskou péči poskytovanou zdravotníky s různým stupněm kvalifikace, zůstala ale u lůžka pacienta sama. Můžete seškrtat všechny zdravotnické profese, sestra ale na oddělení být musí. Na mnoha místech tak dělá všechno od vysoce odborných výkonů po úklid čisticí místnosti. V některých nemocnicích je v tomto směru situace stejná jako v osmdesátých letech. Ošetřovatelství je dehonestováno jako cosi, co je kolem pacienta ochotno a povinno udělat cokoli. Nároky na odbornost sester přitom neustále rostou. Hospitalizace se zkracuje, diagnostický a terapeutický proces se zahušťuje, zvyšuje se podíl těžce nemocných. V takovém systému se jistě nabízí otázka "Proč má sestra vysokoškolské vzdělání, když vykonává stejné činnosti jako v minulosti?" Na nové činnosti, které pacienti v Česku potřebují, má sice kvalifikaci, ale při povinnostech udržet chod oddělení na ně nemá čas.
V diskusi na toto téma se obvykle říká, že za nedostatek sester mohou změny ve vzdělávání, které se tento rok naplno projevily. Je tomu skutečně tak?
To je nesmysl. Tento problém tu byl už dříve, letos je to jenom markantnější. Systém vzdělávání sester je v zásadě správný, o dílčích změnách se samozřejmě bavit můžeme a musíme. O tom, že získání kvalifikace všeobecné sestry patří na vyšší a vysoké školy, ale vůbec nepochybuji.
Hlasy, že střední zdravotnická škola potřebám praxe plně vyhovovala, jsou ale poměrně časté...To říkají především lékaři a někteří zdravotničtí manažeři. Většinou s tím, že sestra s vyšším vzděláním už nechce dělat ty "obyčejné" práce. Ona tam od toho ale opravdu není. Lékaři by také nepracovali za sanitáře. Jako by šlo hlavně o to, dostat k lůžku armádu dělníků, kteří budou ze všech sil a bez reptání držet oddělení v chodu. Jak by chtěli takovou sestru zaplatit? Nebude dělat odborné činnosti, tím pádem bude mít podle katalogu prací nárok jen na nejnižší pozici a slušný plat se jí bude vzdalovat. Za takových podmínek by nechtěl být sestrou už vůbec nikdo. Navíc pracujeme s lidmi, ne se stroji. Opravdu si nejsem jistá, že studenti mají být v kontaktu se vším těžkým, co toto povolání obnáší, už v šestnácti, sedmnácti letech. Je třeba nechat jejich osobnost dozrát, aby tu obrovskou zátěž unesli. Musíme to vidět i v kontextu jiných oborů. Bakalářské vzdělání dnes musí mít i učitelka mateřské školy. O co má sestra jednodušší práci a nižší zodpovědnost? Nejde přitom o nic výlučného. Když se s bakalářským studiem sester začalo, tak tyto studentky slýchávaly, že se s nimi počítá na místa staničních a vrchních sester. Je těžké teď všechny přesvědčit, že toto je základní vzdělání pro profesi sestry, které žádný nárok na funkční místo nezakládá a že i tito studenti jsou připravováni pro práci u lůžka, byť práci vysoce kvalifikovanou. Naším cílem je, aby sestra dělala to, k čemu byla vzdělaná, samostatně a také s plnou odpovědností, a aby do týmu přišel další zdravotnický pracovník, který jí pomůže uspokojit všechny potřeby nemocných.
Tím dalším pracovníkem měl být i zdravotnický asistent. Ten ale zmizel a do praxe nenastoupil. Proč?
Opět je důvodů celá řada. Maturanti z těchto škol se prostě chovají úplně stejně jako jejich vrstevníci z celé vyspělé Evropy. Dnes už skoro nikdo v devatenácti letech nejde do práce s perspektivou, že bude mít omezenou kvalifikaci až do důchodu. V zásadě není špatně, že dále studují, i proto mají tyto školy rozšířený podíl všeobecně vzdělávacích předmětů. Tito absolventi mají před sebou obrovské možnosti, oborů na vyšších a vysokých školách pro ně vhodných je téměř bezpočet. Naštěstí jich mimo zdravotnictví utíká jen část. V prvním ročníku všech typů studia oboru všeobecná sestra je devadesát procent zdravotnických asistentů. Problematická je v praxi také možnost dvojího typu studia pro získání kvalifikace všeobecné sestry - vyšší a vysoká škola. Statistika vypovídá o tom, že sestry studují stejný obor nesmyslně dvakrát. Navíc až dosud byl hlad po pracovních silách a tito maturanti mohli jít dělat cokoli. U zaměstnavatelů se stále uplatňuje předpoklad, že absolvent zdravotnické školy je s velkou pravděpodobností slušný a flexibilní člověk. Na druhé straně se musíme podívat, co zdravotnickým asistentům nabízíme my. Jejich základní plat vychází na jedenáct tisíc šest set korun. Kdo by za to šel pracovat? Musíme pro ně připravit alternativu tak, aby mohli nastoupit do praxe a při zaměstnání si zvýšit kvalifikaci.
Nedostatek sester je určitě problém. Není ale pro budoucnost ošetřovatelství nebezpečnější to, že na zdravotnické obory všech typů se studenti s vyznamenáním zrovna nehrnou?
Jistě ano. Zdravotnickým školám se ale nemůžeme divit, že brání své kapacity a snaží se je naplnit skoro za každou cenu. Nepodařilo se nám zvýšit atraktivitu povolání tím, že bude finančně náležitě oceněno. Boj o kvalitní studenty tak prohráváme už na samém začátku. Všechno je to provázané.
A kde vzít nižší zdravotnický personál?
Nezbývá mi než konstatovat, že je to otázka peněz. Třeba v Praze je to problém téměř neřešitelný - z platu sanitáře ve státní nemocnici se tu vyžít nedá. Práce je tak těžká a neatraktivní, že se svou nabídkou nemáme vůbec šanci v konkurenci ostatních pracovních míst mimo zdravotnictví obstát. Zájem o práci ve zdravotnictví bude pravděpodobně vyšší, pokud se zvýší nezaměstnanost - to ale asi není to správné řešení. Spousta našich sanitářů a sanitářek, ale už i sester, má zaměstnání více, protože jim plat prostě nestačí.
Atraktivitu profese by mělo zvýšit i rozšíření kompetencí sester. Které konkrétně by to mohly být?
Především je třeba říci, že sestry své kompetence mnohdy neznají, a tak mívají často pocit, že je překračují, i když je vše v naprostém pořádku. Velmi často nejsou schopné využít pravomoci, které už nyní mají. Styčná plocha, o které je možné vyjednávat, je poměrně široká. Usilujeme například o to, aby mohly sestry samostatně indikovat domácí péči. Vždyť ony jsou odbornice na ošetřovatelství a tady jde čistě o ošetřovatelství. Pokud jde o další kompetence, tak nejprve vezmeme stávající seznam výkonů a podíváme se, které z nich už některé sestry v praxi vykonávají, i když to v popisu práce nemají. Konkrétně může jít o šití rány, základní sonografické vyšetření, cévkování muže, kanylaci periferní tepny, hodnocení EKG. Nechceme ale tyto kompetence přiznat všem sestrám bez rozdílu, ale v návaznosti na typ pracoviště, délku odborné praxe a absolvování krátkých certifikovaných kursů, případně specializačního vzdělávání. Pokud by pak sestra složila příslušnou zkoušku, získala by i odpovídající kompetenci, a tedy i zodpovědnost. Aby něco takového mělo smysl, musela by se ale i sestra stát nositelem výkonů v systému úhrad zdravotní péče. Rozšíření kompetencí má pro povolání sestry smysl pouze tehdy, pokud bude dostatek pomocného personálu a sestry se budou moci soustředit na svou odbornost a pokud s pravomocí získají i odpovědnost, přiměřeným způsobem zaplacenou.
Zdroj: