Senát schválil lepší podmínky pro mladé lékaře

Lékaři v předatestační přípravě se dočkali prvních změn k lepšímu. Senát předminulý týden schválil novelu zákona, která má především zlepšit finanční podmínky specializačního vzdělávání a odstranit „nevolnické“ závazky mladých lékařů vůči zaměstnavatelům. Podrobnosti novely představuje v rozhovoru pro Medical Tribune předseda sdružení Mladých lékařů MUDr. Martin Švestka…

Předminulý týden Senát schválil novelu původního zákona č. 95/2004 o vzdělávání a získávání odborné způsobilosti. Do jaké míry pomáhá tato změna řešit zásadní problémy lékařů v předatestační přípravě?

Novela by měla přinést lepší dostupnost a doufejme i kvalitu prakticky povinného specializačního vzdělávání, které bylo v uplynulých letech nekompetentními a účelovými zásahy téměř rozvráceno. Kvůli zavedení tržních cen za stáže a navazujících kvalifikačních a stabilizačních dohod se atestace stala pro řadu kolegů dosažitelnou pouze za cenu těžko akceptovatelných „nevolnických“ závazků vůči zaměstnavatelům či státu. Zásadním posunem je v novele obsažené zrušení „feudálních principů“ – stabilizačních dohod s MZ, kdy lékař po atestaci musel pod hrozbou statisícových pokut zůstat pracovat v oboru pět let na území ČR. Až dosud byli někteří kolegové do podepisování stabilizačních dohod dokonce nuceni pod pohrůžkou vyhazovu, aby zaměstnavatel za jejich osobní závazek vůči státu získal dotaci! Novela umožní získat státní dotaci na specializační vzdělání každému absolventovi po dobu základního kmene v délce 24 měsíců, a to bez výběrového řízení a bez omezujících závazků. Ve vybraných oborech s nedostatkem specialistů bude dotována celá délka specializačního vzdělávání.

Které problémy naopak zůstávají stále nedořešené?

Za nedořešené problémy lze označit neúspěšnou revizi vzdělávacích programů pro některé obory. Výsledkem jsou pak nadměrně dlouhé stáže na pracovištích vyššího typu, aniž by délka garantovala kvalitu – stážující lékaři se tak mnohdy stávají vítanou „administrativní“ pracovní silou, za niž jejich kmenový zaměstnavatel školicímu pracovišti ještě platí. Jsme přesvědčeni o tom, že vysoká úroveň specializačního vzdělávání může být garantována pouze reálnou kvalitou stáží, nikoli výčtem formálních nároků obsažených ve vzdělávacích programech. Formální nároky by měly reflektovat personální a ekonomické možnosti vzdělávacího systému, jinak nejsou a nemohou být v reálu tak jako tak plněny. Mezi další neřešené nebo nedořešené problémy patří netransparentní cenotvorba stáží a kursů IPVZ, problematika kvalifikačních dohod v nefakultních nemocnicích a dosud existující zaměstnávání absolventů na formálně krácené úvazky.

Jak už jste říkal, novela upravuje především systém financování specializačního vzdělávání, který byl dosud velmi nedokonalý. Co konkrétně se po novele změní? Bude to pro lékaře znamenat nyní menší finanční zátěž z jeho vlastní kapsy?

Novela umožní získat státní dotaci na specializační vzdělání každému absolventovi po dobu základního kmene v délce 24 měsíců, a to bez výběrového řízení a bez omezujících závazků. Ve vybraných oborech s nedostatkem specialistů bude dotována celá délka specializačního vzdělávání. Kladně hodnotíme také fakt, že lékaři budou moci změnit svého zaměstnavatele bez ztráty nároku na dotaci. Nově bude také možno vzdělávání přerušit až na 5 let, opět bez ztráty nároku na dotaci, což je výrazné pozitivum pro lékařky na mateřské dovolené. Zároveň bude akreditované zařízení povinno zajistit rezidentovi řádné absolvování všech povinných součástí vzdělávacího programu. Tím by se mělo výrazně omezit známé odkládání stáží z důvodu nedostatku personálu či loajality zaměstnance. Předpokladem fungování nového systému financování je však každoroční poskytnutí dotací v adekvátní výši a řádné plnění kontrolní role vůči akreditovaným pracovištím ze strany MZ.

Změní se nějak povinnosti akreditovaného zařízení s rezidenčním místem?

Poskytnutí dotace by mělo zaměstnavatele zavazovat k tomu, aby umožnil svému zaměstnanci řádně a včas splnit všechny povinnosti dané vzdělávacím programem. Tedy například k tomu, aby nebyla zkracována předepsána délka stáží, což je dnes bohužel zcela běžná praxe. Nicméně opět bude záležet na ministerstvu zdravotnictví, jak důsledně bude dodržování těchto podmínek kontrolovat.

Senát minulý týden schválil také Doprovodné usnesení Senátu, v němž ústy senátora prof. Žaloudíka vyzývá ministra zdravotnictví, aby problém uzavírání kvalifikačních dohod s lékaři v přípravě k získání první specializované způsobilosti lékaře znovu a důkladně projednal s vaším občanským sdružením. Znamená to, že problém kvalifikačních dohod stále přetrvává?

Nejprve k podstatě věci v právních souvislostech – atestační příprava je zákonem považována za prohlubování kvalifikace. Prohlubování kvalifikace pak zákoník práce definuje jako výkon práce. Za výkon práce pak náleží mzda. Lékař z nemocnice nižšího typu musí jít často pracovat na řadu měsíců na pracoviště vyššího typu, aby získal praxi k atestaci určenou vzdělávacím programem daného oboru. Školicí pracoviště ho však během stáže neplatí, a to i přesto, že školenec zpravidla vykonává během stáže léčebně preventivní péči, která je hrazena z prostředků zdravotního pojištění – čili školenec se podílí na vytváření příjmů školicího zdravotnického zařízení. Stážovné i mzdu však školenci po dobu stáže platí naopak kmenový zaměstnavatel, tedy v době, kdy pro něj fakticky nepracuje. Kmenový zaměstnavatel proto zpravidla absolvování povinných stáží podmiňuje podpisem kvalifikační dohody, v níž se mladý lékař zavazuje setrvat v zaměstnaneckém poměru daného zdravotnického zařízení ještě pět let po získání specializované způsobilosti. To vše současný zákon bohužel umožňuje.

Víte i o případech, kdy nemocnice uzavíráním dohod současnou legislativu překračují?

Nelegální jsou podle našeho názoru takové kvalifikační dohody, kdy celkové náklady na vzdělání nepřekročí 75 000 Kč, přičemž do těchto nákladů nelze započítat vyplácenou mzdu za dobu povinných stáží mimo kmenové pracoviště. Zákon zde totiž jasně hovoří o tom, že za práci náleží mzda a prohlubování kvalifikace zákon definuje jako výkon práce – bez ohledu na místo jejího výkonu. Některá zdravotnická zařízení tato zákonná ustanovení bohužel nerespektují a mzdu lékaře zahrnují do nákladů na specializační vzdělávání – prohlubování kvalifikace. Jasný judikát v konkrétním případě poškozeného lékaře sice zatím neexistuje, máme však signály, že někteří kolegové budou takový postup svých bývalých zaměstnavatelů řešit soudní cestou.

Zde souhlasíme s názorem prof. Žaloudíka, že v systému veřejného mandatorního zdravotního pojištění je specializační vzdělávání lékaře téměř stoprocentně veřejným, nikoli soukromým zájmem. Proto nelze na prohlubování kvalifikace lékařů nahlížet z ryze ekonomického pohledu a posuzovat je stejným metrem jako v čistě komerční sféře.

Zdroj: Medical Tribune