Se stárnutím bývá spojena řada mýtů

Statistiky, které hodnotí potřebu pomoci v populaci starší 65 let, totiž udávají, že až 80 % seniorů v této věkové kategorii je soběstačných s pomocí rodiny a nejbližší komunity, 13 % z nich potřebuje pomoc v domácnosti, 7 až 8 % vyžaduje služby domácí péče, ale pouze 2 až 3 % starších jedinců jsou ve stavu, kdy se neobejdou bez ústavní péče. Z uvedených čísel vyplývá, že v praxi bychom měli daleko více preferovat podporu terénních sociálních služeb a nikoli rozšiřování ústavní péče, což je v souladu s chystaným zákonem o sociálních službách, který by měl platit od 1. ledna příštího roku. Zažité mýty
V ostatních vyspělých zemích můžeme pozorovat daleko větší snahu získat údaje o tzv. běžném a tedy normálním stáří a snahu monitorovat hranice běžného a patologického stáří. Cílem těchto aktivit je získat reálný obraz o stáří, který neulpívá na mýtech, neboť obecně zažité představy předpokládají, že staří lidé žijí především ve vyspělých zemích, že senioři jsou všichni stejní nebo že stáří mužů a žen se neliší. Dalším mýtem je, že všichni senioři jsou křehcí, a proto potřebují péči, nemají společnosti čím přispět a jsou její ekonomickou zátěží. Naproti tomu statistiky naznačují, že do roku 2020 se počet starších lidí v „rozvojových“ i „vyspělých“ zemí přiblíží, střední délka života vzrůstá a celosvětově se snižuje i počet dětí. Ve srovnání se zažitou obecnou představou můžeme v praxi pozorovat, že „stáří“ je výrazně diverzifikovanější než „mládí“. Dokladem je i fakt, že zdravotní stav starších žen je více než u mužů ovlivňován a modifikován některými chorobami, například osteoporózou, diabetem, hypertenzí, inkontinencí či artritidou. Není pravda, že by senioři neměli společnost čím obohatit. Tato představa je spíše výsledkem obecného nezájmu a snah izolovat lidi postproduktivního věku od ostatní společnosti.
...

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 8/2006, strana 5

Zdroj: