Sdílený lékový záznam – pomoc v léčbě, nebo špehování pacienta?

S velkým zpožděním za eReceptem by letos mohla začít fungovat i jeho důležitá funkcionalita, sdílený lékový záznam. Ministerstvo si od něj slibuje méně poškození pacientů z nevhodných interakcí léků, které jim předepsali různí lékaři. Sami lékaři se dívají na sdílený lékový záznam rozdílně: někteří ho vítají jako důležitý zdroj informací, jiní v něm vidí špehování pacienta. Mohou se dostat do dilematu – věřit lékovému záznamu, nebo tomu, co jim říká pacient? V záznamu budou jen léky na recept a údaj, zda si je pacient vyzvedl, nikoli že je užívá. Nebudou tam léky volně prodejné ani potravinové doplňky – jaká je pak validita informace ve sdíleném lékovém záznamu? Zeptali jsme se lékařů: Jste připraven/ a ve své praxi před předepsáním léků kontrolovat lékový záznam pacienta, až k němu budete mít přístup? Bude to pro vás přínosné a v čem?

• MUDr. Andrea Vocilková,

dermatoložka, členka předsednictva Sdružení ambulantních specialistů ČR

Přístup k informacím o tom, co pacient užívá, považuji obecně za přínosný. Já jako dermatolog nejčastěji ověřuji, co pacient bere, když kožní nález budí podezření na alergickou reakci vyvolanou léčivy, případně ve chvíli, kdy je nutné zahájit antibiotickou nebo jinou celkovou léčbu. Snad se mi tím daří předcházet nežádoucím interakcím mezi léky.

Je ale otázkou, zda je nutné řešit tyto případy přístupem do nějaké databáze. Předpokládám, že v ní budou uvedené léky, které má pacient předepsané. Ne nutně odpovídá tento seznam tomu, co pacient skutečně užívá. Volně prodejné léky budou jistě mimo tento záznam a naopak, občas se stává, že ač má pacient léky doporučené a předepsané, z různých důvodů je bere jen občas nebo je zcela vynechá, aniž by o tom svého lékaře informoval.

Zatím si u většiny nemocných vystačím s kartičkou, kterou pacient nosí u sebe a na které má zapsáno, co skutečně bere pravidelně. Tak se aspoň snažím poučit naše klienty a široké příbuzenstvo. Kdyby se mě někdo zeptal, zda považuji investici na vytvoření tohoto systému za smysluplnou, asi bych pochybovala.

• MUDr. Martin Dudek,

předseda středočeské organizace Sdružení praktických lékařů ČR

Ve své praxi se setkávám hlavně se dvěma situacemi, kdy přístup k lékovému záznamu je v zájmu zdraví pacienta. První je pacient z ulice, který přijde s akutním onemocněním a téměř nikdy si nepamatuje, jaké léky bere. Druhý je případ u mne registrovaných pacientů, kteří jsou sledováni u jiných lékařů, já z různých důvodů nemám aktuální zprávu a pacienti si také většinou nepamatují léky, které jim jsou předepisovány jinde. Pro mne je důležité, jak výrobce mého informačního systému bude schopen implementovat nahlížení do lékového záznamu přímo z karty a jaké s tím budu mít náklady. V současné době tato funkcionalita logicky není dostupná. S ohledem na bezpečnost podávání léků pacientům v ambulantní sféře je nutné připomenout, že řadu problémů by vyřešilo, kdyby se masivně neporušovaly platné předpisy – ošetřující lékaři by pacientům dávali recepty a neposílali je za jejich praktickými lékaři. Nejenom, že to zbytečně zatěžuje praktické lékaře, ale vystavuje to pacienty zbytečnému riziku chyby, která snadno vznikne, když lék předepisuje někdo jiný než ošetřující lékař (např. ambulantní specialista nebo lékař nemocniční ambulance).

• MUDr. Zorjan Jojko,

kardiolog, předseda Sdružení ambulantních specialistů ČR

Osobně mám za to, že pacientů, kteří nemají přehled o tom, co užívají, nebo nejsou schopni ten přehled dát během několika minut dohromady, tj. od nichž je obtížné získat relevantní data o tom, jaké léky užívají či nikoli (tedy tzv. dezorientovaných babiček), je významně méně, než odhadují autoři a prosazovatelé eReceptu a lékového záznamu, přičemž, přiznám se, úplně se mi nechce vlastně špehovat pacienty, jestli mi řekli správně, co užívají nebo ne, zvláště pokud to, co mi řeknou, bude odpovídat dosavadní o nich vedené zdravotnické dokumentaci. Také jsem toho názoru, že plná důvěra mezi lékařem a pacientem, jejíž součástí musí být i pravdivost vzájemně sdělených informaci, je jedním ze základních kamenů pro úspěšnost léčby. Nejsem si vůbec jistý tím, že paušální de facto „rodičovské“ ověřování, zda mi pacient lže, či nikoli, zvýší mou míru úspěšnosti v péči o něj. Dalším důležitým faktorem je také to, že při běžné časové zátěži ambulance je utopie předpokládat, že je dostatek času na lustraci lékových záznamů všech pacientů, jimž předepisujeme léky.

Na druhou stranu mám relativně čerstvou zkušenost, že mi pacient tvrdil, že ztratil recept, nemohl si jej tedy vyzvednout v lékárně, a žádal nový předpis. Když jsem ho ale informoval o tom, že jsem v záznamu receptu (což před existencí eReceptu nebylo tak jednoduše dohledatelné) našel, že byl vyzvednut, přiznal se mi, že lhal.

Tedy lékový záznam jistě využívat budu, nebude to ale paušálně vždy, nýbrž jen v situacích, kdy nejspíše pojmu podezření na nějakou nepřesnost v pacientem mně prezentovaných datech či nesoulad mezi tím, co říká on a co vypovídají jeho lékařské zprávy. A pak, samozřejmě, u těch pacientů, kteří si své léky nebudou pamatovat či budou jinak dezorientovaní. Včetně těch výše zmíněných řečnicky oblíbených babiček.

• Prof. MUDr. Richard Češka, CSc., FACP, FEFIM,

předseda České internistické společnosti ČLS JEP

Je asi mojí chybou, že nevím, jak daleko jsou všechna jednání a nakolik je budou ovlivňovat i nadále spory o uchování soukromí na straně jedné a co nejširší dostupnost medicínských dat na straně druhé. Jinak by byla odpověď velmi stručná a jednoznačná. Ano. Ano. Situace je ale komplikovanější.

Budou‑li data opravdu kompletní, snadno dostupná na jedno kliknutí a jejich důvěryhodnost maximální, rád je využiji. Ostatně je to podobné jako nahlédnutí do dokumentace pacienta, který se léčí nejen u mne, ale i u dalšího lékaře VFN. Samozřejmě že situace bude trochu komplikovanější. Představa, že pacient bude s radostí dávat svolení (pokud nebude zařazen automaticky) k nahlížení do své medikace, je asi idealistická. Vždyť podle záznamu léků může třeba „naštvat“ svého lékaře tím, že si vyžádal druhý názor někde jinde? Někteří nebudou chtít dávat souhlas minimálně ke zveřejnění některé medikace. Viagra může být příkladem úsměvným, psychiatrická medikace pak problémem reálným. Snad už v současnosti moc nehrozí v minulosti častý nešvar: „A ještě mi napište prášky na spaní nebo třeba antirevmatika pro manželku.“ No možná je polovičatý záznam lepší než informace: „A ještě půlku toho velkého červeného a celý maličký modrý.“ Jen je třeba pracovat s údaji opravdu opatrně. Problémem trochu je zaměňování v lékárnách. Já vím, že „se to nedělá“, ale pacienti mi o tom říkají. Tak co pak ten pacient bere?

Nechci se vymezovat proti technice (elektronické recepty fungují téměř dokonale), ale opravdu v té ambulanci pracuji převážně s počítačem, a nikoli s pacientem. Což považuji za chybu. Přístup do lékového záznamu by měl být opravdu snadný a uživatelsky příjemný.

O čistě medicínských výhodách přístupu k lékovému záznamu asi není pochyb. Od prostého vědění jsme blíže k odhalování potenciálních interakcí i zamezení dublování medikace léky stejné skupiny. Přesto si myslím, že by vše mělo být:

• V souladu s přáním pacienta

• Pokud souhlasí, tak je ideálem kompletní zdravotnická dokumentace elektronicky. On už tady přece takový projekt elektronické zdravotní knížky byl… Jak jen se jmenoval? Takže se k němu vracíme (?) pomalu a postupně po deseti letech…
  
  
  

• MUDr. Milan Kubek,

angiolog, prezident České lékařské komory

Lékový záznam mi připadá jako Yetti – každý o něm hovoří a nikdo ho neviděl. Jde o exemplární příklad neschopnosti ministerstva zdravotnictví, které arogantně z pozice síly přinutilo lékaře pod hrozbou sankcí používat elektronické recepty, přičemž za rok a čtvrt nedokázalo zprovoznit lékový záznam, jehož existenci politici i úředníci prezentovali jako jejich hlavní výhodu.

Přiznám se, že z odborného hlediska mi však žádný lékový záznam nechybí. Pro mne, pro lékaře, je důležité, jaké léky pacient skutečně užívá, ne to, jaké mu kdo kdy předepsal. Prohlížení lékových záznamů nás bude zdržovat a v situaci, kdy se údaje z počítače budou lišit od informací pacienta, budeme řešit dilema, čemu věřit. Jen pacient ví, jaké léky opravdu užívá a jak. A my lékaři musíme pacientům věřit.

• MUDr. Václav Šmatlák,

člen předsednictva Sdružení praktických lékařů ČR

Tuto funkcionalitu vítám. K elektronickému receptu je to konečně další přidaná hodnota, která nám chyběla a kterou jsme jako praktičtí lékaři požadovali. Několikrát denně jsme konfrontováni se skutečností, že pacient neví nebo si není jist, jaké léky mu byly v jiných zdravotnických zařízeních, která navštěvuje, předepsány. Často postrádáme lékařskou zprávu z proběhlého vyšetření u specialisty. Docela často také zjistím, že užívá léky s odlišným názvem obsahující stejnou účinnou látku či léky se závažným interakčním potenciálem. Nová funkcionalita by po otevření měla pracovat automaticky, tj. zejména porovnávat účinné molekuly a zobrazovat a vyhodnocovat existující lékové interakce. Pak věřím, že bude využívána vždy, kdy bude potřeba.

• MUDr. Alena Dernerová,

dětská neuroložka, místopředsedkyně výboru pro zdravotnictví a sociální politiku Senátu ČR

Vzhledem k tomu, že používám ePreskripci, jsem připravena a přivítám možnost nahlížení do lékového záznamu pacienta. Mnozí pacienti na dotaz, co užívají, často odpovědí „takové kulaté růžové (nebo bílé) tablety“. Název léku si nepamatují. Původní záměr byl, že se spuštěním eReceptu bude dostupný i lékový záznam. Nyní jeho realizaci jistě uvítají všichni lékaři. Zejména ti, co předepisují pro starší populaci, která užívá velké množství medikamentů. Možnost nahlédnutí pak zamezí duplicitnímu užívání léčiv se stejnou nebo podobnou léčivou látkou a zabrání nežádoucím interakcím a mnohdy i plýtvání léky. Lékový záznam navíc umožní také zjistit, zda si pacient lék skutečně vyzvedl. Velké plus to bude i pro zdravotnickou záchrannou službu. Horší situace pro lékaře a lékárníky nastane, pokud pacient projeví plošný nesouhlas se sdílením, na což má právo. V tomto případě se vlastně bude postupovat jako v současné době a pacient bude nadále ohrožen možností nežádoucích interakcí. Myslím si, že takových pacientů bude minimum, vždyť lékový záznam je i v jejich zájmu. Velmi bych přivítala, kdyby v rámci lékového záznamu bylo i automatické zobrazení nežádoucích interakcí mezi léky, které pacient užívá.

• MUDr. Michal Bábíček,

místopředseda Sdružení praktických lékařů ČR

Po mnoha letech existence elektronického receptu bude lékový záznam nejspíše první smysluplnou funkcionalitou, která by mohla mít užitek i pro předepisujícího lékaře. Znalost pacientovi již dříve předepsaných, resp. vyzvednutých léků může být důležitým faktorem při rozhodování o další terapii. Zvýší se tak šance na eliminaci nežádoucích kombinací léků, a tím se i zvýší bezpečí pacienta. Méně nežádoucích účinků nevhodných kombinací léků sníží i počty návštěv pacienta u lékaře, což zvyšuje i jeho komfort. Jak široce bude možné lékový záznam pacienta v praxi využívat, ukáže až čas a zejména uživatelská přívětivost lékového záznamu pro lékaře. Nicméně v situaci, kdy v průměru předepíši léky 35–40 pacientům denně a při představě, že bych strávil otevřením záznamu a jeho studiem pouze jednu minutu, není možné věnovat 40 minut ordinační doby denně jen lékovým záznamům. Domnívám se, že lékový záznam budu kontrolovat pouze v individuálních případech u pacientů, kteří netuší, jaké léky jim předepsali jiní lékaři, popř. u pacientů, kteří budou jevit příznaky nežádoucích účinků léků. Považoval bych za přínosné, pokud by lékový záznam dokázal sám vyhodnotit duplicity léků nebo těžší interakce síly 5 a 6 a automaticky to avizovat předepisujícím lékařům. V době elektronické a v době nekonečných možností provázanosti různých aplikací by to mělo být k dispozici okamžitě. V současné podobě se mi kontroly lékových záznamů pacientů lékařem jeví jako plýtvání časem.

• MUDr. Jan Přáda,

gynekolog, předseda Sekce mladých lékařů ČLK

Lékový záznam pacienta je jistě užitečná myšlenka. V zásadě jsem příznivcem zapojení informačních technologií do zdravotnictví, vždy je však důležité, jak byl původní nápad realizován. Mezi nesporné výhody lékového záznamu určitě patří, že by měl poskytovat lékaři informaci např. v případě, že pacient ji sám není schopen dát. To bude užitečné hlavně pro urgentní obory či záchranáře, kteří mnohdy přicházejí do kontaktu s pacienty s poruchami vědomí. Ale i v případě relativně lucidních pacientů, kteří trpí mnoha chorobami a výčet léků, které užívají, je často dvouciferný. Problém však představuje, že ne vždy se seznam preskribovaných léků shoduje s tím, co pacient opravdu užívá. Falešná informace o užívání léku tak může být stejně nebezpečná jako absence informace o jeho užívání. Problematická je také otázka ochrany osobních údajů, kdy ne všichni pacienti budou chtít umístit svá citlivá data do této databáze.

Zdroj: MT