Sdělování onkologické diagnózy
Komunikace s pacientem o různých aspektech onemocnění je jednou z nejdůležitějších dovedností každého zdravotníka, lékaře obzvláště. Přesto má řada lékařů velké problémy se sdělováním diagnózy u onemocnění, která pacienta potenciálně ohrožují na životě. Někteří lékaři v těchto situacích své pacienty o závažném onemocnění informují pouze částečně nebo se informování nemocných zcela vyhnou. Jiní volí tzv. „milosrdnou lež“ a pacienta vědomě informují nepravdivě. Na základě vlastních klinických zkušeností se domníváme, že v Česku většina pacientů stojí o co nejobsáhlejší informaci o diagnóze i prognóze, a to i v případě selhání léčby a progrese onemocnění. Jsme přesvědčeni, že i v českých podmínkách platí, že otevřeně a zároveň citlivě podaná informace vede k lepšímu vyrovnání se s nemocí ze strany pacienta i jeho rodiny, k posílení jeho pocitu autonomie a důvěry v lékaře a povzbuzení realistických očekávání a plánů. Současně vytváří rámec k otevřené komunikaci mezi nemocným a jeho rodinou.
Modifikované Desatero zásad sdělování onkologické diagnózy
1. Informace o podstatě nemoci poskytuj všem nemocným s maligním onemocněním, ale diferencovaně co do obsahu a způsobu podání. 2. Informaci o diagnóze podává vždy lékař. Pacient si může určit, kdo má být při sdělování diagnózy dále přítomen (např. členové rodiny, přátelé, další lékař, zdravotní sestra, psycholog). Informaci o nemoci a terapii podávej opakovaně, nestačí jednorázový rozhovor. 3. Informaci podej nejdříve pacientovi, potom dle jeho přání členům rodiny či jiným určeným lidem. Nemocný sám rozhoduje, koho a do jaké míry informovat. 4. S podstatou nemoci, vyšetřovacími a terapeutickými postupy seznam nemocného neprodleně, ještě před aplikací první léčby. 5. Zdůrazňuj možnosti léčby, ale neslibuj vyléčení. 6. Odpovídej na otázky, obavy a sdílené pocity ze strany pacienta i jeho blízkých. Věnuj čas naznačeným, ale nevyřčeným dotazům. 7. Informace o prognóze nemoci z hlediska doby přežití podávej uvážlivě, pouze na přímý pacientův dotaz. Nikdy neříkej konkrétní datum, spíše nastiň určitý časový rámec vycházející ze znalosti obvyklého průběhu daného onemocnění. Zdůrazni možné odchylky oběma směry od obvyklého průběhu. 8. Jednotnou informovanost zajisti důsledným předáváním informací mezi personálem navzájem (lékařská a sesterská dokumentace). 9. Ujisti pacienta o svém odhodlání vést léčbu v celém průběhu nemoci a komplexně řešit všechny obtíže, které mu onemocnění a jeho léčba přinesou. 10. Svým přístupem u nemocného probouzej a udržuj realistické naděje a očekávání.
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 20/2007, strana A16
Zdroj: