S reformou nešlo déle čekat
První den roku 2006 znamenal pro Nizozemsko zásadní změnu financování zdravotního systému. Proč tak radikální krok a proč právě tehdy?
Je pravdou, že reforma vstoupila v platnost 1. ledna 2006, to ovšem neznamená, že by to byla změna provedená ze dne na den. Předcházela jí dlouhá diskuse vedená již od počátku devadesátých let. Demografický vývoj a stárnutí populace tehdy vyvolaly naléhavou otázku: budeme mít v budoucnu poskytování zdravotní péče z čeho platit?
Druhým důvodem pro hledání změny byly prognózy vývoje pracovního trhu. V roce 2001 zaznamenalo Nizozemsko mimořádný hospodářský růst. Podniky prosperovaly, hledaly nové pracovní síly a mnoho jich přetáhly právě ze zdravotnictví. V důsledku toho chyběl kvalifikovaný personál a u některých výkonů se začaly enormně prodlužovat čekací doby. Uvědomili jsme si, že to, co bylo zatím jen ojedinělým jevem, by mohlo v budoucnu ohrožovat celý systém permanentně. Řešením bylo hledání cesty, jak do zdravotnictví více vpustit podnikání a být méně závislými na příjmech od stále se zužující skupiny zaměstnanců.
Máte po dvou letech k dispozici ekonomická data, která by prokázala změnu výkonnosti nizozemského zdravotního systému po reformě?
Musíme jasně rozlišovat reformu pojistného systému a reformu systému zdravotnictví. V roce 2006 jsme reformovali pojišťovnictví. A to na základě úvahy, že pokud si budou zdravotní pojišťovny navzájem konkurovat, začnou cíleně nakupovat péči na základě poměru ceny a kvality. Nyní je třeba přenést tuto soutěž i do segmentu zdravotnických zařízení. Od začátku reformy se z režimu poskytování zdravotní péče za pevné ceny podařilo uvolnit asi deset procent výkonů. Letos je v plánu dosáhnout dvaceti procent a doufáme, že v dalších letech to bude ještě více. Záleží na tom, jak se osvědčí dosavadní postup. Ministerstvo bedlivě sleduje vývoj cen a objemu poskytované péče. Již nyní vidíme, že náklady u výkonů, pro které přestala platit fixní cena, jsou nižší než dříve. Otázkou je, zda neklesá i objem péče. To však budeme moci posoudit až za několik dalších měsíců.
Jak přijala změny veřejnost?
Docela pozitivně. Ozývaly se samozřejmě hlasy, že reformy bude provázet chaos, ale nestalo se tak. To, co občané ve zveřejněných průzkumech veřejného mínění oceňují především – a co museli uznat i kritici změn –, je fakt, že systém funguje racionálněji a lékaři teď mohou každému pacientovi věnovat více času.
Systém základního i doplňkového zdravotního pojištění se reformou zcela zprivatizoval. Předpokládám však, že stát na své působení v oblasti zdravotnictví zcela nerezignoval a nepřenechal vše pouze oné příslovečné volné ruce trhu…
V žádném případě. Stát definuje zákonem základní balík nárokových zdravotních služeb hrazených z pojištění, dále povinnost pojišťoven neodmítat pacienty a neselektovat je podle rizika, hradí pojištění za děti do 18 let a zajišťuje příspěvek nemajetným občanům, kteří nemají na zaplacení nominální pojistky. K tomu přibyl úkol stanovit transparentní pravidla hodnocení kvality poskytované péče. Mimochodem, sledování kvality jsou povinny podrobit se všechny nizozemské nemocnice.
Zdroj: