Rytířem českého lékařského stavu zakladatel této tradice
Laureát totiž patří k zakladatelům obnovené ČLK, v níž vykonal mnoho záslužného jako mnohaletý funkcionář, předseda její čestné rady, tedy nejvyššího stavovského soudu.
V této funkci řešil lékařská pochybení s přesvědčením, že je nelze spravedlivě a v celém kontextu posoudit jinde než právě na půdě stavovské organizace. Zcela odmítá její osočování opozicí, že se zpolitizovala a sklouzla do roviny čistě odborové organizace. Čerstvý nositel erbovní medaile se svatováclavskou symbolikou je zároveň autorem ideje oceňovat symbolickým pasováním lékaře, kteří se mimořádně zasloužili o etiku povolání, rozvoj medicíny a humanismu nebo projevili mimořádně statečný občanský či lékařský postoj.
MUDr. Jiří Jedlička se narodil 22. února 1941. Pochází z rodu, v němž má medicína tradici sahající až do pobělohorských časů, jeho prastrýcem byl chirurg, profesor Rudolf Jedlička, zakladatel slavného, dodnes fungujícího ústavu. Je synem masarykovského demokrata MUDr. Kamila Jedličky, jenž si podržel rovnou páteř i v 50. letech, kdy praktiky totalitního režimu uvrhly jeho rodinu na existenční dno. Bylo mu odepřeno studium na gymnáziu a po absolvování geologické průmyslovky nastoupil do ČKD Stalingrad, kde však získal cenné znalosti radiologie přímo od bývalého výrobce těchto zařízení. Díky nim a doporučení dílenského výboru se dostal na medicínu, již absolvoval v roce 1966. Umístěnka jej zavála až do Tatranské Polianky, do tuberkulózní léčebny Jiřího Wolkera, odkud za tři roky odchází na místo sekundáře na plicním oddělení nemocnice v Klatovech. Zde se stává primářem TRN (tuberkulóza a respirační nemoci) s pověstí na slovo vzatého odborníka, který vyniká odpovědností hraničící se sebeobětováním, vlídností a profesionálním svědomím k nemocným. Nejtěžším pacientům dokázal sdělit diagnózu takovým způsobem, že by o tomto umění mohl mít univerzitní přednášky. V laudatiu předcházejícímu pasování to zdůraznil prezident ČLK Milan Kubek, jenž se setkal s MUDr. Jedličkou na jeho dalším pracovišti, v nemocnici s poliklinikou v pražských Vysočanech.
Po její privatizaci působil také ve Studentském zdravotním ústavu ve Spálené ulici v Praze, kde spolupracoval při vyšetřování bezdomovců v rámci dohledu nad TBC. Pracovně činný je dodnes, kdy na milované Šumavě působí jako konsiliář pro nemocnici v Sušici.
V laureátově poděkování jedna z vět doslova zazvonila: „Čest a moudrost sedí v koutku české země a stydí se, že byly opuštěny jejími vládci.“ Dala pak váhu i ostrost jeho dalším slovům, v nichž zdůraznil, že demokracie nejsou instituce, ale zodpovědnost za sebe samého a cit pro moudrý konsensus; k němu se dá dojít jedině při vědomí vlastní omylnosti, která však nejen nevylučuje, ale přímo vyžaduje plné pracovní i lidské nasazení a lásku k objektivitě, což vše nese medicína a poctivá služba téhle paní. Aby v dnešní přetechnizované době její lidský rozměr neupadal, potřebuje lékař duchovní kultivaci, kdy jednou z jejích opor je podle MUDr. Jedličky existence komory jako cechu, v němž mistři předávají své mistrovství tovaryšům. Všichni v sále jasně cítili, že jde o to dát takové zkušenosti prostor, aby pronikala do soudobé české společnosti a formovala ji.
Zdroj: Medical Tribune