Různé typy studií poskytují různé důkazy
Medicína založená na důkazech (EBM) nemá jedinou a jednoznačnou definici. Např. kanadské centrum pro medicínu založenou na důkazech definuje EBM jako „integraci důkazů z lékařského výzkumu s osobními zkušenostmi zdravotnického pracovníka a přáním pacienta“.
Různé typy studií však přinášejí podle Z. Kučery pro praxi různě významné úrovně důkazů:
* nejhodnotnější pocházejí z randomizovaných klinických studií, systematických přehledů a metaanalýz, jež jsou považovány za „zlatý standard“;
* druhou úroveň tvoří tvoří výsledky observačních studií, mezi které patří studie kohortové a studie případů a kontrol;
* nejnižší kategorii důkazů přinášejí průřezové studie, kasuistiky a expertní názory význačných specialistů.
Doporučení pokaždé nestačí
Na základě výsledků výše uvedených studií jsou různými autoritami – odbornými společnostmi, státními organizacemi nebo nemocnicemi – tvořeny sekundární dokumenty, které slouží jako vodítka pro klinické rozhodování, tzv. guidance. „Asi nejčastějším jsou tzv. doporučené postupy – guidelines, které jsou obvykle zaměřeny na určité onemocnění a obsahují informace o příznacích, diagnostice, terapii a prevenci,“ dodal Z. Kučera. „Při tvorbě guidelines často dochází k nutnosti porovnání několika možných postupů umožňujících diagnostiku nebo léčbu daného onemocnění. Např. pokud doporučený postup řeší otázky léčby osteoporózy u žen po menopauze, nabízí se jako možná terapie několik skupin léčiv – bisfosfonáty, stroncium ranelát, teriparatid či selektivní modulátory estrogenových receptorů. Autoři pak řeší otázku, kterou z uvedených alternativ doporučit.“
Otázky mohou pomoci vyřešit organizace zabývající se tzv. hodnocením zdravotnických technologií (health technology assessment) – např. léčiv, zdravotnických prostředků, diagnostických testů apod. „Výsledkem činnosti těchto organizací je hodnotící zpráva, která v případě léčiv analyzuje jejich účinnost a bezpečnost a srovnává různé možnosti terapie. Provádí se rovněž ekonomické hodnocení skupin léčiv a navrhuje se, u kterých pacientů by mohl být přípravek nákladově efektivní,“ vysvětlil Z. Kučera.
Konečné doporučení podle něj však nezávisí pouze na výsledcích hodnotící zprávy, ale i na dalších faktorech – politických preferencích, lobby farmaceutických firem nebo prioritách plátců či pacientů. „Vzhledem k tomu, že tvorba doporučených postupů je časově náročná, provádějí některé organizace také tzv. technology appraisal – doporučení, za jakých podmínek používat např. nové léčivo,“ konstatoval PharmDr. Kučera.
Na závěr uvedl několik elektronických informačních zdrojů, které usnadňují zdravotníkům orientaci v nepřeberném množství informací produkovaných medicínským výzkumem, jímž se budeme podrobněji věnovat v některém z příštích čísel MT.
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 10/2008, strana B5
Zdroj: