Růst výdajů VZP za centrové léky dosáhne deseti procent

Zdravotní pojišťovny vydaly loni na léčivé přípravky podávané v rámci centrové péče téměř 13 miliard korun. Podle vyjádření Všeobecné zdravotní pojišťovny (VZP) a Svazu zdravotních pojišťoven (SZP) jde o nejrychleji rostoucí oblast péče. Nejvíc finančních prostředků směřovalo do oblasti onkologické léčby.

„Meziroční reálný nárůst nákladů VZP na centrovou péči se započtením dopadu loňského poklesu DPH na léky je zhruba osm procent, meziroční nárůst klientů zařazených v roce 2015 do centrové léčby je 11,25 procenta,“ vypočítává hlavní údaje vztahující se k nejrychleji rostoucí oblasti zdravotní péče MUDr. JUDr. Petr Honěk, náměstek ředitele VZP pro zdravotní péči, a upřesňuje, že Všeobecná zdravotní pojišťovna loni za léky vydala celkem 33,7 miliardy korun, z toho 20,9 miliardy za léky na předpis, 7,8 miliardy za centrové léčivé přípravky a zbytek za tzv. zvlášť účtované přípravky.

Konkrétní částky, které pojišťovny za centrovou péči letos proplatí, mohou jednotlivá centra zatím jen odhadovat, protože jednání o úhradových dodatcích pro letošní rok stále probíhají. VZP však podle MUDr. Hoňka počítá s navýšením úhrad až o deset procent, poprvé by tak její výdaje za léky podávané v centrech měly přesáhnout osm miliard, předpokládá se 8,5 miliardy korun. Že se dlouhodobě jedná o nejrychleji rostoucí segment péče, je patrné i z faktu, že v roce 2010 vyčlenila VZP pro úhradu této lékové skupiny cca polovinu sumy plánované pro letošní rok, konkrétně 4,2 miliardy.

Výrazný nárůst v průběhu jednoho roku představuje podle MUDr. Hoňka také samotný počet nově hrazených léčivých přípravků v kategorii „S“. Takových nových léků bylo loni u VZP 28, respektive u některých přípravků došlo k rozšíření jejich indikací pro nové diagnózy. Nejvíce to pocítili pacienti léčení hematoonkologickými přípravky, antivirotiky, léky na HIV, roztroušenou sklerózu a zhoubné nádory prsu a plic. Je to dáno také tím, že s příchodem tzv. biosimilars se VZP daří výdaje na biologickou léčbu snižovat. Počty léčených pacientů se stávajícími indikacemi se daří navyšovat a do léčby zařazovat i pacienty v nižších stadiích nemoci i díky úsporám, které přinášejí pozitivní listy.

„V roce 2017 a 2018 by se mohly výdaje v oblasti centrové léčby poněkud stabilizovat. Pomoci by tomu měl další příchod biosimilárních přípravků, zejména pro oblast onkologie a hematoonkologie,“ uvedl náměstek Petr Honěk s tím, že za stejné náklady by se pak mělo léčit mnohem více pacientů. Dodal, že v revmatologických centrech příchod biosimilárních anti‑TNF přípravků loni zlevnil péči o desítky procent.

A jaké výdaje na centrovou léčbu plánuje šest zaměstnaneckých pojišťoven sdružených ve Svazu zdravotních pojišťoven (SZP)? Jejich meziroční reálný nárůst nákladů by měl být až dvanáctiprocentní. Přestože výdaje SZP rostou rychleji než u VZP, největší zdravotní pojišťovna stále platí za centrovou péči v přepočtu na pojištěnce více než zaměstnanecké pojišťovny. VZP na ni loni vydala 7,8 miliardy, zatímco ostatní pojišťovny 4,6 miliardy korun. Pokud se tyto údaje vztáhnou k procentuálnímu zastoupení pojištěnců VZP a zaměstnaneckých pojišťoven (VZP má 57 procent klientů, ostatní pojišťovny 43 procent), pro pojišťovny sdružené v SZP by adekvátně odpovídaly výdaje na centrovou péči ve výši cca šesti miliard.

I když na centrové léky už několik let připadá nejrychleji rostoucí podíl nákladů ve zdravotnictví a počty pacientů takto léčených se zvyšují, kritici upozorňují na to, že rozpočty nejsou plánovány s ohledem na prevalenci a incidenci chorob, které lze velmi efektivně léčit centrovými přípravky. Výdaje na tyto léky jsou v jednotlivých centrech zastropované dle nákladů a pacientů v referenčním období a nekopírují aktuální situaci. Dalším problémem je, že zdravotní pojišťovny posílají peníze za centrové léky nemocnici v jednom „balíku“, nikoli cíleně na dané centrum či diagnózu, což znamená, že lékaři mohou jen obtížně reagovat na aktuální potřeby pacientů. V některých případech to může vést až k horší dostupnosti léčby pro některé z nich.

K tomu je třeba dodat, že použití cílené biologické léčby, která reprezentuje většinu léčivých přípravků v kategorii „S“, se v indikacích používaných v centrové péči řídí jasnými indikačními kritérii. Na druhé straně nepodání této léčby u indikovaných pacientů by znamenalo postup non lege artis. Lékaři se tak kvůli finančním limitům stále mohou nechtěně dostat do velmi nepříjemné situace.

Zdroj: