Rozšíření sítě klinických studií v oblasti dětské akutní lymfoblastické leukémie

Léčba dětské akutní leukémie (acute lymphoblastic leukemia, ALL) přestavuje jeden z největších úspěchů v onkologii. Před 50 lety byla tato choroba neléčitelná. V současnosti mají děti s diagnostikovanou ALL v zemích severní Ameriky, západní Evropy a Austrálie, na Novém Zélandu či v Japonsku, tedy v zemích s vysokou životní úrovní, více než 90% šanci na přežití 5 let s předpokládanou mírou vyléčení více než 85 %.^1-3 Nicméně mnoho dětí, u nichž se ALL vyvine, nežije v těchto zemích s kvalitním zdravotnickým systémem, ale v oblastech s horším přístupem k lékařské péči. Největším úkolem je tedy zlepšit možnosti vyléčení dětí s ALL celosvětově. I přes svou náročnost je tento úkol proveditelný, protože rostoucí míra přežití dětské ALL ve vysoce rozvinutých zemích byla dosažena především optimalizací použití již existujících léků. Tyto medikamenty jsou obecně globálně dostupné a nejsou příliš drahé, s výjimkou pegylovaných asparaginázových preparátů, které se nyní začaly používat v léčebných protokolech většiny severoamerických a evropských kooperativních skupin.⁴ Účinnou léčbu ALL umožňují také relativně jednoduché diagnostické testy bez nutnosti operativního zákroku. Z těchto důvodů má mnoho zemí, ačkoli samozřejmě ne všechny, přístup k nezbytným nástrojům k zajištěni vysoce efektivní terapie ALL. Na druhé straně jsou chemoterapeutické plány týkající se ALL komplexní, vyžadují pečlivou podpůrnou péči k minimalizaci rizika úmrtí v důsledku léčby a obvykle trvají 2–3 roky. K efektivnímu zajištění léčebného programu ALL je proto potřeba disponovat dobře vyškoleným lékařským týmem specialistů, zdravotních sester a dalších odborníků.

Nárůst úrovně přežití ALL zaznamenaný ve vyspělých zemích byl umožněn zařazením velké části pacientů (v některých případech u všech v daném státě diagnostikovaných pacientů) do klinických studií vedených kooperujícími pracovními skupinami a velkými institucemi, z nichž dvě největší jsou Children’s Oncology Group (COG) v Severní Americe a skupina International Berlin-Frankfurt-Münster (BFM) v západní Evropě.^1,5-9 V článku, který doprovází tento editorial, popisuje Starý a spol.¹⁰ léčebné výsledky u více než 5 000 dětí s ALL zařazených do studie International BFM Intercontinental (ALL IC-BFM) v letech 2002–2007. Studie ALL IC-BFM 2002 se zúčastnilo celkem 15 zemí a každá přispěla 36–1 270 pacienty. Dle definice Světové banky je téměř všech 15 zemí klasifikováno jako státy s vysokou životní úrovní dle průměrného hrubého příjmu na osobu více než 12 616 USD a zbývající (Kuba, Srbsko, Ukrajina) jsou klasifi kovány jako země s nadprůměrným příjmem, tj. 4 086–12 615 USD na osobu. Průměrný hrubý příjem na osobu ve většině těchto zemí je však pod hranicí 20 000 USD ve srovnání s příjmem 35 000–50 000 USD a více v USA, Kanadě, Japonsku, Austrálii a většině států západní Evropy, a zdravotnické systémy a výzkumné infrastruktury mají obecně méně zdrojů. Do studie byly vybrány ty země, které byly součástí sítě BFM, dosáhly v současnosti míry přežití do selhání (event-free survival, EFS) více než 65 % a neměly přístup k potřebné technologii kontinuálně provádět monitorování minimální reziduální nemoci požadované pro zařazení do studie Associazone Italiana Ematologica Oncologica Pediatrica (AIEOP) BFM ALL 2000.²

Vedoucí studie IC-BFM udávají 5leté úrovně EFS v 74 % a celkové přežití v 82 %. Tyto výsledky jsou významné, avšak ne na takové úrovni, jakou dosáhly současné studie BFM a COG s polovičním rizikem úmrtí oproti studii ALL IC-BFM 2002.^1,2,11

Důležité je rovněž to, že kumulativní výskyt relapsu byl relativně podobný jako ve studiích ALL-BFM 95 a AIEOP-ALL 95, které poskytly základ k této studii.^12,13 Naopak míra úmrtí následkem toxicity (úmrtí v indukci a remisi) byla vyšší než ve studiích BFM a COG, což poukazuje na nutnost zaměřit se v budoucím výzkumu na změny vedoucí ke snížení úrovně úmrtí v důsledku léčby. S ohledem na vyšší míru úmrtí v důsledku léčby je zneklidňující fakt, že přibližně 10 % pacientů splnilo kritéria pro transplantaci kmenových buněk krvetvorby v první remisi (ačkoli jen 3 % ji skutečně podstoupilo) a naznačuje to potřebu upravit indikační kritéria k transplantaci. Hodnoty EFS, celkového přežití, relapsu a úmrtí v důsledku toxicity se v jednotlivých zemích lišily, avšak dle vyjádření autorů byly průměrné výsledky každé země lepší než předešlé hodnoty EFS a celkového přežití. Z toho vyplývá, že účastí v této studii bylo zachráněno mnoho životů. Více dat o výsledcích dle zemí a srovnání s předchozími výsledky by tuto zprávu dále podpořilo.

Celý článek najdete v časopise Journal of Clinical Oncology číslo 2/2014.

Zdroj: Journal of Clinical Oncology