Rosiglitazon zřejmě nezvyšuje mortalitu
Tým investigátorů z Lahey Clinic Medical Center analyzoval sedm studií, které sledovaly celkem 20 191 pacientů po dobu v průměru 30 měsíců. Během této doby došlo u 360 pacientů k rozvoji kongestivní srdeční insuficience, 214 užívalo buď rosiglitazon, nebo pioglitazon. Frekvence výskytu této příhody mezi pacienty medikovanými thiazolidindiony činila 2,3 % proti 1,4 % u kontrolních osob.
Pacienti léčení thiazolidindiony měli ve srovnání s kontrolní skupinou o 72 % vyšší riziko kongestivního srdečního selhání (RR 1,72, p = 0,002), ale riziko celkové kardiovaskulární mortality bylo 0,91 u rosiglitazonu (95% CI 0,63-1,32, p = 0,063) a 1,01 u pioglitazonu (95% CI 0,51-2,01, p = 0,98). „Celkové relativní riziko pro vznik kongestivního srdečního selhání činilo v případě pěti studií s rosiglitazonem 2,18 (95% CI 1,44-3,32, p = 0,0003), ale v případě dvou studií s pioglitazonem se snížilo na 1,32 (1,04-1,68, p = 0,02),“ uvedl Rodrigo Lago.
Absence zvýšeného rizika kardiovaskulární mortality při současně signifikantně zvýšeném riziku kongestivní kardiální insuficience naznačuje, že retence vody související s expozicí thiazolidindiony je benignější než jiné příčiny srdečního selhání.
Může mít kardioprotektivní efekt?
Závěry metaanalýzy lze interpretovat i tak, že navzdory potenciálu pioglitazonu zvýšit výskyt nežádoucích kardiovaskulárních příhod spojených s kongestivním srdečním selháním by mohl mít tento lék ve srovnání s placebem kardioprotektivní efekt.
Předmětná metaanalýza massachusettského týmu je nejnovější z dlouhé řady analýz a dalších prací zabývajících se těmito dvěma léky. Mnoho z těchto materiálů bylo publikováno právě v posledních čtyřech měsících, jež uběhly od zveřejnění článku známého lékaře Stevena Nissena v New England Journal of Medicine, z kterého vyplynulo, že užívání rosiglitazonu je spojeno se vzestupem relativního rizika vzniku infarktu myokardu o 43 procent.
Počátkem září Journal of the American Medical Association publikoval druhou analýzu zabývající se rosiglitazonem, jež potvrzovala Nissenovy závěry spolu s metaanalýzou zaměřenou na studie zabývající se pioglitazonem, jež u tohoto přípravku objevila 18% redukci kardiovaskulární mortality.
Úřady by měly chtít lepší bezpečnostní data k lékům
John G. F. Cleland a Stephen L. Atkin z britské Castle Hill Hospital při University of Hull, kteří napsali pro Lancet editorial k článku Rodriga Laga, poukázali na to, že ačkoli metaanalýza sděluje, že žádný z obou léků není spojen se vzestupem četnosti kardiovaskulárních úmrtí, konfidenční interval nemůže vyloučit 25% nárůst.
Podle nich je ale důležité především to, aby terapie byla efektivní, a nikoli jen neškodná. Oba medikamenty jsou velmi efektivní ve zlepšení kontroly glykémie, ale tento účinek nenahrazuje efektivní péči o pacienty s diabetem, u nichž je třeba zabránit jejich invalidizaci a prodloužit délku života.
Autoři editorialu poukázali také na nedostatky metaanalýzy a svůj příspěvek uzavřeli radou směřovanou k FDA (Americký úřad pro kontrolu potravin a léků) a jiným regulačním institucím, aby požadovaly lepší bezpečnostní data, jinak budou čelit případným konsekvencím, neboť thiazolidindiony by mohly být posledními v sérii preventabilních „lékových katastrof“.
Zdroj: