Repetitorium o průchodnosti střevní
Je asi nejprve vhodné vysvětlit důvody pro autorem užívaný novotvar “bioskopické”, čili vhlížející do života. V době medicíny schopné prohlížet zevnitř cokoli gastroskopicky, kolonoskopicky, laparoskopicky, thorakoskopicky, cystoskopicky či bronchoskopicky je asi dobré sdělovat veřejnosti, co jsme kde zahlédli, je-li to obecněji použitelné, a jak se to má případně k životu kolem. Ostatně koukáme se komusi kamsi za prostředky pojišťovenské, případně grantové, každopádně mandatorně daňové a s důvěrou nám svěřované. O nálezech u jednotlivců jsme povinni pomlčet. O obecném smyslu nikoli.
Leckdo už má vlivem masmédií, debat s politiky, záplavy knih či myriád elektronických informací velmi široký přehled. Mnohdy však chybí vhled. Přehled je spíše přelet. Vhledu lze nabýt až důkladnějším poznáním věci samotné. Přelet nad kukaččím hnízdem se liší od pobytu v kukaččím hnízdě. Nebo v jakémkoli jiném našem hnízdě, v němž hrozí vyvržení původního a promyšlená výměna za jiné. Bioskopie jako literární útvar dosud pěstována nebyla. Asi se ani neuchytí. S průchodností bioskopií jen tak vrhaných do publika to pro jejich flagrantní mlžnost a nároky na fantazii nebude snadné.
Leč vraťme se k průchodnosti střevní. A bystří čtenáři možná ke svým analogiím průchodností zákonodárných. Celý proces charakterizuje chuť k obsahu na vstupu a nechuť k obsahu na výstupu. Mezitím je sled událostí poměrně uzavřený, neveřejný, i když nikoli tajný, neboť je mnohde popsán. Má ale navenek své nepřímé projevy, ať již jde o říhání, škroukání, zvuky a pazvuky, o nichž není slušné hovořit. Odborněji se jimi zabývají pouze ti investigativnější, ať již jde o vyšetřující gastroenterology, nebo zvídavé novináře.
Na vstupu do trávicího procesu je rozhodující hlava. Jednak ideově – nač má chuť a prostředky, co vnímá jako vábné či zdravé. Jednak technicky – otevřením vstupu, neboť ústa jsou umístěna v hlavě jen kousek pod mozkem. I lákavé reklamní řeči vycházejí z hlavy. Rovněž zrak a čich se pasou na nabízeném. Hlava je zkrátka na vstupu nejdůležitější. Tkví v ní i naděje, že bude mít proces pod kontrolou a výsledek na výstupu bude úžasný. Hlava se mýlí. Další proces už pod kontrolou mít nebude a výsledek nebude tak úžasný, aby připomínal ono vábné na vstupu.
Nestravitelný obsah lze zprvu ještě zvrátit, později už nikoli. Organismus se špatně stravitelným obsahem už jen trápí. Stravitelnost je však individuální. Co je pro někoho ještě stravitelné, pro jiného už ne. Mladší pozřou a stráví leccos, starší již mnohé tráví hůře.
Trávicí trubice, intelektem nekontrolovaná, má svůj rytmus. Po cestě přijme ještě pár sekretů z různých míst, které obsah dále natravují a mění. Do cirkulace se průběžně dostane jen rozložené, strukturálně jednoduché a rozpustné. V dále postupujícím obsahu střeva žije a jím je živena spousta činorodých mikroorganismů. Bez nich by to nešlo, jsou jistotou procesu. Problémy pouze nastanou, když se přemnoží patologičtější zpracovávatelé obsahu. Průchodnost traktem se pak účelově zrychlí, leč organismus trpí a nad překotným výstupem ztrácí kontrolu.
Vyskytuje se občas snaha nabízet pokrm v podobě různorodé směsi různě stravitelných, málo přehledných, nesourodých obsahů současně. Taková strava, byť nevábná, je výhodná především pro lacinou výživu velkých kolektivů, izolovaných od gastronomické kultury. Je však akční a vyplatí se na brigádách, spartakiádách, ve zdravotnictví či v bojující armádě. Aby tyto směsi lépe prošly, je třeba je podávat naředěné a zdůrazňovat prospěšnost pro zdraví u vybraných komponent, tu mrkve, tu řepy nebo česneku, kterými lze vždy takový eintopf chuťově sjednotit. Hlavně však rozhoduje správné načasování do projevů hladu po čemkoli s vytvořením pocitu naléhavosti rychlé konzumace, než prý bude hůře. Připomínkovat tuto stravu sice lze, ale je to jedno, protože způsob přípravy má jasný předpis. Je vytvářen obraz obětavého kuchaře, zachraňujícího hladovějící a nevděčné, mrmlající strávníky.
Každopádně je náš organismus uzpůsoben tak, že je na průchodnosti střevní velmi závislý. S radostí a očekáváním na vstupu, s živou peristaltikou a toky energií v procesu i se zklamáním z nekonzumovatelnosti výstupu, neprojde-li produkt další přirozenou přeměnou v otevřeném prostředí. Nezhmotní-li se znovu například v zeleni, v třešních, ve vůni růže, v letu ptáka, v lidové víře. Nejspíše však dojde k věčnému opakování stejných procesů. Staří mistři taoisté se ovšem vyjadřovali hlavně k neuvážené nestřídmosti již na vstupu, a to lapidárním tvrzením: “Čím více potravy, tím více výkalů.”
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 9/2008, strana A5
Zdroj: